Zpěvačka Katarzia vystoupila v Kabinetu múz, tentokrát jemněji a akusticky

Názory

Zpěvačka Katarzia vystoupila v Kabinetu múz, tentokrát jemněji a akusticky
Zpěvačka Katarzia na koncertě v Kabinetu múz Foto: Anna Šimůnková
GALERIE collections

Brno - Slovenská zpěvačka, skladatelka a textařka Katarzia představila své nové akustické album „Šťastné dieťa“ začátkem letošního října. V rámci turné spojeného s tímto novým dílem se zastavila i v Brně. Ve středu večer spolu se svou kapelou vytvořila neuvěřitelně intimní a autentickou atmosféru v Kabinetu múz. V jejím novém albu se Katarzia tentokrát zaměřuje na hluboká témata, jako jsou nedostatek sebedůvěry, potrat, rodinné vazby a ženská přátelství.

Pravidelní návštěvníci koncertů této výjimečné osobnosti hudební alternativní scény, nemohli přehlédnout fakt, že Katarzia disponuje několika různými hudebními polohami. Po svém předchozím elektronickém albu n5, kde podávala své citlivé texty roboticky a odosobněně, přichází s novým, šestým albem, které nese zcela odlišný charakter. Koncertní a hudební zážitek s Katarzií je vždy naprosto ojedinělý. V kontrastu k předešlým vystoupením, kde ji doprovázely blýskavé efekty, tanečníci a poutavá světelná podívaná, nám nově přináší zcela odlišnou stránku svého umění. Místo toho, abychom vnímali její výrazný hlas podpořený syntetizátory a samplovanými smyčkami s tanečními beaty, se nám nyní otevírá prostor pro tradiční akustické melodie.

Během období pandemie skládala Katarzia většinu textů svých písní na starém rodinném klavíru, což dodává písním osobní rozměr. Atmosféra pandemických dní, která se ve svým způsobem odráží v textech, přispívá k tomu, že album „Šťastné dieťa“ má akusticky hřejivý a klidný nádech. Značným dílem tomu však přispěl hudební producent Petr Ostrouchov, pod jehož taktovkou vzniklo celé album. Přes zdání lehkosti a hřejivosti hudebního aranžmá odkrývají texty hlubokou emocionální podstatu. Katarziiny písně nás genuinně opět vtahují do pocitů ženy v patriarchální společnosti, které s sebou nesou studené vlny bolesti, smutku ze vztahů a vnitřních pochybností o vlastní identitě.

Spolupráce Katarzie s Petrem Ostrouchovem představuje novinku v její hudební kariéře. Jeho producentský přístup kladoucí důraz na autenticitu a přirozenost v pěveckém projevu se výrazně odráží v atmosféře alba. Charakter alba „Šťastné dieťa“ lze definovat jako šansonový, neboť se zaměřuje na pečlivou interpretaci textu. Během nahrávání této nové desky se Katarzia mimo jiné obklopila talentovanými hudebníky, mezi nimiž jsou slovenská pianistka Kristína Smetanová, bubeník Roman Vícha a basista Tomáš Liška. Mezi hostujícími umělci se objevují hornista Radek Baborák a švédský trumpetista Oskar Stenmark.

„Kde je tá rovnosť, o ktorú celý život bojuješ, aj tak ťa umlčí tým, že nemá záujem.“

Tato slova zaznívají v písni „Šťastné dieťa,“ jejíž název nese i samotné album. Název však naznačuje ironický kontrast. Neboť tato skladba se věnuje nešťastnému citlivému motivu rozhodování, kdy čekáte dítě s nevhodným partnerem a stojíte před volbou potratu. Zpěvačku k otevření tohoto ožehavého tématu vedlo období, kdy se na Slovensku diskutovalo o omezení umělých interrupcí. Přitom si vzpomněla na své dva nevlastní sourozence, kteří vzešli z otcova vztahu se dvěma různými ženami.

„Si závislá na človeku, čo ti robí zle. Akoby si nevedela povedať mu nie.“

Tato osobní výpověď zaznívá v  písni „Dosť’’. Katarzia se v této skladbě nejen postavila proti toxickým partnerským vztahům, ale také autenticky vyjádřila hodnotu ženských přátelství a vzájemné podpory.

Všechny písně jsou prakticky prožité s nekompromisní intenzitou a zasahují až do samého jádra osobní cesty Katarzii. Bez ohledu na to, zda se věnuje strachu z lásky, jak ukazuje píseň „Kniha nepokoja,“ nebo nedostatku sebedůvěry, což je zřejmé v písni „Neveríš si“.

Navzdory intenzitě emocí, které Katarzia v albu předkládá, se jí však podařilo vyprávět příběhy nezúčastněným způsobem, což posluchačům umožňuje pohlédnout do duší postav a situací s nadhledem. Písně zaznamenaly pozitivní odezvy jak ze strany veřejnosti, tak při koncertu v Kabinetu múz. Celkově jde o album, které si žádá opakovaný poslech, a jehož silné dojmy se posluchačům vryjí hluboko pod kůži.

Další články o recenze

Opravdu po svém: Gender jak ho (ne)známe

Queer filmový festival Mezipatra není jen o celovečerních filmech. Jeho čtyřiadvacátý ročník uvedl také Mezinárodní soutěž krátkých filmů. Celkem čtyřicet snímk ...