Z pěveckého sboru bývalé studentky MUNI je dnes univerzitní předmět

Brno - Všichni, kdo chtějí zpívat ukrajinské písně, se mohou připojit ke studentskému sboru Podolianočka, který sídlí v Brně. Studenti Masarykovy univerzity mají navíc možnost si ho zapsat jako předmět a získat za něj kredity. Sbor založila bývalá studentka Masarykovy univerzity (MUNI) Sofiia Kachusova. Ta je nyní i oficiální vyučující tohoto předmětu.

Jak jste přišla na nápad založit předmět Ukrajinský studentský pěvecký sbor?

Původně jsme to nedělali s cílem vytvořit předmět. Tento sbor jsme založili na začátku října 2022. V té době jsem studovala na Ústavu slavistiky, konkrétně jsem měla studijní program Ukrajinská studia – říkáme tomu ukrajinistika. Vyučující a studenti tohoto programu každoročně připravují tradiční ukrajinskou akci – Ukrajinský vánoční večírek. Zpravidla na této akci vystupoval nějaký sbor, kterému katedra musela za vystoupení platit. Navrhla jsem, abychom si vytvořili vlastní sbor, aby se náklady snížily. Měli jsme velmi málo času na přípravu představení. Přestože jsem absolvovala hudební školu, měla jsem v té době od hudby dlouhou pauzu, a proto jsem spoustu věcí zapomněla nebo neuměla. Naštěstí jsme měli tým a ostatní členové sboru byli dobří ve zpěvu a obecně v hudbě. I přes nedostatek času se nám podařilo připravit šest písní. Některé z nich byly opravdu náročné. Mimochodem, později v dalším semestru jsme se už jako sbor ke zpěvu nesešli. Považovali jsme to za jednorázovou akci pro ukrajinský večírek.

Pokud jste to vnímali jako jednorázovou akci, jak se ze sboru stal předmět za tři kredity?

Tříkreditovým se tento předmět stal až pro tento semestr, předtím byl za dva kredity. Na jaře roku 2023 mi vyučující řekli, že ten rok by mělo být třicáté výročí ukrajinistiky a že by se k této příležitosti měl uspořádat koncert. Ptali se mě, jak to vypadá se sborem. A já jsem jim odpověděla, že už nefunguje. Bylo jasné, že sbor je potřeba obnovit, ale tentokrát jsem chtěla, aby se stal plnohodnotným předmětem na univerzitě. Především jsem to chtěla kvůli tomu, abychom měli třídu s klavírem, kde bychom mohli cvičit zpěv. Podzimní semestr roku 2023 byl tedy prvním semestrem, kdy se sbor stal předmětem. Tehdy ho navštěvovalo třicet lidí. Bylo opravdu skvělé pracovat v tak velkém kolektivu. Později bylo s tímto předmětem spojeno mnoho různých změn: tým se neustále měnil, vznikaly spory, nebo naopak, byli jsme zváni na různá vystoupení.

Jak se stalo, že se tento předmět zvýšil ze dvou na tři kredity?

Především nejde jen o to, že tento předmět má nyní tři kredity namísto dvou. Podstatné je, že se předmět změnil z volitelného na povinně volitelný. To nebyl můj nápad, byl to podnět studentů Ústavu slavistiky, který jsem předala vedení. Nejvíce se to týkalo studentů ukrajinistiky, protože v ukrajinštině bylo k dispozici málo povinně volitelných předmětů. Proto si studenti museli zapisovat předměty z jiných oborů, třeba z ruských nebo polských studií. Podle mě moje zásluha spočívá v tom, že jsem jim neustále připomínala, že je tu takový problém, že je tu taková potřeba ze strany studentů.

Zmiňovala jste, že ve sboru docházelo ke sporům. Můžete o tom říci více?

Ano, konflikty byly. Začnu malou předhistorií. Když už druhý semestr existoval ukrajinský sbor jako předmět, byla jsem na Erasmu. Výukou a organizací sboru jsem se tedy nezabývala já, ale jiní studenti. Poté, co jsem se vrátila, jsme se dohodli, že budeme učit střídavě. Dopadlo to ale tak, že jsme se velmi lišili. A to jak v tom, jak jsme viděli další rozvoj sboru, tak i v povahách. V tom semestru odešlo ze sboru několik lidí, kteří tam chodili už dost dlouho. Následující semestr jsem musela předmět vyučovat sama. Bylo to těžké, ale hlavně se mi podařilo vytvořit dobrou atmosféru, která trvá dodnes.

Jaké překážky se vyskytovaly při organizaci sboru?

Vyskytovaly se různé problémy. Některé z nich se objevily hned na začátku, když sbor ještě nebyl předmětem. Neměli jsme třídu, kde bychom mohli cvičit. Na Masarykově univerzitě není možné si jen tak rezervovat učebnu. První setkání sboru se nám podařilo uspořádat v prostorách univerzity, otevřel nám je můj učitel Petr Kalina, který je mimochodem garantem předmětu. Ale pak už mu časově nevycházelo nám učebnu otevírat a my jsme si museli nějak poradit. Výuku jsme pořádali na různých místech – na kolejích, v bytech. Jedna holka, která chodila do sboru, bydlela na koleji Mánesova. Tam je místnost s klavírem, tak jsme se tam scházeli a zpívali. Dozvěděla se o tom ubytovatelka této koleje. Napsala dopis obyvatelům koleje, aby holka, která se věnuje zpěvu s ostatními cizími studenty, okamžitě přišla do její kanceláře. Bála jsem se, že tu holku z koleje vyhodí. Navíc jsme zrovna ten den měli mít nácvik, který jsme museli zrušit. Nakonec jsem s tou holkou za ubytovatelkou zašla a všechno jsme jí vysvětlily. Naštěstí to dopadlo dobře.

A co teď? Jaké máte plány ohledně sboru?

Teď už nejsem studentkou Masarykovy univerzity, dokončila jsem ji minulý semestr. Nyní tento předmět vyučuji jako oficiální učitelka. Chtěla bych co nejvíce rozvíjet sbor, přilákat nové lidi. Chci, abychom vystupovali na koncertech. Doufám, že nás začnou zvát na vystoupení, a to nejen v rámci Brna. Samozřejmě bych také chtěla, aby se sbor rozvíjel po profesionální stránce, aby se zvyšovala úroveň zpěvu a hudebních znalostí. Ano, jsme amatérský sbor, ale když už jsme amatérským sborem tři roky, tak je na čase zvýšit svou úroveň.