Reportáž: Knihovnou Jiřího Mahena zněly Moravské souzpěvy

Brno - Básně od sedmi moravských tvůrců přednesli na akci s názvem Moravské souzpěvy za doprovodu vlastní hudby členové souboru Agadir ve čtvrtek 13. října v Knihovně Jiřího Mahena v Brně.

Čas vystoupení se blíží a lidé zaplňují Malý společenský sál v pátém patře Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Na připravených židlích sedí v prvních řadách sedm současných moravských básníků, jejichž tvorba je hlavním motivem připraveného hodinového pásma. Jsou jimi: Radovan Jursa, Vít Kolmačka, Tomáš Lotocki, Ivan Petlan, Vít Slíva, Zdeněk Volf a Michal Žák. Kromě nich je v sále přibližně čtyřicet sedících diváků a pár stojících lidí, z nichž někteří jen nakukují z kovových schodů do místnosti a poté odchází.

Nástup na scénu

Členové Divadla hudby a poezie Agadir neotálejí a nastupují přesně v půl sedmé večer, tedy v čas začátku vystoupení, na pokyn dramaturgyně Mileny Fucimanové za připravené mikrofony před publikum. Po rychlém úvodu a poděkování všem zúčastněným se rozeznívá několik desítek vteřin dlouhá hudební skladba od Ondřeje Fucimana. Ta plynule přechází do první básně. V sále už je tou dobou naprosté ticho. Všichni jen upřeně sledují přednášející a jejich hudební doprovod.

Vystoupení, které není pro každého

Sál, ve kterém se vystoupení odehrává, nepatří mezi ty největší. To se rychle projevuje na teplotě v místnosti a kvalitě ovzduší. Vystupujícím, oděným do červených svršků s černými kalhotami respektive sukněmi, začínají stékat viditelné krůpěje potu po tvářích. Nikdo na sobě však nedá nic znát a program pokračuje bez prodlev dál. Jen mladý pár, jenž se opíral o stěnu poblíž vstupu do sálu, se vydává na odchod. „Jsme ze Španělska a česky moc neumíme, takže jsme si básně příliš neužili. Hudba se nám ale moc líbila,“ vysvětluje anglicky María těsně před tím, než se se svým přítelem vydává k výtahu.

Zasloužený potlesk na závěr

Představení se po hodině hudby a přednesu uchýlilo ke konci. Zaznívá poslední báseň a zvuky nástrojů, které teď už mají v rukách všichni členové sboru, pomalu vyšumívají do ztracena. Konečné ticho protne až následný potlesk publika. Fucimanová se přede všemi naposledy ujímá slova. Vyzývá ke konverzaci s autory básní a také včasnému odchodu z knihovny. Ta totiž definitivně zavírá už v půl deváté, tedy za necelou hodinu.

Dojmy, ohlasy a vyhlídky

U stolu s občerstvením a cédéčky na prodej postávají účinkující a vesele konverzují. „Tohle vystoupení jsme nacvičovali asi dva měsíce jednou týdně, akorát poslední týden třikrát. Chyb tam bylo minimum, povedlo se nám to,“ kvituje výkon svůj i dalších členů souboru Fuciman. Souhlasí s ním také jedna z posluchaček, paní Daniela Otradovcová. „Já mám verše ráda, ale asi bych se nedonutila je přečíst. Takhle ve spojení s hudbou naživo je to jiný zážitek. Moc se mi to líbilo," sděluje.

Fucimanová neskrývá radost nejen z vystoupení, ale také jeho konce. „Je to těžké. Hudba i verše spolu musí plynout. K tomu se vám nabalí technické a organizační záležitosti. Sama jsem v tom zmatku na několik věcí zapomněla, ale jsem spokojená,“ přemítá. O svůj náhled na poezii a celý večer se dělí také básník a kardiochirurg v jedné osobě, Jursa. „Je to příjemné být v takové společnosti. Navíc, když se báseň povede, tak to cítíte – tu satisfakci. A Agadir to umí skvěle interpretovat," vysvětluje.

Zaměření na moravské básníky lehce vybočilo z nastoleného trendu souboru Agadir, který se povětšinou věnuje zahraničním autorům. Podle Fucimanové je taková změna potřeba. Je to oživení její práce. Návrat ke známému nicméně čeká spolek už 24. listopadu, na kdy je naplánován večer s afghánským spisovatelem Hassanem Alim Djanem.