Z České televize na sociální sítě Hradu. Networking je důležitý, říká bývalá správkyně sociálních sítí prezidenta

Veronika Tichá začínala v České televizi jako stážistka, kde stříhala upoutávky na pořady na sociální sítě. Postupem času se vypracovala na správkyni TikToku České televize, kde dostávala nadšené reakce od nových fanoušků. Za jejího působení dostal tiktokový účet nominaci na Křišťálovou lupu. Po odchodu z ČT se dále věnovala marketingu na sociálních sítích a na půl roku mezi lety 2023 a 2024 dostala možnost spravovat sociální sítě prezidenta Petra Pavla.

Když jste pracovala v ČT jako správkyně TikToku, myslíte si, že jste měla „dream job” generace Z?

Protože jsem měla volnou ruku v tvoření, bylo to splnění snu. Připravovala jsem to, co bych si dala i na svůj TikTok, ale dostala jsem za to zaplaceno. Což bylo super. Začínala jsem jako stážistka a postupem času už mě nechali tvořit úplně volně, protože viděli, že to funguje. Samozřejmě když jsem přišla s nápadem, který by mohl být kontroverzní, musel ho někdo schválit. Ale nebylo to tak striktní.

Naučila jste se při tom něco důležitého, co jste využila v pozdějších zaměstnáních?

Určitě. Tím, že to byla moje první práce a že jsem hned po vysoké škole šla do televize, naučila jsem se tam celkově systém práce, režim nebo procesy schvalování a strukturu, jak to v korporátech funguje. Tyto zkušenosti jsem rozhodně využila. Především obhajování si nápadu, za kterým stojím. Taky jsem se tam naučila spoustu technických věcí, protože jsem v České televizi začínala jako video editorka, takže jsem stříhala a točila. Vždycky jsem se ocitla ve velkém štábu a viděla jsem, jak funguje třeba StarDance. Jsou to věci, které se ne každému poštěstí vidět takto zevnitř. Projekty, jako jsou třeba StarDance nebo Peče celá země, navenek nějak působí, ale to, co se děje uvnitř lidé nevidí. Neví, co se děje za kamerou. A to mi otevřelo oči – jednotliví lidé mají každý nějakou funkci a fungují jako celek.

Jak jste se vůbec dostala k tomu, že jste spravovala sociální sítě prezidenta Petra Pavla?

Další věcí, co mi Česká televize dala, je sociální okruh, network lidí, co se pohybují v marketingu, a spoustu kontaktů. Moje tehdejší vedoucí začala pracovat pro Holky z marketingu, které založila Pavlína Louženská, což je v marketingu uznávané jméno. Právě ona mě doporučila tehdejšímu vedoucímu marketingu na Hradě a ten mi napsal.

Takže žádné výběrové řízení.

Přesně. Samozřejmě jsem musela splnit nějaké úkoly, aby se přesvědčili, že na tu pozici mám. Nebylo to tak, že by mi rovnou řekli: „Bereme tě.“

Věděla jste přesně, do čeho jdete, když vás vzali?

To ne. Přesně v té době, kdy jsem na Hrad nastoupila, to tam bylo hodně turbulentní, pořád se něco měnilo. Právě odcházela Markéta Řeháková, tehdejší ředitelka, která mě najímala, a Matěj Křístek, což byl vedoucí, který se mnou dělal pohovory. Nabírali mě s nějakou vizí, a to se úplně neshodovalo s tím, co chtěl nový tým. Chtěla jsem toho přinášet víc pro mladé lidi, aby to bylo kreativnější. Byla jsem hodně naivní v tom, že na to bude prostor. Ale tým lidí na Hradě není velký. Samozřejmě mi pomáhali ostatní – tiskoví mluvčí a tiskové referentky. Ale víceméně jsem to po odchodu vedoucího dělala sama a nezbývala mi kapacita vyrábět přesně to, na co jsem byla najatá. Čímž odpovídám na tu otázku, že jsem tam vlastně šla s nějakou představou, která byla super, zkušenost byla super, ale úplně se to neshodovalo s tím, co bych chtěla dělat dlouhodobě. Bylo to opravdu náročné.

Už jste to trochu naťukla. Ale co přesně bylo náplní vaší práce?

Veškerá správa sociálních sítí – Twitter, Facebook, Instagram, digitální komunikace a doprovázení prezidenta na jeho program.

Jak vypadal váš typický pracovní den? Jestli něco takového vůbec existovalo.

Prezident má velmi nabitý program. Je rozdíl mezi běžným dnem, kdy prezident pracuje na Hradě a má jenom interní schůzky, a mezi tím, když má třeba státní návštěvu. Nebo také když jede na výjezd do zahraničí, anebo když navštěvuje místa v Česku. Je to všechno naplánované na minuty, takže jsem se podle toho řídila. Můžu říct, že většina výjezdových dnů začínala v sedm ráno a končila třeba o půl dvanácté večer. Nebyl tam čas na žádnou regeneraci. A prezident má samozřejmě program i přes víkendy, takže to bylo hodně krušné. Ale v běžný den na Hradě jsem přišla do kanceláře a dělala jsem si svoji práci.

Takže jste všude jezdila s ním?

Na výjezdy ano, ale když měl osobní program, tak jsem tam vyslala jen fotografa a obsah jsem pak tvořila na dálku.

Jak moc to bylo náročné na psychiku?

Hodně. Ze začátku to bylo super. Byla jsem ohromena tím privilegiem, že tam vůbec můžu být. Je to i tím, jak je prezidentův program náročný, všichni ho musí dodržovat a nejde polevit. Nechcete prezidentovi pokazit image. Takže jsem jela na plné obrátky. Když už jsem byla sama bez svého vedoucího, neměla jsem i dva měsíce volný víkend ani čas na regeneraci. Ke konci jsem byla na pokraji vyhoření.

Předpokládám, že i tato zátěž byla s jedním důvodů, proč jste nakonec v té práci skončila.

Jak jsem říkala, bylo už to hodně náročné – na psychiku, ale i kvůli fyzickému vyčerpání. Nebylo to dlouhodobě udržitelné. Neměla jsem ani naději, že by přišla nějaká posila, protože mi nikdo neříkal o tom, jestli už se někdo našel nebo ne. Řekla jsem si, že nemůžu zajít tak daleko, že by nastala fáze, kdy vyhořím. Byla jsem ke všemu hodně apatická, už jsem si potřebovala opravdu odpočinout. S vedením jsme se na odchodu domluvili a rozešli jsme se v pohodě.

Dostávám se k instagramovému účtu Chronically Online, na který vytváříte obsah společně se svou kamarádkou Lenkou Hotařovou. S jakým záměrem jste jej založily?

V době, kdy jsem odešla z ČT a ještě nepracovala pro prezidenta, jsem působila v jedné agentuře. Tam jsem se spolu seznámily. Jednou jsme seděly spolu doma a bavily jsme se o marketingových agenturách v Česku a že to nikdo nedělá podle našich představ. Spousta mediálních domů, korporátů a institucí má potřebu cílit na mladší lidi. Nedávají si to jako prioritu, ale zároveň si to chtějí odškrtnout, takže buď to dají za úkol někomu ze starší generace, nebo najdou nějakého mladého člověka, který za pár šupů dělá otrockou práci. Nás štve, jak je ten systém nastavený. Řekly jsme si, že by bylo super udělat něco od mladých pro mladé. Chronically Online původně mělo být agentura, to jsme ještě nestihly úplně prodat, ale už pracujeme na nějakých projektech. Chceme to dělat po svém, abychom byly prostředníkem mezi velkou firmou a mladými na sociálních sítích.

Kde se vidíte v budoucnu?

No, to je dobrá otázka. Nejsem úplně plánovací člověk, ale určitě máme velké plány s Chronically Online. Jen nám teď do toho z každé strany hází někdo vidle. A potřebujeme se hlavně uživit. Zatím nám to nic nevynáší, a ještě jsme ani neoznámily, že jsme vlastně agentura. Máme velké oči a chceme to udělat fakt ve velkém stylu. A to samozřejmě bere hodně úsilí, možná ještě víc, než jsme předpokládaly. Některé příspěvky zaberou více než deset hodin, a ty vám nikdo nezaplatí. Ale bereme to jako investici do budoucna. Strašně nás to baví.