Velikonoce jsou na mnoha místech Moravy stále silně spjaty s folklorem

Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem. Zejména na Jížní Moravě se jejich oslava pojí s dodržováním řady tradic. Tyto zvyky se však v různých částech Moravy často velmi liší.

Brno - Svátky jara se v různých koutech republiky slaví zcela odlišně. V některých krajích už lidé takřka žádné tradice nedodržují, jinde naopak různé rituály přetrvaly až do dnešních dní.

„U nás to celé začíná v sobotu, kdy chodíme s repotáčema, tak se u nás říká řehtačkám,“ popisuje velikonoční tradice student Veterinární univerzity v Brně Jan Sečkař, který bydlí v Lipově nedaleko Hodonína.

Na řadě míst je sobota také dnem, kdy chlapci pletou pomlázku z čerstvého proutí. „V sobotu se scházíme s klukama a pleteme z vrbových proutků žilu, někde se jí taky říká pomlázka nebo šlahačka, ale u nás je to žila,“ vypráví student Lesnické fakulty Mendelovy Univerzity v Brně Ondřej Topolanský, který pochází z Lanžhota na Břeclavsku.

Oslavy Velikonoc vrcholí v neděli. Velikonoční neděle je pro křesťany nejsvátečnějším okamžikem roku. V tento den si věřící připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. „Na Boží hod velikonoční je mše v našem kostele. Na mšu se chodí ve svátečním kroju. Odpoledne pak máme krojovou zábavu, na kterou jsou zváni všichni, ale nejvíc se na ni těší malé děti,“ pokračuje Topolanský.

Největší množství tradic se však váže k velikonočnímu pondělí. V tento den chlapci navštěvují dívky a šlehají je čerstvými proutky, aby si dívky po celý rok uchovaly zdraví a vitalitu. V některých oblastech si však místní tuto tradici přetvořili k obrazu svému. „Nás holky dlouho štvalo, že se borci u některých děvčat zdrželi strašně dlouho, a pak k nám došli až pozdě večer a opilí. My holky jsme proto zavedly nový zvyk. Když přijde kluk až po poledni, šlaháme my jeho!“ říká Kristýna Kotková z Bohuslavic u Kyjova.

V některých vesnicích jsou oslavy velikonočních svátků silně spjaty také s lidovou hudbou a folklorem. „Na pondělní šlahačku chodíme s cimbálovú muzikú. Každý, kdo umí na něco hrát, nám dělá hudební doprovod. S cimbálem jsme dokonce začali jezdit i do sousední dědiny, protože někteří kamarádi mají galánky až tam,“ popisuje Sečkař z Lipova.

Lipov je mimo jiné slavný také díky rekordně dlouhým pomlázkám, které místní chlapci každoročně pletou. „O víkendu pleteme korbáč, tak se u nás říká pomlázce. Nejdelší měl asi deset metrů. Holky nám pak na něho uvazují mašle. A někdy taky podprsenky,“ pokračuje Sečkař se smíchem.

Na mnoha místech České republiky, často ve velkých městech však velikonoční tradice postupně upadají. „ Su strašně rád, že se u náš na Horňácku tradice tolik dodržují. Je sice pravda, že kultura pomalu ustupuje, mě by ale strašně mrzelo, kdyby vymizela úplně. Doufám, že se nám podaří zvyky předat mladším děckám a folklor se zachová,“ zakončuje vyprávění Sečkař.