Představení Like Lovers Do o sexualizovaném násilí bylo poprvé uvedeno v češtině

Divadelní hra Like Lovers Do vychází z mýtu o Medúze, která byla potrestána za to, že ji znásilnil bůh Poseidon. Tento příběh je často využíván pro interpretaci sexualizovaného násilí ve vztazích i mimo ně. V češtině byla hra poprvé uvedena v pátek 4.10. v brněnském divadle Reduta.

Sivan Ben Yishai, dramatička s izraelskými kořeny, zvolila dynamický a drsně upřímný způsob, jak celé téma uchopit, možná právě proto je představení dostupné od 16 let. Do češtiny autorčiny hry překládá Barbora Schnelle. Před začátkem jsme byli varováni, že obsahuje explicitní popis násilí a znásilnění. „Chceme vás zasáhnout, nikoliv zranit.“ Pokud se někdo během představení nebude cítit bezpečně, může opustit sál. Před sálem byla připravena voda a kontakty na odbornou pomoc. „Přejeme intenzivní zážitek.“

V několika kapitolách se postupně prolíná minulost, současnost a budoucnost. Diváci byli svědky znásilnění Medúzy a jejího utrpení, pozorovali skupinu děvčat, které si idealizují své budoucí vztahy, a následný kontrast s dospívající a dospělou realitou. Bagatelizace vlastních pocitů, nevšímavost blízkého okolí a členové rodiny oběti, kteří podporují agresora, se vrývají pod kůži. Syrové zpovědi nešetří explicitními výrazy a detailními popisy, které příběhům dodávají na plasticitě. Spoustu metafor zase ponechává prostor pro vlastní výklad. Co je za hranou a co je ještě v pořádku? Na to představení odpověď nedá. Pokládá ale značně znepokojující otázky. Člověk se až zachvěje, když během představení porovnává své vlastní prožitky s děním na jevišti.

Celá hra je poměrně intenzivní, důraz klade především na detaily, explicitu a výrazné pohybové prvky. Tanec a zpěv ve spojení se stand-upem fungují překvapivě dobře a v této kombinaci dodávají představení švih a dynamiku. Osobně oceňuji hlavně herecké výkony, hudební doprovod a propracované kostýmy. Překvapilo mě také jezírko plné vody, které sehrálo důležitou roli. Vidět herce, jak se v něm před publikem máčejí v načechraných šatech, mě překvapilo ještě víc.

Detailní popisy násilných scén byly nevyhnutelnou součástí představení a v publiku jsem postřehla nelibost a znechucení. Výčet „věnování“ písně všem, kteří ublížili, byl dlouhý a opravdu detailní. I já jsem pocítila lehký diskomfort, běžně ale vyhledávám takové formy umění, které se mě dotknou podobným způsobem. Surově.

Pokud hledáte nevšední a opravdu intenzivní zážitek, který vám v hlavě zůstane ještě dlouho po samotném představení, mohu Paměti Medúzy jedině doporučit. Nabourává stereotypy, které ve společnosti máme, ale mnohdy si je sami neuvědomujeme a podporujeme jejich udržování. „Revoluce trvá 500 let,“ říká ke konci představení jedna z postav. Tolik času nikdo z nás nemá, ale každá změna začíná myšlenkami. A těmi se v Like Lovers Do opravdu nešetřilo.