Podcasty poslouchají všichni, platit za ně nechtějí, vzešlo z konference

Brno - Druhý ročník dvoudenní Konference Čerstvý vítr v rámci festivalu Brno Art Week, který připravuje Katedra výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity ve spolupráci s brněnským TICem, se letos zaměřil na kulturní podcasting. Ve dnech 25. a 26. dubna se tak návštěvnictvu nejen představily konkrétní podcasty. V rámci panelových diskuzí se zároveň rozšířila debata o jednotlivých segmentech podílejících se na produkci tohoto populárního formátu.

Češi podle podcastera Dana Tržila mohou k poslechu vybírat asi ze 7000 tuzemských podcastů. Aktivních jich je okolo 1700. Období covidové pandemie podpořilo zvukovou tvůrčí vlnu a dnes je tento velmi osobitý trh i v Česku přesycený. Volné audio tvorbě se věnuje autorstvo na různé úrovni profesionality, a to pod záštitou mediálních domů, pro instituce nebo jako jednotlivci.

Čerstvý vítr 2.0 se soustředil na podcastovou tvorbu spojenou s kulturou a uměním. Navazoval na první ročník, který se informace o umění snažil předat nejmladšímu publiku skrze herny a knížky. „Přemýšleli jsme, jak zprostředkovávat umění mladé generaci, řekněme vysokoškoláků. Napadly nás právě podcasty a videocasty,” vysvětluje náplň letošní konference dramaturgyně Silvie Šeborová. „Toto byl možná jeden z prvních kroků, jak téma reflektovat," říká pořadatelka v reakci na názor šéfredaktorky Artalk.cz Anežky Bartlové. Podle Bartlové v Česku chybí zpětná vazba nebo reflexe scény kulturních podcastů.

Tvůrčí týmy se v současnosti potýkají zejména s otázkou financování. „Podcasty nejsou levné, jsou stejně drahé jako video nebo jako knihy,” míní Michaela Vrchotová z Galerie hlavního města Prahy, která mimo jiné stojí za podcastem Mišmaš Art. Do problematiky zpoplatnění podcastové tvorby uvedla audiodokumentaristka Brit Jensen. „I ty největší podcasty, které mají úspěch v číslech, bojují s tím, jak obsah dobře zpoplatnit," tvrdí. Situaci přirovnává k tvorbě hudební a tuto krizi, jíž odvětví čelí, připisuje digitalizaci a způsobům distribuce obsahu.

Jensen také vysvětluje, že se nejedná o to, jestli je tvůrcovstvo amatérské. „Amatérské věci děláme všichni ve všem, to je přece dobré. Není to žádná soutěž. Problém je v tom, že nikdo neví, jak se má za obsah platit," vystihuje autorka. Jednou z možností jsou platební brány, které jako nástroj už některá online média i podcasty využívají. Takové řešení není dokonalé i proto, že publika jednoduše nemají prostředky, z nichž by všechna předplatná platili.

Tvůrkyně Agáta Hrnčířová zdůrazňuje také náročnost odhadu množství práce, kterou autorstvo stráví nad přípravou podcastu pro zadavatele. „Často mi příprava zasahuje i do volného času. Podcast je v tomhle takový nebezpečný, protože se dá ladit donekonečna,” popisuje proces tvorby moderátorka. „V určitou chvíli si musím říct stop, za tohle už dávno nejsi placená,” dodává.

Komplikovanost naceňování podcastů na zakázku dokládá i producent a režisér Damian Machaj. „I když takhle děláte něco na poptávku, pořád je tam nějaká míra osobního vkladu nebo autorství. Je to něco, co děláte za sebe, a chcete, aby to bylo co nejlepší,” objasňuje tvůrce. Upozorňuje i na to, že v audio tvorbě je více různě finančně náročných postupů a položek, na které je při rozpočtu třeba myslet. Podle Jensen by mělo tvůrcovstvo mezi sebou více otevřeně sdílet, kolik je za jednotlivými projekty prostředků. „Nikdo z nás vlastně neví, kolik to má stát,” říká Jensen.

O fenoménu podcastingu se v Česku otevřela debata koncem druhého desetiletí 21. století. Šéfredaktorka Českého rozhlasu Vltava Jaroslava Haladová v roce 2018 mluvila o tzv. podcastovém boomu, který šlo pozorovat v zahraničí, zejména ve Spojených státech. Česko na podcastový rozmach teprve čekalo. „V Česku je zatím podcastování v plenkách,” uvedla tehdy Haladová.