Málo dezinfekce a rodič jako součást péče, popisují stážisté medicínu v Ugandě

Teplo rovníkové Afriky, čerstvé ovoce a nedostatečná hygiena nejen v medicínských zařízeních. To jsou zážitky pětitýdenní výpravy, na kterou se v lednu vydala trojice mediků z Masarykovy univerzity. V ugandské Jinje absolvovali stáž ve zdravotnickém zařízení. „Přemýšleli jsme, že bychom tu naši medicínu chtěli nějak obohatit a rozhodli se, že chceme do Afriky,“ objasňuje motivaci student Martin Bartoš.

Zdravotnická péče je v Ugandě dostupná převážně jen ve velkých městech, jako je právě Jinja, do kterého zavítali Ema Knezovičová, Marie Tormová a Martin Bartoš, studenti Všeobecného lékařství na Masarykově univerzitě. Pro svou pětitýdenní stáž si vybrali dětskou nemocnici a porodnici Whisper na jihu Ugandy. V odlehlejších oblastech republiky se vyskytují převážně zdravotní centra, kam zhruba jednou týdně přijíždí zdravotní sestra vyšetřit a naočkovat pacienty či podat základní léky.

Nemocnice Whisper, ve které od ledna do února pracovali, se skládá z pěti oddělení, na nichž se každý den střídali. „Víceméně jsme vypomáhali se vším, co bylo potřeba,“ popisuje Marie. Jednalo se zejména o sesterskou a ošetřovatelskou práci, kdy podávali léky, brali pacientům krev a prováděli vyšetření. „Pět klinik zní sice hezky, ale ve skutečnosti byla za oddělení většinou považována jen jedna menší místnost. Jsou tam vedle sebe naskládané postýlky tak, aby se jich tam vlezlo co nejvíce,“ dodává medička.

V průběhu pěti týdnů zažívali různé kulturní šoky. Ugandská medicína se v určitých případech trochu zasekla v čase, například s rentgenovými snímky. V českém prostředí je snímek zdigitalizován na počítači, zdravotníci si jej můžou přiblížit a vše řádně rozeznat. „V Ugandě stále využívají klasické snímky na fotografický papír, na který tam ani nemají přístroj na prosvícení snímku. Jednoduše se na něj dívají proti oknu nebo se pod něj dá bílý papír,“ vysvětluje situaci studentka Ema.

Hygiena v zemi bývalé britské kolonie se nedá se situací v Evropě srovnávat. Ugandský personál kvůli vytíženosti a přelétáním mezi odděleními chodí občas bosý. Při ošetřování se nepoužívají ochranné rukavice, protože jich je nedostatek a místní lékaři nejsou na jejich nošení při spoustě úkonech zvyklí. Nepovažují je za až tak důležité. Příkladem tamního stavu hygieny je také množství dezinfekce, kterou medici z Masarykovy univerzity dostávali. S lahví dezinfekce o zhruba tři sta mililitrech museli vyjít na celý týden.

Další netradiční praktikou pro evropské mediky je fakt, že rodiče nenechávají své děti v nemocničních zařízeních samotné. V Evropě převládá trend, kdy je dítě v určitých případech ošetřováno bez přítomnosti rodiče. „Tam byl rodič samozřejmost. Často se matky nebo babičky chodily dívat na pacienta, popovídat si, nebo ho vzít na chvíli ven,” říká Ema. Rodič je v Ugandě velkou součástí péče. Zdravotnický personál poskytuje pouze zdravotní péči, jako například vyšetření nebo podání léků. Příbuzní v tomto prostředí pomyslně zaskakují třeba roli sanitáře a přináší nemocnému jídlo. „Dokonce se stává, že jeden rodič pečuje o více pacientů. Vede se tam velmi komunitní život, takže lidé si vzájemně důvěřují,” dodává medik Martin.

O zkušenosti trojice evropských mediků projevovali ugandští zdravotníci zájem. „Mnohdy se nás ptali, jak to funguje u nás v Evropě a jakým způsobem léčíme různé pacienty. Chtěli vědět, jestli se některá onemocnění vyskytují i u nás nebo se zajímali obecně o statistiky různých nemocí,” uvádí student lékařství. Vedoucí doktoři nemocnic se snaží zaměstnance naučit co nejvíce dovedností podle evropských a amerických směrnic. Často se však nejedná o ty nejaktuálnější.

Jedním z problémů zdravotnictví v ugandském Whisper je rychle se obměňující personál. „Pracovala jsem se sestřičkou, která byla přijatá na jednotku intenzivní péče pro novorozence, aniž by někdy dělala sestru. I přes to ji na toto oddělení vzali,” vysvětluje Marie. Kvůli časté rotaci nových zaměstnanců nejsou znalosti zdravotníků příliš velké, chybují i v základech jako je resuscitace a podle trojice studentů péči berou na lehkou váhu. Za příčinu nedostatečných vědomostí se považuje délka středoškolského studia zaměřená na lékařství, které trvá pouze tři roky, a nemožnost požádat o pomoc zkušenější doktory kvůli jejich nedostatku a vytížení. Navíc se za studium střední školy v Ugandě platí, stejně jako za učňovské nebo vysokoškolské vzdělání. Pro spoustu rodin je tak tato forma vzdělávání zcela nedostupná, nebo ji velká část studentů nedokončí.

Uganda je jedním z nejvíce zalidněných států v Africe. Celkový počet obyvatel se pohybuje kolem 45 milionů. Osob, které mají vyřízené zdravotní pojištění, je oproti evropským standardům velmi málo. Počet takových lidí dosahuje pouhého půl milionu. Zdravotní péče je ve státě v oblasti rovníkové Afriky navíc velmi drahá, některé léky se mnohdy v lékárnách prodávají až za čtyřnásobek českých cen.