Poznámka: Chraňme koniklece, alespoň na pár metrech

„Když jsem v roce 2009 začínal na Rezekvítku, měla cesta ne více jak půl metru. Postupně se rozšířila místy až na tři metry," popisuje důvody vzniku dřevěného chodníčku Vilém Jurek, iniciátor projektu a vedoucí úseku Péče o přírody v neziskové organizaci Rezekvítek . Vyšlapaná cesta začínala zabírat místo chráněným květinám, na které neopatrní turisté šlapali.

Ochrana přírody je záslužná činnost, zvlášť když se jedná o světový unikát. Na Kamenném vrchu totiž roste největší koncentrace těchto vzácných rostlin na světě. Je pravda, že cestičky Kamenného vrchu, těch pár týdnů, kdy koniklece kvetou, připomínají Václavské náměstí a zákazy vstupu mimo značené cesty návštěvníky příliš nevzrušují. Dřevěná lávka je snad usměrní a koniklece budou moci kvést bez obav z ušlapání.

Jenomže! Kamenný vrch se rozprostírá na území velkém jako třicet fotbalových hřišť. Je protkán čtyřmi kilometry cestiček a stezek, které všechny mění tvar a velikost pod podrážkami návštěvníků. Jak velký význam tedy bude mít lávka, která si sice svou bytelností nezadá s chodníčky v jiných chráněných územích, ale svou délkou pokryje minimum chráněného prostoru?

Jižní svah, podél kterého cestička vede, je místo, kde kvete nejvíce rostlin. Proto je stezka jednou z nejfrekventovanějších. Louku však protíná další diagonální stezka, která nijak ohraničená není. „Potřebovali jsme zabezpečit tu nejvíce frekventovanou část. Ty další části ani nepotřebujeme nijak chránit, protože to tam není tak poničené," vysvětluje Jurek. Svého vlastního chodníčku se tedy nejspíš dočkají až se o pár metrů rozšíří a zaniknou kvůli tomu desítky rostlin. Nebylo by tedy efektivnější postavit chodníčků víc a ne jen jeden chodník široký jak dálnice se zábradlím bytelným jak na Macoše?

Uvidíme, jak se nová lávka osvědčí a třeba za pár let už se na koniklece nebude šlapat nikde, ne jen na těch pár set metrech.