Recenze: Major Zeman načrtl obrys, Studna chce dokreslit celou mozaiku

Brno - Slovo Studna mnoha divákům evokuje dnes již kultovní díl seriálu Třicet případů majora Zemana. O děsivé scény a režimní propagandu, která dehonestuje pražské jaro a adoruje okupační sovětskou armádu, není v komunistickém díle nouze. Obraz kývajícího se otce se sekerou v ruce, ztvárněného hercem Jaromírem Crhou, a následný boj otce a syna o život ve studni mnoha divákům způsobil noční můry, přestože není jisté, zda k něčemu takovému ve skutečnosti vůbec došlo. Nová šestidílná minisérie Studna, kterou česká produkce postupně vypustila na streamovací platformu Voyo v lednu letošního roku, vypráví příběh rodiny Jelínkových a snaží se jej depolitizovat. Vysvětluje, že tragédii předcházely především sousedské spory. Režisérka Tereza Kopáčová a scenáristické duo Miro Šifro a Kristina Májová neposkytují jednoduchá propagandistická vysvětlení, spíše se noří pod povrch, do hluboké studny dlouho táhnoucích se sousedských sporů a rodinné tragédie.

Studna

Česko, Voyo 2025

Režie: Tereza Kopáčová

Scénář: Miro Šifra, Kristina Májová

Hrají: David Švehlík, Johana Matoušková, Filip František Červenka, Kristýna Ryška, Jakub Prachař, Simona Lewandowska, Svatopluk Skopal, Jana Nagyová

Seriál paralelně vypráví dva příběhy – představuje rodinu před tragédií a osud syna více než deset let po ní, v němž rodinné neštěstí a zlomená lidská duše stále rezonuje.

Rodina drží spolu

Je rok 1980, Slávek Jelínek pracuje jako laborant, má vztah s kolegyní Petrou a vede zdánlivě klidný život. Od smrti jeho otce a matky uplynulo již více než deset let. Vzpomínky na osudovou únorovou noc mu však znovu vrátí premiéra šestadvacátého dílu seriálu Třicet případů Majora Zemana, Studna.

Příběh Slávka je ale pouze rámcem prvních dvou epizod, děj se spíše soustředí na seznámení jeho rodičů. K tomu dochází roku 1932 na vesnické zábavě v obci Vonoklasy u Prahy. Galantní voják Stanislav Jelínek, ztvárněný Davidem Švehlíkem, se začne družit dceře bohatých hospodářů, mladé Marii, jejíž role připadla Johaně Matouškové. Ta jeho šarmu neodolá, odmítne sňatek s majetným sousedem a místo něj si vezme Jelínka. Pár začne opravovat rodinný domek a o několik let později přivedou na svět syna Slávka, jemuž je diagnostikována dětská obrna a který kvůli nemoci čelí množství urážek. Na povrch začínají pomalu vyplouvat temné stránky postav, zejména otce, a začíná se roztáčet spirála nekonečných sousedských sporů.

Minisérie má velmi pomalý rozjezd. Důkladné seznámení s postavami a pozvolné budování děje je sice pro pozdější vývoj příběhu důležité, ale nezachraňuje fakt, že se v podstatě stejný postup opakuje v prvních dvou epizodách z celkových šesti.

V prvních dílech pozorujeme spíše horlivost Švehlíka v roli otce, někdy ale lze zahlédnout i lehké náznaky psychické nestability. Jakub Prachař a Alena Doláková v rolích sousedů předvádějí dobré výkony, zvláště u Prachaře je to po jeho běžných angažmá v komerčních slátaninách milé překvapení a role mu sedí. Méně přesvědčivě však působí Filip Červenka v roli Slávka Jelínka. V roce 1980 by jeho postavě mělo být kolem čtyřicítky, Červenka ale stále vypadá spíše chlapecky, a to jeho postavě nepřidává na autenticitě. Nicméně je to škoda, protože herecky je Červenka skvělý.

Účty se mají vyrovnávat

Sousedské dusno se stupňuje – od napadení psa vidlemi až po rvačku a rozbití auta. Zásadní zlom přichází ve čtvrtém díle, kdy Jelínek starší – údajně při obraně syna – souseda napadne nožem. Od té doby jde situace viditelně z kopce. Švehlík věrohodně ztvárňuje postavu zamlklého psychotického otce a proměna z vtipkujícího manžela působí poměrně realisticky, nebo alespoň rozhodně ne uspěchaně. Práce s psychologizací postav je zde opravdu povedená, ocenit je třeba i Johanu Matouškovou, která dokáže v celém seriálu k divákovi promlouvat spíše smutnými pohledy než slovy. Také hudba je vybrána vhodně, depresivní atmosféru podtrhuje a dodává situacím vážnost. Dobrá je i práce kamery se světlem – v domě Jelínkových totiž často vypadává proud. Světlo ale podezřele zhasíná vždy v těch nejdramatičtějších momentech, což občas působí spíše jako laciný hororový trik.

Jedno tělo je ve studni, druhé v domě

V závěru minisérie děj graduje, zároveň přichází žánrová změna – z rodinného dramatu se stává psychothriller a detektivka. Pátý díl vynechává události osudové noci a zaměřuje se na výslechy mladšího Jelínka Státní bezpečností. Ten si ale buď nemůže, nebo nechce vzpomenout, co se stalo.

Jako Slávkova sestřenice Klára herecky zaujala Simona Lewandovska a také Kristýna Ryška v roli její matky. Verdikt si tvůrci schovávají až na poslední díl. Slávek zatím v druhé časové rovině příběhu dost blázní, čímž děsí hlavně přítelkyni Petru. Ta zjišťuje, že s ním čeká dítě.

Rekonstrukce osudové noci přichází v posledním díle. Na rozdíl od původního Zemana pracuje Studna více s fakty a například ke známé scéně boje o život ve studni mezi otcem a synem nedojde. Sérii se sice v mnoha věcech daří oprostit od Zemanovského výkladu, ale přesto ponechává stejné finální vysvětlení. Vrahem je psychotický otec, který zabije matku, zapálí dům a skočí do studny. Tvůrci mohli přeci jen trochu více prozkoumat, jak se tragédie skutečně stala, a nechat diváka více tápat. Herecké výkony hlavních představitelů – Švehlíka, Matouškové a Červenky – zůstávají na vysoké úrovni i v závěru minisérie.

V závěrečné scéně Slávek, u něhož se stejně jako u otce začínají projevovat tendence k psychotickému chování, požádá přítelkyni Petru o ruku. Ta je vyděšená, na oko ovšem souhlasí, ale v nestřeženém okamžiku Slávka opouští. Divák jí v té chvíli fandí – pokud by zůstala se Slávkem, kdo ví, zda by jednou neskončila ve studni také.

Studna vypráví příběh, pečlivě buduje atmosféru a psychologii postav. Dobře pracuje s hudbou a kamerou. Nesnaží se nabízet jednoduchá vysvětlení složitých problémů, některým se však proto raději zcela vyhýbá. Není totiž úplně jisté, co se osudné noci stalo, a jediné výpovědi o událostech patří Slávkovi. I když lze pozorovat snahu tvůrců pracovat se skutečnými fakty, hlavní fakt stále zůstává s otazníkem – vrahem byl otec. Co se v domě Jelínkových skutečně stalo, zůstává zahaleno tajemstvím. Studně se daří alespoň ukázat, za jakých okolností k tomu mohlo dojít.