Šatník ve Vesně shodí zimní háv. Bojuje se stigmatem a nabízí prostor pro cirkulaci nejen oblečení

Brno - Blíží se první jarní den a denní teploty postupně narůstají. Lidé pomalu odkládají kabáty a chystají se na jarní úklid. Ten se může týkat i šatníku. Také Vesna uvolní prostor pro oblečení nadcházející sezóny. Na dnu otevřených dveří si bude možné ulovit poslední zimní kousky pro příští zimu, zjistit, jak Vesna Šatník funguje a seznámit se s dobrovolníky. Už 21. března od dvanácti hodin do pěti odpoledne, na adrese Pellicova 2a - nedaleko Šilingrova náměstí.

Když před dvěma lety Rusko vtrhlo na Ukrajinu, rozhodl se Zdeněk Sedláček nabídnout svou pomoc jako dobrovolník ve spolku Vesna. „Přišel jsem k tomu jak slepý k houslím. V televizi dávali, že všude shánějí lidi. Tak jsem se přihlásil,” uvedl dobrovolník Sedláček. Velkým impulzem pro něj byly pocity z invaze a negativní postoj k Rusku. Když ve Vesně nedoučuje děti češtinu, fyziku, dějepis nebo cokoli, co je zrovna potřeba, působí právě v Šatníku. Tam dobrovolnictvo donesené dary třídí, skládá a řadí podle velikostí. Například drogerii příchozím vydávají, aby nebyl v prostoru chaos. Vše je přehledně roztřízeno v několika sekcích. Mimo dámské, pánské a dětské oddělení v sekci oblečení najde návštěvnictvo v Šatníku úsek s hračkami, botami, nádobím, kočárky nebo právě drogerií.

Lidé, kteří dobrovolně věnují svůj čas pomocnou prací ve spolku, jsou stále potřeba. Můžou, tak jako dobrovolník Sedláček, pomáhat nejen v Šatníku, ale například i při různých akcích. „Funguje nám to tady velice dobře, kolektiv je ve Vesně moc fajn," popsala dvouleté vycházení dobrovolnictva jedna z jeho koordinátorek Marie Pokorná. Mimo Vesnu se potkají dobrovolnice a dobrovolníci třeba na pivě. „Rozumíme si mezi sebou a to je moc důležité," dodal Sedláček. Je takzvanou „čestnou ženou" spolku, jak ženský kolektiv označuje a tím doceňuje některé nápomocné muže.

Do Šatníku může zamířit kdokoli. Pokud chce oblečení nebo jiné darovat, může prostory nedaleko zastávky Šilingrovo náměstí navštívit mezi desátou dopolední a pátou odpolední ve středu, čtvrtek a v neděli. Odnést si oblečení nebo vybavení, které už se jinému nehodí, může ale pouze jednou co čtyři týdny po objednání. Registraci lze provést po telefonu nebo na webových stránkách Ženského vzdělávacího ústavu Vesna. Lidé si rezervují návštěvu na dobu jedné hodiny, hodinové úseky jsou kapacitně omezené. „Na hodinu je vyhrazeno místo pro dvacet lidí, aby se mezi sebou nepobili. Jinak by tady byl akorát zmatek,” vysvětlil dobrovolník. Když přijde více matek s dětmi, počet návštěvníků se o něco navýší. S tím se ale v Šatníku počítá.

Koncept vypadal dva roky zpátky docela jinak. „Když začala válka, bylo to tady otevřené jen pro lidi z Ukrajiny, protože jsme jim chtěli pomáhat primárně,” sdělila Pokorná. „Solidarita lidí tehdy byla obrovská, nosili nám opravdu krásné věci ," přiblížila zapojení z předloňského roku koordinátorka. Postupem času si v Šatníku mohly doplnit šatník také matky samoživitelky nebo lidé s nepříznivým socioekonomickým zázemím. Prostor ale v současnosti funguje jako centrum pro opětovné použití a upcyklaci, je otevřený všem a nabízí možnost cirkulace oděvů i vybavení. „Chceme se zbavit společenského stigmatu, které se s podobnými projekty pojí. Hlavní myšlenkou Šatníku je udržitelnost,” vystihla ředitelka spolku Barbora Antonová. Šatník dává druhý život kouskům, které jsou stále v dobrém stavu, ale dárci nebo dárkyni už neposlouží. Jiný aby takový kousek pohledal. Díky tomuto konceptu dokáží lidé oblečení, boty nebo vybavení zužitkovat, a zároveň nepřispívají masové produkci oděvního průmyslu.

S přicházejícím jarem a stále teplejším počasím je třeba šatníky domácností obměnit a protřídit. Vesna při této příležitosti pořádá Den otevřených dveří, při němž svůj Šatník převlékne. Vrstvy potřebné na zimní sezónu najdou příchozí venku před budovou na Pellicově, kde Šatník sídlí. Událost jednak pomůže uvolnit pomyslná ramínka staronovým jarním kouskům, má ale také za cíl seznámit lidi s provozem Šatníku a rozšířit o možnosti tímto způsobem obměňovat vlastní skříň povědomí. „Tak snad nám nebude pršet,” popřála události Antonová.