Malí, chundelatí a přátelští. Potkaní mazlíčci zazářili na výstavě

Brno - Potkani už dávno nejsou škůdci v zahradě nebo přenašeči nemocí, naopak jsou to velmi přítulná domácí zvířátka. O tom se mohli přesvědčit návštěvníci 15. vánoční výstavy potkanů v hlavní budově parku Lužánky. V každém z průhledných boxů se na výstavě hemžily skupinky dvou až šesti potkanů různých druhů. Potkani soutěžili o spoustu krásných i chutných cen v několika kategoriích a bavili svou roztomilostí a hravostí návštěvníky.

V každém výstavním boxu byl jeden potkan krásnější a roztomilejší než druhý. Buď zvědavě vykukovali na své obdivovatele, živili se rozsypaným krmením v podestýlce nebo čerstvou zeleninou, pečlivě si jazýčky čistili srst nebo spali. Každý box byl pro návštěvníky nový zážitek, právě díky rozmanitosti barev a struktur srsti potkanů, různých barev očí nebo druhů stavby těla a uší. Na potkanech je také vidět jejich povaha a silná osobnost, která je pro lidi snadno čitelná.

Potkani milují společnost ostatních svých druhů, takže většinou v jednom boxu šli spát všichni potkaní spolubydlící. Někteří potkani-spáči preferovali se smotat do kuličky, někteří si odložili hlavu na nejbližšího potkaního kamaráda a někteří se jednoduše natáhli ve svém pelíšku jako placka.

„Tati, mami, to je chlupatá brambora!” výskal jeden z nejmladších návštěvníků a svolával své rodiče k jedné z klecí se spícím velvetýnským potkanem srolovaným do kuličky. Některým potkanům nešly ani vidět hlavičky, jen občas z jinak perfektního tvaru koule trčela ouška.

Na výstavě převažovaly samice potkanice, preferované chovateli, kteří chtějí své potkany trénovat. Potkani jsou schopni se naučit různé povely a úkony, dokonce běhávají i rattus agilitis, což je překážkový běh, podobý jako psi nebo králíci. Samičky zpravidla běhají lépe, samci jsou trochu línější, ale pro svou mazlivost jsou naopak oblíbení u lidí, kteří se s potkánky spíše mazlí než si s nimi hrají.

Potkaní agility si na výstavě mohl zkusit kterýkoliv potkan, ať už někdy v životě překážky viděl nebo ne. „Může to zkusit i náš Brooklyn?” ptala se jedna z chovatelek organizátorky a porotkyně. Samozřejmě mohl. Dokonce se mu s menšími záseky a počmucháváním povedlo překonat všechny vytyčené překážky. Také si získal srdce návštěvníků a vyhrál ocenění potkan sympatie.

Provozovatelé chovatelských stanic se domlouvali na vypůjčování potkanů ke krytí a vyměňovali si mezi sebou své zkušenosti s chovem. Výstavu organizovala Markéta Čacká ze Specializované organizace chovatelů potkanů (SOCHP). „Registrovaní chovatelé mají za cíl potkany ne jen bezmyšlenkovitě rozmnožovat, ale šlechtit," uvedla Čacká.

Zatímco si lidé mohli prohlížet potkany a chovatelé se spolu mohli bavit o zkušenostech s chovem, odborní porotci si jednotlivě brali výstavní boxy s potkánky a jednoho po druhém hodnotili v několika kategoriích, za které udělovali body. Potkan s nejvíce body vyhrál ocenění za nejlepšího potkana. Potkany porota dělila podle samic a samců, druhu stavby těla (na standardní, dumbo a dwarf) a poté udělovali i speciální a čestné ceny. „Momentálně jsou problém dumbo uši, často vídávám, že jsou zvlněné, málo ploché, a nebo naopak moc špičaté,” vysvětlovala porotkyně a chovatelka Ivana Gáliková. Letos hodnotila kategorii takzvaně nepapírových potkanů mazlíčků.

K vidění byli i zvláštní potkani, kteří se do chovů obyčejných chovatelů zpravidla nedostávají. Chovné stanice se ale soustředí i na jejich šlechtění. Jedním z takových potkanů je varieta fuzz - potkan téměř nebo úplně lysý. Naopak existují potkani s velvetýnskou, huňatou, vlnitou srstí, kudrnatí rexi nebo saténoví potkani s lesklou srstí. Nejběžnější je ale standardní krátká měkká srst a uši mírně stočené do kornoutku.