Šeptaná a pytle hlíny: Odstartoval festival Salón původní tvorby

Kultura

Šeptaná a pytle hlíny: Odstartoval festival Salón původní tvorby
Herci inscenují hru Adam a Eva v háji. Foto: Kateřina Nováčková
GALERIE collections

Brno - Studenti Janáčkovy akademie múzických umění se v rámci studentského festivalu Salón původní tvorby letos zaměřili na témata jako je krize bydlení, ekologie nebo třeba příslušnost k danému uměleckému ateliéru. Podobně jako v minulých letech, i tentokrát studenti vytvářeli divadelní inscenace založené na textech spolužáků.

Nervózně přešlapuji před Divadelní fakultou. Za chvíli odbije dvanáct hodin a předznamená tak začátek festivalu Salón původní tvorby. Okolo mě postává asi deset mladých lidí, většina z nich kouří, mají pestrobarevné oblečení, zdá se, že se navzájem znají. Pár minut před začátkem programu jako na povel típnou cigarety a vydávají se mohutnými dveřmi do vstupní haly fakulty. Přidávám se k nim. Zastavíme se před širokými schody a čekáme. Po chvíli sejdou dvě pořadatelky. Za zvuků elektronické hudby přednáší proslov zahajující festival. Zmiňují, že letošním hlavním tématem je úrodná půda. Vidí v něm nejen symbol domova, ale i enviromentalismu a krizí současné doby.

Po zahájení se přesouváme do druhého patra, kde se má uskutečnit první vystoupení dne. Mačkáme se v malé učebně, ze které vycházíme asi po půl hodině. Všichni jsou rádi za trochu čerstvého vzduchu. Představení si bralo na paškál moderní randění simulací rozhovoru mezi dvěma cizinci.

Se skupinkou dívek s barevnými vlasy vstupuji do místnosti, kde se má konat druhá inscenace. Všechna místa jsou již zabraná, usazujeme se tedy na zem, i tak musím mít nohy přitažené těsně k tělu, abych nikoho nekopla. Od začátku je jasné, že tato performance bude mít biblickou tématiku, zejména díky svému názvu Adam a Eva v háji. Hra je protkaná pěveckými výstupy jednotlivých účinkujících a zakončena taneční choreografií. Při odchodu přemýšlím, jak to byli herci schopni udýchat celou půlhodinu.

Na následující vystoupení se kvůli množství zájemců nedostávám, proto se vydám do improvizované kavárny, která je situovaná u hlavních schodů fakulty a celá vyskládaná pytli s hlínou. Tady narážím na jednoho z pořadatelů, který se mi představí jako Arnošt. „Salón pořádáme povinně jakožto studenti druhého ročníku režie. Festival vznikl asi před třiceti lety, aby studenti mezi sebou sdíleli svou tvorbu. Funguje to tak, že nám lidé posílají své autorské texty, následně proběhne jejich burza, kde si kdokoli ze studentů Divadelní fakulty může některý z nich vybrat a zinscenovat v rámci festivalu,“ vypráví organizátor Salónu původní tvorby Arnošt Hašek.

Po krátké pauze se vydávám za dalším kulturním zážitkem, na hru s názvem Laškovaná. Sedím na schodech vstupní haly, kolem mě a ostatních diváků pobíhá drobná slečna v kapuci. Jednou za čas se u někoho náhodně zastaví a zašeptá mu něco do ucha. Co? To nikdo z nás netuší. Přiskáče i ke mně. „Mám ráda věci, co mi děláš,“ pošeptá mi do ucha a utíká pryč. Představení končí četbou básně, podle které byla tato inscenace vytvořena. Text začíná slovy: „Mám ráda věci, co mi děláš“. Smyslem celého výstupu bylo znázornit "šuškandu", která probíhá mezi studenty podobných institucí jako je právě Janáčkova akademie múzických umění.

Po konci Laškované se setkávám s její režisérkou. „Tato performance vznikla na základě asociací. Vzhledem k tomu, že šlo ale o přímou konfrontaci s divákem, spousta věcí vznikala až na místě. Měli jsme jen určitou strukturu, zbytek pak závisel na samotném publiku a herečce,“ popisuje studentka režie Anna Marie Svobodová.

Poslední hra dne se koná až ve čtvrtém patře fakulty. Jde o Monolog Žblužle. Poté co dorazím do patřičné učebny si již automaticky sedám na zem. Máme ještě chvíli než vystoupení začne, a tak se slečny vedle sebe ptám, jak hodnotí dosavadní program festivalu. „Jsem velice spokojená, moc se mi líbí, jaká témata studenti zpracovávají, reflektují zásadní sociální problémy a mezilidské vztahy. Zároveň jsou všechna vystoupení velmi dobře provedena a technická stránka je taky skvělá,“ vysvětluje Markéta Malcová.

Konec Monologu Žblužle znamená také konec hlavního programu prvního dne Salónu původní tvorby. Část návštěvníků zůstává na alternativní program v podobě přednášek, zbytek odchází domů nabrat síly na další vystoupení, která je čekají v sobotu.

Další články o kultura