KOMENTÁŘ: Vánoce se blíží, nebo už začaly?

Ještě dvaadvacetkrát se vyspíme, než přijde Ježíšek. „Cože? Tolikrát?“ mohl by kdekdo namítnout. „Vždyť vánoční trhy jedou už dobrý třetí týden, to musí být mnohem dřív.“ Jenomže Vánoce a advent se čím dál více stávají mašinou na peníze. A tak zatímco naši předkové byli zvyklí, že Vánoce začínají až Štědrým večerem, my ještě nesníme ani svatomartinskou husu a už pijeme svařák na Svoboďáku či utrácíme za dárky pro své blízké.

Co má čtrnáctý listopad společného s Vánoci? Nic moc. Kromě toho, že právě čtrnáctého listopadu začaly na některých brněnských náměstích vánoční trhy. Prodávalo se první svařené víno a za řinčení řetězů Krampusáků se na stagi připravoval zpěvák Sebastian. To vše především pro blaho stánkařů a ostatních prodejců – to oni mají z dřívějších startů Vánoc radost. A ještě větší radost mají, když vaše peníze putují do jejich pokladen za předražené rádoby vánoční pochutiny či zlevněné produkty, které ještě pár dní předtím za stejnou cenu zlevněné nebyly.

Původním smyslem Vánoc však nebyl obrovský byznys plán. Typické bylo ztišení, bilancování uplynulého roku s rodinou a přáteli. Samozřejmě, toho bilancování lze dosáhnout i na přelidněných trzích s trdelníkem v ruce, u ztišení už si tak jist nejsem. Advent byl navíc obdobím půstu. To se hodně míjí s dnešním utrácením v přeplněných obchoďácích, nebo přecpáváním různými pochutinami.

Možná je proto na místě si přiznat, že Vánoce nezačínají v momentě, kdy se poprvé rozsvítí světýlka na náměstí, ani když nám v mailu přistane první slevová nabídka. Začínají tehdy, kdy jim to dovolíme my sami. A jestli si je chceme zkrátit na šest týdnů běhání mezi stánky a regály, nebo si je naopak uchovat jako pár skutečně klidných dní v roce, je nakonec jen na nás.

Tak si možná položme jednoduchou otázku: potřebujeme k vánoční atmosféře frontu na trdelník a předražený svařák, nebo nám stačí pár tichých chvil s lidmi, na kterých nám doopravdy záleží?