Mladí a politika. Julie Smejkalová o své kandidatuře i síle nezmlknout

Studuje práva, ale volný čas netráví v knihovně. Dvacetiletá Julie Smejkalová, místopředsedkyně Mladých Starostů, se politicky angažuje už od svých sedmnácti let. Letos se probojovala na deváté místo kandidátky hnutí STAN v Praze do Poslanecké sněmovny a stala se tak nejmladší tváří v první desítce. Jak podle ní přimět mladé k zájmu o politiku a jaké to je snášet urážky na internetu – i od europoslanců – popisuje v rozhovoru.

Myslíte si, že mladé lidi často politika a veřejné dění nezajímá? Proč tomu tak je?

Mladí řeší studium, bydlení, začátek kariéry, někdo přemýšlí o rodině - už to je dost starostí, a většina nemá čas a chuť se věnovat politice. Navíc mohou zažívat určité odcizení, protože politika na první pohled působí často dost nepřístupně. Taky určitě hraje roli frustrace, kterou mnozí cítí - z bytové krize, ze školství, z politické kultury. Proč by se měli politikou zabývat, když jejich problémy nikdo pořádně neřeší?

Máte pocit, že je pro mladé v politice vůbec místo? Není kvůli věku těžší být brán vážně?

Určitě tam pro ně místo je, minimálně z působení ve Starostech mám pozitivní zkušenost. V reálné politice se s nějakým odmítavým přístupem nebo braním mých názorů na lehkou váhu setkávám jen zřídkakdy. Naopak na sociálních sítích mi plno botů, trollů a občas i reálných lidí dává najevo, že do politických témat nemám kecat, že jsem na to moc mladá. Z toho si člověk ale nemůže nic dělat, hlavní je se soustředit na realitu.

Takhle vám na příspěvek zareagoval i europoslanec Filip Turek. Ten vás v komentáři označil za slepičku. Jak jste se potom cítila? Vypovídá to něco o české politické scéně?

Když se europoslanec, který by měl být reprezentativní, nezdráhá mi na stories nadávat a urážet mě, nejde se tomu nezasmát. Obzvlášť když takto nepřiměřeně reaguje na slušně podanou kritiku jeho nelegálně rychlé jízdy. Když jde člověk do politiky a myslí to s ní vážně, musí se zkrátka připravit nejen na kritiku, ale i na „hejty” tohohle turkovského stylu. Doporučuji si to nebrat osobně a nelámat si s tím hlavu. Jako společnost bychom každopádně měli dávat najevo nesouhlas s takovým hrubým chováním. Jestli chceme udržet v politice slušnost a respekt navzdory odlišným názorům, je nutné nevhodné chování odsoudit.

Co vedlo k zájmu o politiku vás?

Vědomí, že politika je cesta, jak se dá dosáhnout změny. Výsledky dobře odvedené práce mohou nejen mladým lidem pomoct a usnadnit jim život. Navíc věřím, že jedině uvědomělá společnost dokáže udržet v Česku demokracii a svobodu, proto se snažím politiku zpřístupňovat ostatním.

Máte tedy pocit, že je STAN vstřícnější k mladým? Proč kandidujete zrovna za něj?

Do STANu jsem vstoupila, když mi bylo 17, a to proto, že mi byl názorově nejbližší. Nic jiného jsem nebrala v potaz, jen jeho hodnoty a volební programy. Postupem let se ukazuje, že to byla správná volba. Ten přístup k mladým je ve STANu rozhodně dobrý, o čemž svědčí i místa na kandidátkách, která mladí obhajují.

Jaká jsou podle vás témata mladých? Na co se soustředíte vy?

Téma číslo jedna pro mladé je určitě bydlení. Potom školství, které nutně potřebuje reformovat. Dál se témata dělí dle zájmů konkrétních skupin, ale velmi rezonuje podnikání nebo duševní zdraví. Osobně se zabývám hlavně školstvím a legislativou kolem podnikání a startupů. Dotýkám se ale i konkrétních problémů, jako je nedostatek psychologů. Nově se aktivně vzdělávám v problematice bydlení, jelikož mi tam chybí iniciativa, která by měla ambice se situací doopravdy pohnout.

Jak tedy demotivované mladé lidi oslovit a probudit v nich zájem?

Zásadní je vůbec najít platfomu, kde je oslovit. Dnes plno politiků a političek oslovuje mladé na sociálních sítích, což funguje, ale je to poměrně velká novinka. Hlavní je si na mladé udělat čas, pochopit, co je trápí a naučit se s nimi komunikovat upřímně a na rovinu. Je super pořádat akce pro mladé lidi, chodit do společnosti, diskutovat, nebýt lhostejný a skutečně jim dát prostor mluvit.

Vy jste se během posledních měsíců měla příležitost s lidmi potkat na podpisovkách. Jaké to bylo?

Byla to skvělá zkušenost. Potkala jsem tolik zajímavých osobností a vedla hromadu zajímavých konverzací. Na začátku to byl menší výstup z komfortní zóny. Jsem z kampaní sice zvyklá rozdávat letáky, ale v podpisovce šlo o to, aby mi daná osoba věnovala podpis, což je mnohem osobnější než převzetí brožurky u stánku. Zase jsem si o to více každého podpisu vážila. Je to pro mne signál, že to, co říkám, dává lidem smysl a dokáží se s tím ztotožnit.

Kdybyste měla dát radu někomu, kdo chce vstoupit do politiky, co by to bylo?

Hlavně se nepodceňuj a neboj se stát si za svými ideály. Jestli se nechceš rovnou spojovat s nějakou stranou, můžeš začít u mládežnických politických organizací. Držím palce všem, kdo mají tu odvahu!