Recenze: Hygiena krve varuje před tím, co se může opakovat

Brno - Loutkové divadlo, v němž kovová zvířátka hlásají nacistická hesla, příběh bílých šatů nesoucích zoufalé poselství a surová autentická svědectví přeživších. Inscenace Hygiena krve, kterou včera uvedlo Divadlo Líšeň v Klubu Leitnerova, je stejně děsivá jako aktuální. Přestože vznikla před čtrnácti lety, v době narůstajícího extremismu je její varování naléhavější než kdy dřív.

Hra je sestavena z autentických citátů nacistických vůdců, svědectví přeživších holocaustu i úryvků ze současných neonacistických webů. Hra začíná citátem z knihy A přesto říci životu ano od Viktora Frankla: "Existují jen dvě lidské rasy. Rasa slušných lidí a rasa neslušných lidí. To, že slušní lidé jsou v menšině, vždy byli a budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí jedině tehdy, když nějaký politický systém vyplaví na povrch ty neslušné. Proti tomu však není žádný národ imunní. A v tomto smyslu je holocaustu schopen v zásadě každý národ."

Hygiena krve se skládá z menších, na sebe navazujících příběhů. Jeden z nejsilnějších momentů přichází s příběhem bílých šatů, které se se zašitým dopisem dostanou do rukou nacistického páru. Když šaty na scéně začnou levitovat, odvíjí se jejich tragický osud: „Pokud tohle čtete, my už tu nikdo nejsme.“

Jednoduchá, ale důmyslná scénografie využívá kovová zahradní kolečka a rudou látku jako hlavní vizuální prvky. Právě na tomto paravánu se na začátku hry objeví roztomilá kovová zvířátka, která svým vizuálem připomínají úvod do loutkového představení. Idylka však končí v momentě, kdy zvířátka začnou mluvit. „Každé zvíře se páří pouze se zvířetem stejného druhu,“ zazní z úst Adolfa Hitlera, kterého ve hře ztvárnil čáp s fialovým kloboučkem. Tento kontrast mezi naivní estetikou a nacistickými myšlenkami činí inscenaci nesmírně působivou.

Síla hry podle mého spočívá v její syrovosti a absenci jakéhokoli vysvětlujícího komentáře. Hygiena krve nesoudí, nenabízí jednoduché odpovědi, ani nevede diváka k jednoznačnému postoji. Pouze nechává promlouvat samotné historické výroky – a právě tím je tak mrazivě autentická.

Přestože je hra emočně náročná, obsahuje i momenty, které situaci mírně odlehčují. Absurdní debaty kovových zvířátek nebo groteskní stylizace některých scén poskytují divákům krátký oddech. Nejde však o zesměšnění tématu, ale spíše o zdůraznění jeho absurdity.

Její aktuálnost podtrhuje i rostoucí vlna extremismu a nenávisti, která se v Evropě i ve světě stále častěji objevuje. V době, kdy opět zaznívají hlasy relativizující historické zločiny a kdy se xenofobie či rasismus stávají součástí politického diskurzu, působí Hygiena krve jako nekompromisní varování. Připomíná, že fašistické ideologie nevznikají náhle – rostou postupně a často nenápadně. Hra tak rezonuje nejen jako historická reflexe, ale jako naléhavé svědectví o současnosti.

Divadlo Líšeň touto inscenací přináší nejen umělecký zážitek, ale také naléhavou připomínku, že hrůzy minulosti se mohou kdykoli vrátit. Hygiena krve je surová, vizuálně působivá a nesmírně silná výpověď o lidské krutosti – a především varování před tím, co se může stát, když zapomeneme.