Krajem podporované doučování pomáhá dětem cizinců lépe zvládat školu

Rozhovory

Krajem podporované doučování pomáhá dětem cizinců lépe zvládat školu
Na doučování dobrovolníci s dětmi nejčastěji řeší jazykovou bariéru, češtinu a matematiku. Foto: Tereza Švandová

Brno - Centrum pro cizince Jihomoravského kraje (JMK) nabízí od minulého roku kromě právního poradenství a jazykových kurzů také doučování pro děti. Jeho cílem je pomoci potomkům cizinců překonat jazykovou bariéru. V nabídce programu lze nalézt češtinu, matematiku, ale i další předměty. “Nejedná se přímo o výuku češtiny jako cizího jazyka, ale jde opravdu o doučování, jak ho běžně známe. Jen s tou změnou, že doučujeme cizince a ne Čechy,” uvedla Tereza Švandová z Pedagogické fakulty MUNI, která s nápadem zavést program doučování přišla.

Můžete mi představit centrum a jeho hlavní činnost? Komu pomáhá? Jak dlouho funguje a jak se vyvinula vaše nabídka doučování pro cizince?

Centrum pro cizince JMK je integračním centrem, které oslavilo v minulém roce 15 let. Nabízí celou řadu služeb pro cizince zdarma. Klienti u nás najdou právní, sociální nebo kariérové poradenství, ale i kurzy češtiny pro všechny věkové kategorie. Naši nabídku kurzů, služeb i jiných aktivit se snažíme co nejvíce přizpůsobovat potřebám klientů, a i díky tomu jsme se před rokem dostali k myšlence doučování.

Jaké skupiny cizinců centrum nejčastěji navštěvují? Odkud pocházejí a jaké jsou jejich hlavní potřeby v oblasti vzdělávání?

Jednoduchá odpověď je všichni! Chodí k nám cizinci ze zemí EU i mimo EU, Slované i Neslované, děti, teenageři, jejich rodiče i prarodiče. Nejpočetnější skupinou jsou samozřejmě klienti příchozí z Ukrajiny, pokud se ale vrátím k doučování, chodili k nám na něj např. žáci z Egypta a jiných zemí. Kromě kariérového poradenství pro dospělé najdete v našem Centru i kariérové poradenství pro teenagery, kterým mohou naše poradkyně poskytnout např. informace o českém vzdělávacím systému, který je od ostatních systému odlišný, a cizinci se v něm neorientují. I tato podpora je vysoce potřebná.

Cizinci v ČR

V současné době v České republice žije více než milion cizinců, což představuje značný nárůst oproti předchozím letům. Tento počet neustále roste, přičemž nejvíce jsou zastoupeni obyvatelé z Ukrajiny, následovaní občany Slovenska a Vietnamu​. Život v Česku může pro tyto cizince představovat mnoho výzev, zejména pro děti, které se musí vyrovnat s novým jazykem a školním systémem, což může být náročné na jejich adaptaci a integraci.

Kolik dobrovolníků momentálně centrum zaměstnává a kolik dobrovolníků je z řad studentů? Jaká je jejich role v rámci doučování a podpory cizinců?

V rámci doučování jsme závislí na počtu studentů, kteří se na Pedagogické fakultě přihlásí na naše doučování v rámci praxí. Dva semestry za sebou jsme měli kolem 12 doučujících, což byl skvělý počet. Studenti k nám přicházeli z různých oborů, a proto se postupně vyprofilovali i jako doučující např. matematiky nebo češtiny. Největší potřeba doučování ze strany žáků-cizinců byla v předmětu čeština, matematika nebo přírodověda.

Jaký typ podpory dobrovolníci poskytují? Jedná se jen o jazykové doučování, nebo je to širší pomoc zahrnující třeba kulturní nebo sociální integraci?

Sociální integrací je možné nazvat samotné setkávání se Čechy, kteří cizince doučují. Zároveň se na doučování setkávají děti z různých zemí a kultur, které spolu komunikují, často právě v češtině, tedy jejich jediném společném jazyce. Doučování neplní pouze vzdělávací, ale i integrační funkci a nabízí unikátní podporu dětem s rodiči bez znalosti češtiny. Pod touto podporou si můžete představit např. kontrolu nebo pomoc s vypracováním domácích úkolů, vysvětlení slovní zásoby předmětů ad. Nejedná se přímo o výuku češtiny jako cizího/druhého
jazyka, ale jde opravdu o doučování, jak ho běžně známe. Jen s tou změnou, že doučujeme cizince a ne Čechy. Mnoho žáků si vytvořilo se svými doučujícími velmi krásný vztah a už v polovině prvního “běhu” chodily tyto děti za konkrétními studenty - přáteli.

S jakými tématy se studenti nejčastěji potýkají? Jsou to především jazykové bariéry, nebo i jiné vzdělávací nebo sociální výzvy?

Osobně bych řekla, že se jedná zejména o jazykovou bariéru, která ale není tak velkým problémem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na studenty nevyvíjíme tlak, nemáme u nás závazné výstupy, čas, který se věnuje jednomu úkolu je omezený pouze časem doučování, a proto je ho dostatek na nalezení “společné řeči”. Důležité je zejména udržet příjemné a přátelské klima, tedy bezpečné místo, kam děti i doučující chodí rádi.

Máte nějaké zpětné vazby od studentů nebo dobrovolníků, které byste mohla sdílet? Jaké jsou jejich zkušenosti a přínosy z této spolupráce?

Z reflexí praxí, které vyplňují studenti na konci praxí do dotazníků Pedagogické fakulty se k nám jejich odpovědi dostávají v anonymní podobně a všechny byly pozitivní a zahřály u srdce. Studenti pozitivně hodnotili organizaci, otevřenost našeho Centra i podporu, kterou jsme jim s kolegyní Agnieszkou poskytovaly. V rámci doučování jsme zřídily i chat na Facebooku, díky kterému jsme mohly řešit jakýkoliv dotaz nebo potřebu rychle. A mohu-li sdílet zpětnou vazbu ze strany své a Agnieszky, i my jsme nesmírně pyšné na všechny doučující, kteří se rozhodli do doučování jít a dali do něj vše!

Jaký konkrétní dopad má doučování na cizince, kteří navštěvují vaše centrum? Zaznamenali jste například zlepšení jejich jazykových dovedností nebo úspěch ve škole?

Ze zpětné vazby od rodičů, kteří nám poslali e-mail nebo za námi osobně přišli, víme, že bylo doučování úspěšné a pomohlo mnoha žákům cítit se sebevědoměji a jistěji v přímé výuce ve škole. Zároveň jsme dostávali pozitivní reflexe na přístup i přátelskost doučujících, díky kterému je zájem o pokračování doučování ještě větší. A to nás moc těší.

Jak hodnotíte celkovou úroveň podpory pro cizince v Česku? Myslíte si, že se jim dostává dostatečné pomoci v oblasti vzdělávání a integrace?

V našem Centru pro to děláme vše. Existují ale oblasti, ve kterých je podpory nedostatek, jako jsou např. místa v mateřských školách nebo nedostatek volnočasových aktivit. Toto jsou ale nedostatky, které se týkají nejen cizinců, ale i majority. Osobně bych byla ráda, pokud by se snížil počet škol, které se ke vzdělávání cizinců staví odtažitě, to je ale běh na dlouhou trať a věřím, že jich ubývá.

Co by podle vás mohlo Česko dělat lépe v oblasti podpory cizinců? Existují nějaké konkrétní potřeby, které nejsou dostatečně řešeny?

V této otázce bych se mohla rozpovídat na další článek. Vzdělávání v ČR v oblasti podpory cizinců a pedagogů, kteří s nimi pracují, je mým srdečním tématem i tématem mé disertační práce. Míst ke zlepšení je mnoho a nedají se shrnout do krátké odpovědi, mnoho z nich se ale týká zlepšení pro všechny žáky, tedy bez speciálního důrazu na cizince. Podporu je totiž potřeba poskytovat všem bez rozdílu.

Vidíte změny v postoji společnosti k cizincům? Zlepšuje se situace, nebo jsou zde stále výzvy v rámci přijetí a integrace?

Můj názor na to bude asi zkreslený bublinou, ve které pracuji a tedy i skupinami osob, se kterými se vídám. Postoj společnosti je proměnlivý, ale věřím, že jsme na dobré cestě. Výzvy tu ale samozřejmě vždy byly a vždy budou.

Další články o dobrovolnictví