Partyzánky s motyčkou: vykročte nejen za brněnským guerilla zahradničením

Je sobota, krátce před devátou. Po mrazivých dnech se koncem dubna zase otepluje. Slunce nakukuje i do osmičky, která se mnou kodrcá směr Líšeň. Na Novolíšeňské z ní vystoupí většina cestujících. Někteří sebevědomě pokračují ve zvolené trajektorii, jiní se rozhlížejí kolem, na chvíli se zastaví, pak se zase rozejdou. Tihle ztracenci se jakousi přitažlivou silou shluknou. „Partyzánky s motyčkou?” „Jdete taky na vycházku?” dotazují se navzájem. Přistupují k sobě váhavě, asi taky proto, že na první pohled není u nikoho zřejmé, za jakým účelem přichází.

Partyzánky s motyčkou

Je projektem, který spojuje umělecké a sociálně-antropologické hledisko na různorodé zahradnické zásahy ve veřejném prostoru, jeho proměňování, užívání a sdílení. V místopise dvanácti vybraných brněnských lokalit autorky tyto pohledy zachycují. Na místa, o nichž hovoří, je možné se vydat také pomocí zvukové vycházky, kterou zprostředkovává aplikace Echoes. K jednotlivým stanovištím náleží jak textový, tak zvukový doprovod, který zasvěcuje do tématu nejen partyzánské zahradničení. Projekt vznikl jako součást výzkumu pod vedením Barbory Lungové na FaVU VUT, letošní komentovaná vycházka se koná v rámci festivalu Brno Art Week.

Za nalezenci se blíží žena v džínové bundě a černých manšestrových zvonových kalhotách. Na zádech má zelený batoh a v ruce drží jednoduché lanové vodítko. Drobný zlatavý psík, asi kříženec retrívra, může mít v kohoutku kolem padesáti centimetrů. „Jsem cizinka, takže se omlouvám za svou češtinu,” pronese s perfektní výslovností průvodkyně. Chlupatý čtyřnožec se mezitím hemží a ohledává členky a členy výpravy. „Jo, je docela interaktivní,” komentuje žena, když se psisko hrne k mladému páru pro pár pohlazení.

„Máte všichni možnost si stáhnout jednu aplikaci?" ptá se účastnictva průvodkyně. Starší žena v tmavých cyklistických slunečních brýlích s bílou obroučkou, které si nechá na očích skoro po celou vycházku, kroutí hlavou v důrazné ne. Zbytek expedice začne šátrat po kapsách a do batohů, aby vytáhl telefony, skrze něž si bude moci přehrát zvukový doprovod k jednotlivým zastávkám. Když dámě s brýlemi, oblečené napůl sportovně v šusťáku a trekových sandálech, napůl elegantně v kamínkovém bordó svetříku, průvodkyně nabídne k přehrávání audia svůj mobil, zavelí k odchodu.

Úzkou vyšlapanou cestičkou se jeden za druhou neseme nedaleko tramvajové smyčky k Jedlému parku Sedláčkova. Psa pouští mladá žena navolno a předtím, než nás vyzve k doprovodnému poslechu, mluví o neuspořádaných místech v krajině a důležitosti biodiverzity. Lokaci nazývají autorky místopisu komunitním počinem líšeňského sousedství. V parku vysadili místní směsice ovocných stromů, keřů a bylin. O prostranství společně pečují různé věkové skupiny, místo jim nabízí příležitost pro scházení i pořádání kulturních akcí. O možnost komunitně „zdola" pečovat o takové území tamní obyvatelstvo s velkou pravděpodobností přijde kvůli záměru nahradit Jedlý park Sedláčkova novým, architekty navrženým parkem, který budou spravovat a udržovat oficiální struktury.

Skupina se rozchází zpět ke smyčce. Zase na tramvaj, tentokrát v opačném směru. Starší žena s průvodkyní rozebírají cizinčinu češtinu. Lucia Bergamaschi, která jako záskok zvukovou procházku vede, je umělkyně z FaVU. Pochází z Itálie, je právnička a po nějaké době působení v oboru se rozhodla studovat umělecký obor. Ve své umělecké práci se také zabývá vágními neuspořádanými prostory. Pokorně odpovídá spolucestovatelce, že má v jazyce své mezery.

Osmička za chvíli zavře dveře, všichni se do červenobílého vozu stihnou nahrnout dříve, než se rozjede do centra města. „Čas máme dobrý," ubezpečuje sebe i ostatní Lucia. Rozhodne, že stihneme ještě jednu zastávku na Vlhké. Cestující vyvede z míry revizor, a průvodkyně se poté, co vycházku odbaví, zapovídá. Vlhká. Dveře se třepavě rozhýbou od krajů ke středu, průvodkyně do nich natahuje ruku, ale to už se po kolejích šineme dám na Hlavní nádraží.

Guerillové zahradničení

Guerillové zahradničení je partyzánský způsob zahradničení ve veřejném prostoru města. Motivace můžou být různé, od snahy zkrášlovat krajinu přes komunitní občanskou angažovanost až po společenský aktivismus. Taková forma zahradničení nahodile nebo promyšleně osazuje pozemky, které partyzánskému zahradnictvu nepatří. Výstupy guerillového zahradničení můžou mít různou podobu, ať už kvůli náročnosti udržení vysazeného rostlinstva pro charakteristiky jeho pěstování, nebo kvůli zásahům majitelů pozemků nebo kolemjdoucích.

Nakonec se na Vlhkou výprava vrací. Prochází pod Pražským Viaduktem, kde se do uší line z reproduktorů rytmická adaptace Na tom pražským mostě. Na tom, který je opravdu v Praze, opravdu roste, nebo alespoň rostla rozmarýna. Po cestě přes Koliště k Lužánkám o ní Lucia vypráví starší dámě, která odkládá bundu z šusťáku. „Kdokoli si tam může pro ten rozmarýn jít, ustřihnout ho. A pak si ho dát třeba do brambor," líčí starší společnici. U lužáneckého vykotlaného kmene, kam skupina guerillového zahradnictva čas od času vyseje nějakou zeleň, zjistí procházející se, že Barbora Lungová, která měla navázat na umělkyni Bergamaschi, ze zdravotních důvodů nedorazí.

Probíhá žena ve žlutém sportovním triku. Dvojice s telefony u ucha, jedna u pravého, druhý u levého, tlačí před sebou moderní kočárek. Dusot sportovních podrážek na štěrku. Pionýrská. Manželé se s výpravou loučí, k další zastávce nás míří už jen 8. „Krásně držíte krok," povzbuzuje průvodkyně dámu, když se omlouvá za rychlost své chůze.

Předposlední lokalita je na ulici Jana Uhra nedaleko Úvozu. Zachycuje rozmanitost a důležitost domovních předzahrádek, zároveň vědění a péči, které se s nimi pojí. Autorstvo místopisu vyzdvihuje péči zejména starších žen, která je mnohdy neviditelná, nejčastěji za ní stojí ženy a přestože je naprosto zásadní pro naše životy, kulturu i krajinu, není dostatečně doceněná. U lavičky stojí skupina stařenek. Pobíhá kolem nich zvířena, kterou vzaly vyvenčit. „To je psinec!" poznamenává rozverně Lucia. Dobrý den, dobrý den, vymění si pozdravy s jednou stařičkou. Prohodí spolu pár vět a paní s úsměvem odchází. „Děcka, pojďme. Na vás už je moc teplo," pokyne ke svým dvěma psům.

„Takovej mixér jako jo?" „Ne, ne. Takovej mlýnek," zaslechnu útržky od lavičky. Ptáci cvrlikají a zpívají a pískají. Šustění křídel přistávajícího holuba.

Umělkyně nás provlékne zelení skrývající se kousek nad Úvozem. Revitalizace krajiny. Je to prý jediná cesta, kudy se dostat z Mendlova náměstí k FaVU, aniž by člověk musel jít přes Úvoz. Od robustního piknikového stolu se vzduchem nese vůně grilovaného masa. Půl dvanácté.

Na Pekařské Lucia odbočí prudce doleva. Za balkony, které jsou docela podobné přímořským teraskám někde v Černé hoře, se rozprostírá poslední zelený prostor. Roste na zřícenině cihlové budovy, kde býval lihovar. Umělkyně v časosběrné zvukové stopě zachycuje specifičnost takového místa, kde se snoubí zelená divočina s městskou industrií a kulturou. Než vyzve k poslechu vlastního ztvárnění svého výzkumného počinu, děkuje amatérská průvodkyně za sdílení vycházky. „Teď to ukončíme, takže si všichni zamáváme," spustí a páry dlaní se rozkývou zleva doprava.