Děti s mentálním postižením překonávají samy sebe. Lezení je baví

Sport

Děti s mentálním postižením překonávají samy sebe. Lezení je baví
Děti se každý týden v návštěvě lezecké stěny střídají. Hlavní je ale zájem z jejich strany. Foto: Alžběta Kadlecová

Kuřim - Lezení na umělé stěně v Kuřimi si od nového školního roku zkouší děti ze Základní školy Sekaninova v Brně. Škola je určena pro děti s mentálním postižením. Podle ředitelky Hany Dobrovolné má lezení pozitivní ohlasy i u rodičů.

Každý čtvrtek si na lezeckou stěnu v Kuřimi přijede zalézt skupina až šesti dětí z brněnské Základní školy Sekaninova. Většina z nich pochází ze sociálně slabších rodin. Nemají tolik možností opustit Brno, a tak je pro ně zážitkem třeba i mlha po cestě do Kuřimi. V Brně ji totiž tak často nevidí. Pravidelný sport jim pomáhá překonávat komfortní zónu. „Na začátku se bojí ve výšce dvou metrů a další týden dolezou do jedenácti,“ řekla učitelka Lucie Kanská.

Pro děti je lezení zkušenost, kterou by neměly šanci jinak zažít, protože většina rodičů si nemůže dovolit jim platit školní ani mimoškolní aktivity. Žákům proto návštěvu lezecké stěny hradí škola. Ta peníze čerpá z příspěvku Národního plánu obnovy pro školy s nadprůměrným zastoupením sociálně znevýhodněných žáků. Projekt spolufinancuje Evropská unie.

Blok ve škole na lezení vyhrazený není. Děti sportují v rámci výuky. „Musí si to zasloužit, ať už docházkou či chováním. Někdy mohou hrát roli i známky. Ale snažíme se, aby si lezení zkusili všichni ze sedmé, osmé a deváté třídy. Pokud je žáků málo, doplníme je z jiných tříd,“ sdělila Kanská. Když děti například nedorazí na odpolední vyučování, nemohou se programu ve čtvrtek zúčastnit. O novou zkušenost je ale mezi nimi i jejich rodiči zájem.

Spolupráci hodnotí kladně i Lezecká stěna Kuřim. „S dětmi se mi pracuje dobře. Stále se smějí a jejich nadšení je zcela jiné, než vidím u dětí, které přijdou s rodiči a ti je nutí lézt, i když nechtějí,“ řekla instruktorka Hana Kavečková Jandová. Dopoledne navíc bývají na lezecké stěně volnější, a tak má škola často celý prostor pro sebe „Vyplníme tak prázdné časy. Přišlo mi hezké škole vyjít vstříc, hlavně kvůli těm dětem. Je to přínosné pro obě strany,“ myslí si provozní stěny Martina Petržalová.

Škola se snaží žákům zajistit i jiné aktivity. Minulý týden se například zúčastnili výuky tance a bubnování, v zimě zase chodí bruslit. „Naším cílem je ale především učit, nejsme zájmový kroužek,“ dodala Dobrovolná.

Další články o horolezectví