Zábavní vědecký park VIDA! zpestřili kovoví kamarádi

Hodinky ukazují deset. Dveře zábavního vědeckého parku se otevírají. Několik nedočkavých dětí táhne své rodiče do obrovské prosklené budovy s nápisem VIDA!. Hbitě se protáhnou kolem informací a uhánějí k turniketům, jakoby se každý jeden z nich chtěl dostat na výstavu první. Není se čemu divit. Ke stálým interaktivním expozicím se dnes totiž přimíchali malí i velcí robotičtí kamarádi. „Robotí program je u nás již tradicí. Navazuje na Robotiádu, celoevropskou soutěž robotů, která se v našich prostorách konala včera. Mnoho lidí tady zůstává i po soutěži a náš program slouží k jejich zabavení,“ představuje akci Kateřina Brettschneiderová, tisková mluvčí VIDA! science centra.

Zatímco děti se rozbíhají vyzkoušet vše, co jim padne do rukou, dospělí se snaží vyznat v plánku, který dostali u vchodu. „Ahaa, takže to je tady…” zvolává radostně jeden z tatínků, popadá svého syna za ruku a vede ho kamsi za roh. První stanoviště s robotí tématikou se ale nachází hned napravo od vchodu a věnuje se umělé inteligenci. „Chcete si u nás nechat vygenerovat od AI obrázky a příběhy, nebo si zahrát kvíz, kde poznáváte vizuální dezinformace?“ ptá se okolo postávajících zvědavců Martin Richter, spoluzakladatel spolku Aignos a správce stanoviště. Netrvá to dlouho a na monitoru počítače skutečně vznikají obrázky vytvořené dětem přesně na míru, přes roztomilá zvířátka až po postavy ze známých počítačových her.

Návštěvníci se postupně dostávají hlouběji do sálu. V centru stojí několik k sobě sražených stolů, okolo nichž se shromáždil hlouček dětí. V ruce drží malé bílé krabičky s několika LED světýlky, k nimž se snaží připojovat LEGO kostky. Někteří už mají hotovo. Finální produkty často připomínají futuristická vozítka z jiného vesmíru. Jeden z pracovníků postaví dvě vozítka proti sobě na modrou podložku, zmáčkne tlačítko na svém ovládacím panelu, světýlka na bílých krabičkách se rozsvítí a vozítka se najednou začnou přetlačovat. „Jeď, jeď…dělej…“ ozývá se z obou rohů stolu, až dokud se jednomu zápasníkovy nepodaří vytlačit druhého z podložky. O kousek dál si zase návštěvníci snaží předávat papír za pomoci robotické LEGO ruky. „Podle mě je důležité rozvíjet motoriku a konstrukční schopnosti už od útlého věku. Takže tady u nás si můžou děti ze stavebnice postavit jednoduché stroje a také získat základní znalosti o programování,“ popisuje Natálie Lazúrová, zakladatelka centra Smart Bricks, pod jejímž vedením vzniklo toto stanoviště.

Krátce před jedenáctou hodinou se skupinka lidí s těmi nejmenšími dětmi přesouvá po schodech dolů do Divadla vědy, kde začíná představení Oskar a 3D bratři. „Představení je upraveno pro školky a děti na prvním stupni. Touto formou se nejmladší věkové skupině snažíme vysvětlit, jak funguje digitální svět a jaké jsou jeho nástrahy,“ komentuje Kateřina Brettschneiderová.

Areál se začíná pomalu naplňovat a stále více dětí s rodiči mizí kdesi za rohem vlevo od turniketů. Tady totiž ve dvou zastrčených místnostech vznikají robotí mistrovská díla. V menší místnosti děti vystříhávají z papíru barevného robota a pomocí tavné pistole mu přidělávají červená svítící očka, v té větší už je výroba náročnější. Přesto tady není jednoduché najít místo k práci. „Budete vyrábět lodičku nebo robotickou ruku?“ ptá se nově příchozích vidátor, který má dílny na starosti. „Lodičku zvládnete do deseti minut, ruka je o dost složitější,“ vysvětluje a ukazuje před sebe, kde se tyčí vzorová robotická ruka sestavená z dřevěných špachtlí. „Raději lodičku,“ děsí se při pohledu na sofistikovanou robo-ruku rodiče, načež vidátor začne vydávat instrukce: „Tak tady je růžový polystyren, tady jsou baterky a lodní šroub, vzadu je návod. Můžete začít….“

Budovou zaznívá hlášení: „Přednáška o umělé inteligenci začíná za deset minut.“ Návštěvníci se ze všech stran začínají sbíhat k eskalátorům vedoucím do patra, kde se nachází přednáškový sál. Výklad trvá asi hodinu. Ondřej Hrách z Aignos v něm vysvětluje a prakticky předvádí, co vše AI v dnešní době dokáže. Nakonec si Hrách od dětí vyptává několik náhodných slov a nechává umělou inteligenci vytvořit z nich rapovou píseň. Od hitu má sice daleko, ale děti pobaví. „Sice na začátku nastaly trochu technické problémy a pak chvíli trvalo, než to děti chytlo, ale vcelku to bylo fajn,“ hodnotí přednášku jeden z návštěvníků.

Když se dav po přednášce přesouvá zpátky do přízemí, všímá si, že u jedné z expozic se vytvořila dlouhá řada. Na  jejím začátku se vyjímá černá Formule 1 se širokou obrazovkou přimontovanou na kapotě, kterou sem nechali nainstalovat studenti a profesoři z brněnského Vysokého učení technického. Každý si chce do Formule sednout a zkusit si ji zařídit. To ale není jediným lákadlem VUT koutku. Hned vedle Formule se zájemci snaží porazit robota ve vzdušném hokeji a za výhru pak dostávají zaslouženou sladkou odměnu.

K poslednímu robo-koutku mě přivádí nečekaný průvodce. Pod nohami mi totiž začal kroužit zvláštní přístroj velikosti robotického vysavače s dřevěnými dvířky na přední straně. Stroj se konečně zastaví, jeho dvířka se otevřou a vypadne z nich malý plyšový medvěd. Potom se stroj otočí a jede pryč. Zvedám medvěda a následuju svého průvodce. „Tohle je jeden z našich soutěžních robotů, v jeho disciplíně je úkolem najít medvěda a vrátit ho na start,“ vysvětluje Vendula Jarošová, PR asistentka střediska volného času Helceltka. Dozvídám se také, že Helceltka je organizátorem Robotiády, která tedy proběhla včera a dnes vystavuje i další své soutěžní roboty. Mimo to si tady děti můžou zahrát netradiční pexeso, kde sice na první pohled vidí stejné obrázky, ale princip hry spočívá v tom, že si musí pomocí šipek naprogramovat svého robota, aby odpovídající páry našel taky. Hitem jsou i takzvaní Ozoboti- miniroboti, kteří jezdí po dráze poskládané z puzzlů a dělají úkony podle na dráze nakreslených barevných kódů.

Po několika hodinách manipulace se vším, co stojí v cestě a přebíhání z jednoho fascinujícího kouta do druhého se na dospělých začínají ukazovat první známky únavy. Někteří vyčerpaně sedí s občerstvením v relaxační zóně jiní posedávají všude možně mezi stanovišti a jen zpovzdálí pozorují, jak jejich energická dítka sama probádávají svět vědy. Mezi tyto rodiče se řadí také Jana Kúlifajová s manželem. „Už jen odpočíváme. Prošli jsme, co jsme chtěli a víc nás zaujali spíš stálé expozice. Náš syn ale propadl robotům a obávám se, že už ho odsud nedostaneme,“ směje se Kúlifajová. Šestá hodina se ale neodvratně blíží. Nastává tedy čas se s roboty rozloučit a nechat je po náročném dni dobít, aby měli dostatek energie zase na příští rok.