Člověk za své pohodlí platí daň v podobě častých výkyvů teplot, říká vědec

Rozhovory

Člověk za své pohodlí platí daň v podobě častých výkyvů teplot, říká vědec
Zdeněk Žalud, profesor Mendelovy univerzity v Brně a vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny (CzechGlobe) AV ČR. Foto: fotoarchív Zdeňka Žaluda
GALERIE collections

Brno - Minulý rok byl nejteplejším rokem v celé historii světa, letošní únor byl dokonce o 7,6°C teplejší, než je v Brně běžné. Čím dál více dochází k velkým výkyvům teplot. Jeden týden teploty stoupají ke 30°C a druhý zase padají pod 10°C. Příroda se ze zimního spánku probudila mnohem dříve. Časové okno, kdy úrodě hrozí pomrznutí, se prodloužilo ze dvou týdnů na čtyřicet dní. Za zvýšením teploty o 2°C oproti šedesátým létům 20. století stojí stejné příčiny jako za jiným rozložením srážek a také dřívějším začátku jara. „To je problém i proto, že rostliny začínají svůj růst a s ním spojený odběr vody mnohem dříve. Pokud vegetace začne čerpat vodu dříve, tak i v půdě dříve dojde. Nehledě na vyšší ohrožení plodin vegetačními mrazy,“ říká Zdeněk Žalud, z Mendelovy univerzity v Brně.

Zdeněk Žalud

Profesor Mendelovy univerzity v Brně a vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny (CzechGlobe) AV ČR. Specializuje se na dopady variability a změny klimatu na krajinu a agrosystémy, včetně posouzení vlivu biotických i abiotických rizik na růst a vývoj plodin. Jím vedené vědecké projekty využívají propojení výzkumných nástrojů (modely, dálkový průzkum země apod.) s vedením polních experimentů. Na jejich výstupech buduje pedagogickou a výzkumnou platformu využitelnou pro vzdělávání, základní i aplikovaný výzkum a současně jako datovou bázi využitelnou pro zemědělskou, krajinářskou a lesnickou praxi. Ta je zhodnocena například na portálech intersucho.cz, agrorisk.cz, či klimatickazmena.cz.

Je to, co zažíváme nyní, zásluhou klimatické změny nebo za to může více faktorů?

Rok 2023 byl globálně i v ČR nejteplejším rokem od začátku systematického měření teploty – přišla teplá a deštivá zima a poslední měsíce jsme zažili celou řadu jiných extrému. Kdysi jsme je mívali také, ale rozhodně ne tak často. Nedokážu říct, jestli by takové teplé jaro nebylo, kdyby neprobíhalo zesílení skleníkového efektu, což je příčinou klimatické změny. Ale pokud se takových jar, jaké máme letos, objeví za poslední dvě desetiletí více než polovina, tak to není náhoda. Pak se jedná o dopad změny klimatu, tedy o změnu podnebí. Podnebí je dlouhodobý stav meteorologických prvků na jednom místě a změna klimatu je, že v těchto dlouhodobých řadách nalézáme trendy. Jistě bychom i v dávné historii našli obdobně teplé jaro, ale důležitá je frekvence těch extrému a ta se zvyšuje.

Toto je dobrý argument pro klimaskeptiky. Často si zakládají právě na příkladech z historie, kdy teploty byly taktéž extrémní. Můžeme to tedy podložit ještě nějakými daty?

Například výskyt půdního sucha. Česká republika má velmi dobře zpracované epizody sucha, a to už od roku 1804. Když se podíváme na vlhké a suché měsíce od roku 2022, tak i v minulých stoletích vidíme velmi suché měsíce. Problém je v tom, že za posledních 30 let jich bylo, výrazně více. Otázkou tedy je, co se stalo, že suchých měsíců přibývá. Odpověď je celkem jasná. Úhrny srážek jsou na našem území stejné, ale stoupla teplota, a důsledkem je výrazně vyšší výpar. Sucho už není dopadem výpadku srážek, ale také extrémního výparu. Jinými slovy máme často nedostatek vláhy v půdě i v letech s normálními srážkami.

Graf výskytu půdního sucha 1804-2022 na území ČR.
Graf výskytu půdního sucha 1804-2022 na území ČR. Foto: klimatickazmena.cz

A extrémní výpar způsobuje, že neprší tak často po menších dávkách, ale najednou spadne hodně srážek, které se do půdy nevsáknou?

Přesně tak. Potvrzuje to jednoduchá analýza rozložení srážek za poslední desetiletí. Přesto že roční úhrny jsou stejné, mění se rozložení srážek. Analýza srážek jarního období za posledních padesát let ukazuje, že na našem území ubývají srážkové dny tedy dny, kdy prší. Za březen, duben a květen v nadmořských výškách do 300 m n. m. počet těchto dnů klesl o 20 % - 30 % . Jednoznačně ubývá takzvaných deštíčků zahradníčků, tedy slabších deštů. Přitom evidujeme nárůst srážek přívalovějších. Ty mají často erozní charakter, rychle odtečou a zvyšuje se i přímý negativní dopad na vegetaci například způsobují poléhání plodin.

Dá se zhruba předpovědět jaké sucho bude letos?

I přes chladnější epizodu druhé dekády dubna je jaro velmi teplé. Vegetace vodu intenzivně čerpá nejen z důvodu příjmu živin, ale v některých dnech i na své ochlazení. A pokud nastane již zmíněné špatné rozložení srážek, tak sucho bude. Ale spolehlivá předpověď počasí je v řádu dnů. Nikdo neví, jaké bude léto. Pokud někdo tvrdí, že ano, pak lže. V budoucnu se suché epizody budou opakovat stále častěji. Jistě nevíme, jestli tento rok nebo ten příští, ale s jistotou mohu říct, že takové sucho jako v letech 2015-2019, se v blízké době zopakuje.

Uschlé kukuřičné pole.
Uschlé kukuřičné pole. Foto: Zdeněk Žalud

Může sucho způsobit také enormní uvolňování uhlíku?

V době sucha roste četnost požárů, a právě ty jsou nejefektivnějším způsobem, jak se z vegetace uvolní uhlík do atmosféry. Stejně tak sucho, které způsobilo odumírání lesů v období 2015-2019 způsobilo plošné omezení fotosyntézy, při které se právě oxid uhličitý ukládá do biomasy. Je prezentováno, že v tomto období nám smrkové lesy zničil kůrovec, není to ale úplně pravda. Bylo to sucho. Kůrovec se pustí pouze do oslabených lesů. Zdravý strom si s kůrovcem poradí a je schopen ho zalít pryskyřicí a ubrání se. Když je sucho tak strom pryskyřici nemá a podlehne mu. V okamžiku, kdy se oxid uhličitý uloží do dřeva je tam uzavřený. A mnohdy i na desítky let. A stejně je to v půdě. Půda má schopnost ukládat uhlík, a právě tato schopnost je základem řady tzv. mitigačních opatření. Samotná mitigace znamená předcházet problémům a v tomto případě ukládat skleníkové plyny do půdy. Jak do lesní, tak i do zemědělské. I proto se poměrně rychle rozvíjí nové klimaticky šetrné směry farmaření jako je např. zemědělství regenerativní, precizní nebo agrolesnictví, kde jedním z cílů je dlouhodobě ukládat uhlík do půdy a předcházet uvolňovaní skleníkových plynů do atmosféry.

Jsou čeští zemědělci přechodu na šetrné zemědělství otevření?

Samozřejmě v praxi to není tak jednoduché, svou roli hraje konzervatismus celého sektoru polní produkce. Je pochopitelné, že agronom, který se blíží důchodovému věku, jen velmi těžko změní svůj způsob hospodaření. Přesto se klimaticky šetrné směry rozvíjí a řada progresivních zemědělců k tomuto stylu přechází. Z mého pohledu zaměřeného nejen na maximalizaci produkce, ale i udržitelnosti hospodaření, je to velmi žádaný postup.

Zmrzlé květy meruňky.
Zmrzlé květy meruňky. Foto: Zdeněk Žalud

Kolik je přibližně v ČR zemědělců, kteří jsou tomuto otevření oproti těm, kteří tomu nedůvěřují?

Nemám přesné procento a nevím, jestli ho vůbec někdo má, ale rok od roku těchto zemědělců přibývá. Například agrolesnictví je doposud okrajovou záležitostí, v roce 2023 bylo založeno 610 hektarů, regenerativní i precizní zemědělství se praktikuje na mnohonásobně větších plochách. Pořád ale dominuje tzv. zemědělství konvekční. I v něm se již realizují prvky šetrného hospodaření. Nechtěl bych zapomenout i na zemědělství ekologické, jehož principy jsou již vymezeny zákonem. V současné době je obhospodařováno ekologicky 15 % s cílem do roku 2027 dosáhnout 22 %.

Porušení těch zákonů o ekologickém zemědělství by pro zemědělce znamenalo ztrátu dotací?

Ano, u ekologického zemědělství jsou nalinkovaná pravidla, pro získání dotací. Ekologické zemědělství je více dotované než konvenční, ale za tu cenu, že se musí dodržovat velmi přísná pravidla hry a produkovat biopotraviny.

Jak brzký příchod letošního jara ovlivní úrodu?

Teď se dostáváme do oblasti spekulace, protože těch scénářů může být několik. Fakta jsou jasná, dlouhodobě dochází k tomu, že nám vegetace startuje dříve. To znamená, že v posledních letech včetně letošního roku je již na začátku března překročen teplotní práh, kdy rostlina začíná růst, začíná fotosyntetizovat, začínají kvést stromy a podobně. Kvůli oteplení o 2 °C od 60. let minulého století se časové okno, kdy nám stromy, vinohrady a polní plodiny mohou ohrozit jarní mrazy, prodloužilo ze 14 dní na 40. Problém skutečně není výskyt těchto mrazů. Ty byly vždy. Problém je dřívější nástup vegetace. Navíc, když vegetace takhle brzo začíná růst, začne k životu spotřebovávat dříve i půdní vláhu. Jak říkal jeden můj učitel, ranní ptáče dál doskáče, ale více sežere a dříve zdechne. Jinými slovy, pokud strom začne čerpat vodu dříve tak ji i dříve vyčerpá. V kombinaci s vyšším výparem se pak může objevit sucho v pozdním jaru, či na začátku léta, i když srážky jsou normální.

Rok 2023 byl nejteplejší rok v ČR a i globálně. Můžeme letos v létě očekávat ještě extrémnější období?

V  teplém půlroce mají meteorologové jeden velmi dobrý indikátor – počet tropických dnů. Jedná se o den, kdy teplota překročí 30°C. Před 50 lety jich v Brně bývalo 10-15 především v létě. V nejteplejších letech posledního desetiletí tyto hodnoty šplhají až ke čtyřiceti a objevují se stále dříve. Nikdo nedokáže předpovědět, jaké bude toto léto, ale jednu věc klimatologové z našeho týmu s oblibou říkávají. 2015 a 2018, tyto dva extrémně teplé a suché roky, jsou typickou ukázkou průměrného klimatu roku 2050. Není to strašení, ale výsledek celé řady klimatických scénářů. Tyto scénáře jsou vytvářeny podle vývoje emisí a mají vždy pesimistickou a optimistickou variantu. Stav těchto dvou let odpovídá pro 2050 jejich středním hodnotám.

Co můžeme udělat, aby se náš scénář odklonil více od té pesimistické rovině více k té optimistické?

Máme dvě cesty – mitigace a adaptace. Mitigace je omezení vypouštění skleníkových plynů, které zesilují tzv. skleníkový efekt a jsou primární příčinou klimatické změny. Mezi základní opatření patří přiměřené používání alternativních zdrojů energie, postupné utlumení tepelných uhelných elektráren, rozumný přechod na elektromobilitu v dopravě, princip emisních povolenek a také šetrné zemědělství a udržitelné lesnictví. Do skleníkových plynů nepatří jen oxid uhličitý, ale také metan, oxid dusný a freony. Oxid uhličitý je však dominantní a jeho podíl na zesílení pozitivního přirozeného skleníkového efektu je cca ze ¾. Bohužel jeho hodnota v atmosféře vzrostla za dvě stě let o 50 % procent. A pokročilé metody izotopové analýzy dokazují, že se uvolňuje z procesu spalováním fosilních paliv. Člověk za své pohodlí platí daň.

Pak je tady adaptace tedy přizpůsobení se. Mohli jsme se adaptovat dříve, čas jsme prohráli tím, že u nás dvacet let bohužel probíhala diskuze, jestli vůbec klimatická změna existuje. Adaptace znamená, že musíme krajinu připravit na to, co přichází. Je to dlouhodobý, komplexní a vůbec ne laciný proces. Zahrnuje desítky opatření, které nějakým způsobem musí změnit povahu naší krajiny.

Jakým způsobem můžeme krajinu upravit?

Česká republika je velmi náchylná na změnu klimatu. Hlavně kvůli tomu, jakým způsobem se tady hospodařilo od 50. let minulého století. Změnila se tvář naší krajiny. Takové velké lány snad máme jen tady a na Slovensku. Dočasně se tento styl vyplácel, měl velký a zpočátku pozitivní efekt na produktivitu, ale rozhodně není dlouhodobě udržitelný. Tyto velké lány jsou náchylné na vodní i větrnou erozi, což vede k poměrně značné degradaci půd. Velkým blokům se musela přizpůsobit velká technika, což vedlo k značnému utužení půd. Celkově asi 50 % půd ČR není v dobré kondici. Klíč adaptace a vlastně i mitigace leží právě ve stavu naší půdy. Jen zdravá půda je schopna zadržet vodu a odolávat erozi. Samozřejmostí by měla být přírodně blízká opatření podporující život v krajině, v některých lokalitách jsou nezbytná i technická opatření zajišťující akumulaci vody v době vodnosti.

Je to tedy otázka diverzity?

Samozřejmě. Buď můžeme mluvit o diverzitě krajiny nebo biodiverzitě. Je dobře, že si to současná vláda uvědomuje. Kupříkladu od roku 2021 mohou zemědělci pěstovat jednu plodinu maximálně na 30 hektarech. Pořád je to obrovská plocha, ale přeci jen je to kompromis mezi využitím velké techniky a změnou tváře naší krajiny. Už nevidíme 300 hektarové lány jako dříve. Je to rozhodně pokrok.

Jak rychle si myslíte, že by měla probíhat změna nebo přechod, aby to byla udržitelná a spravedlivá transformace?

Dám vám svůj pohled, se kterým řada mých kolegů vědců nesouhlasí. I mezi námi je řada těch, kteří vidí budoucnost relativně černě, ostatně moc optimismu v našem oboru není. Mají názor, že je potřeba okamžitě co nejvíce omezit emise skleníkových plynů – co nejdřív a co nejrazantněji. Osobně věřím, že pokud bychom toto udělali tak se sníží životní úroveň některých států v Evropě, což by vedlo k tomu, že v příštích volbách by mohly vyhrát strany, které budou hrát s kartou antiklima a půjdou proti mitigačním i adaptačním opatřením. Jako se to stalo částečně v Holandsku. Tam taky byly obrovské nepokoje, když bylo zemědělcům řečeno, že musí omezit živočišnou výrobu kvůli produkci metanu a jak dopadly volby v tomto snad nejvzdělanějším národě Evropy víme. To by se mohlo stát ve většině států Evropy. Prostě když se moc bude tlačit na pilu, může to být kontraproduktivní.

70 % českých obyvatel považuje klimatickou změnu za vážný problém, ale málokdo souhlasí s tím, aby se to dotklo jeho práce, příjmu nebo komfortu. Navíc spousta Čechů má pocit, že tak malý národ přeci nic nezmění. Svádí to na velké hráče. Češi tvoří 0.13% světové populace a vypouští 0.5 % procent světových emisí. Vypouštíme čtyřikrát tolik, než je světový průměr. Jistěže třeba Čína vypouští mnohem více, ale v přepočtu na jednoho obyvatele patříme k extrémním emitentům a musíme za to přijmout odpovědnost.

 

 

Další články o příroda