Barva vyrobená z brouků nebo boty z 3D tiskárny. Módní návrháři otevřeli svá studia

Brno - Procházím kolem výloh světových řetězců s rychlou módou. Ve vitrínách pózují figuríny navlečené do kousků, které jsou momentálně trendy. Až tudy bude člověk procházet za pár dní, uvidí za sklem zase něco nového, protože to, co tu vidí dnes, už dávno vyšlo z módy. Jak by na tento způsob zacházení s módou asi pohlíželi naši předchůdci, kteří z Brna za své doby vytvořili takzvaný Moravský Manchester?

V 19. století lidé znali Brno nejen u nás, ale i za hranicemi. Stalo se moderní metropolí zejména díky textilnímu průmyslu, ve kterém pracovalo několik tisíc lidí a další se do Brna za prací stěhovali. Dnes nám tuto historii připomínají chátrající továrny nebo budovy, které sloužily k výrobě textilií, ale teď jsou přestavěné a slouží k jiným účelům. Už ani tisíce lidí se v Brně neživí výrobou oděvů. Kvůli levnější konkurenci ze zahraničí, která způsobila postupný krach místních fabrik, u nás ubývá švadlen, jak řekla v rozhovoru Kateřina Říhová, která se snaží na textilní historii navázat. A není jediná - v Brně sídlí několik návrhářů a návrhářek, kteří se snaží řemeslo a módu pomalu navrátit zpět. O tom se zájemci mohli sami přesvědčit na Otevřených módních studií konajících se 29. a 30. listopadu.

Švadlen ubývá, co bude, nikdo neví. Oceňují nás jenom zákaznice, říká živnostnice roku

Malé či velké ateliéry, obchůdky, dílny nebo dokonce studio v bytě, kam návštěvníky pozvala Alexandra Kopúnek, aby mohli nahlédnout za oponu značky KHAKU. Alexandra vyrábí zejména kimona a ozdobné nášivky, kromě toho chtěla lidem ukázat i vyšívací stůl. KHAKU je menší a začínající značka, takovou je i Mura Cycling od Markéty Kopcové.

Svými obrazy zdobí oblečení. Chtěla jsem umění přiblížit lidem, říká návrhářka

Barvím látky slupkami, kůrou nebo brouky z kaktusů

Na ulici Rybářské je na rozdíl od centra naprostý klid. V ateliérech Fakulty výtvarného umění sídlí dvě menší tvůrkyně. Místo působí tiše, jako by tu nebylo živé duše. Po následování šipek jsem dorazila až ke dveřím do dílny Mury a Venny. Ateliér je malý, ale útulný. Na věšácích visí zemitě laděné kousky oblečení. Ve druhé o něco větší místnosti se nachází prostor, kde se dějí šicí kouzla. „Dobrý den, přišli jste se podívat na Otevřená módní studia? Kolegyně z Venny za chvíli dojde,“ přivítá nás Markéta Kopcová. Je tu sama, akce teprve začala, takže návštěvníků tu zatím moc nebylo.

V prostorách jsou tvůrkyně obou značek teprve dva měsíce. Před nimi tu bývala malá tělocvična. Sportovní duch se tam však udržel, protože Mura se zaměřuje na výrobu sportovních a cyklistických kousků. „Dříve jsem byla v reprezentaci, dělala jsem jachting. Chtěla jsem se cítit příjemně i při sportu, protože většina sportovního oblečení je nepříjemná a upnutá,“ vysvětluje Markéta. Výrobu se snaží udržet na přírodní bázi, proto byste tu polyester nebo jiný typ umělého materiálu hledali marně. Vytvořené kousky cyklistických triček vypadají nádherně. Markéta je barví batikovou technikou za pomoci různých přírodnin. „K barvení používáme slupky z avokáda, ořechů nebo kůry tropického stromu Logwood. Ty růžové jsou z košenily, z brouků, kteří žijí na kaktusech,“ usměje se.

Markéta se k šití dostala až později. Vše se učila sama s pomocí maminky nebo babičky. „Techniky a design jsem pochytila hlavně z knížek a z Youtube,“ popisuje své začátky. V tu chvíli přijde i Natália Drevenáková, která na rozdíl od Markéty vystudovala oděvní školu. Teď spolu s Vendulou Kolářovou stojí za značkou VENNA.STUDIO.

Neprodukujeme žádný odpad, vše se dá nějak využít

Ženy, které založily VENNA.STUDIO, si zakládají na udržitelnosti a pomalé módě. Svou tvorbu tomu přizpůsobují, proto tvoří nadčasové a oversized kousky, které si lze koupit jen ve třech velikostech. „Chceme, aby kousky vydržely dlouho, a to nejen kvalitou a materiálem, ale i nositelností. Chceme, aby se v našem oblečení lidé cítili příjemně a aby si ho mohli užívat dlouho, třeba celý život,“ popisuje jejich záměr Natália.

Na ramínkách visí přibližně dvacet kusů oděvu vyrobených ze lnu. Všechny mají neutrální barvy, které z módy nikdy nevyjdou. Natália pár z nich vezme do rukou, aby nám přiblížila jejich střih. „Používáme nejen len, ale i materiály, které se měly vyhodit. Recyklujeme vyhozené a second hand věci. Zároveň neprodukujeme žádný odpadní materiál,“ sděluje Natália. Staré oblečení přešívají, malé kousky, které by jiní vyhodili, dávají jako výplň do boxovacích pytlů nebo je rozčesávají na vlákna a vyrábí z nich přízi. Natália na chvíli odběhne do vedlejší místnosti a v rukou přinese šedé klubko, které vzniká z odpadních kousíčků látek. „Pak z toho háčkuji,“ usmívá se.

Provoz jako každý jiný den

V centru Brna se to hemží návštěvníky vánočních trhů a právě tady se nachází nejvíce míst, které pro nás módní návrháři a návrhářky otevřeli. Gábina Páralová patří mezi známější jména brněnských tvůrců. Obléká české herečky jako například Tatianu Dykovou, Martu Jandovou nebo Terezu Kostkovou. Obchůdek na ulici Solniční, kam návštěvníci zavítali, se nijak nelišil od běžného denního provozu. Na rozdíl od předchozích dvou designérek na věšácích visí lesklé, pestrobarevné a vytříbené kousky.

Prodejnu má na starost jen jedna prodavačka, která sama ráda šije. „Patřím do týmu krejčových,“ objasní. Je velice milá a s úsměvem mě po prodejně provede. Gábina Páralová v prodejně dnes není, ale její přítomnost je ztělesněna v šatech a halenkách všude kolem. Jejím hlavním podpisem je asymetrie a výrazné límečky. „Pásky a vrásnění na bříšku lichotí všem,“ ukazuje krejčová na červených šatech malý pásek, který jednoduše střižený oděv hezky ozvláštňuje.

Oděvy jsou z různých látek, které si Páralová nechává dovést ze zahraničí. Některé z nich v sobě mají zakomponované stříbrné nitě, jiné jsou z neoprenu, aby perfektně držely tvar. Je tu i široký výběr šatů z pravého hedvábí, které jsou na dotek příjemně hebké.

Mám ráda pestrost, ale držím se minimalismu

Do své prodejny nás pozvala i Denisa Nová. Adresu, na které se prostor nachází, jsem chvíli hledala, až jsem narazila na větší skupinku vedenou Andreou Březinovou, historičkou umění a autorkou. Do malé prodejny v industriálním a nadčasovém stylu jsme se všichni sotva vlezli. Nadčasovost nedýchala jen ze stěn místnosti, ale i z výtvorů Denisy Nové. Ráda používá minimalismus a jednoduchost, ale zároveň žádnou nudu. „Problém bývá, když je člověk neutrální. Mnohem lepší je silný partner, se kterým pak vzniká zajímavá konverzace a skvělý výsledek,“ říká Denisa Nová.

Denisa rozvedla i zajímavou debatu na téma modelek. „Nechápu, proč by měly být všechny modelky stejně vysoké a tvarované. Mám ráda pestrost všech velikostí, rozměrů i věku. Podle toho pak vytvářím své modely,“ podotýká. Dokonce nepoužívá ani figuríny, nebaví ji totiž tvořit ve statické podobě. Mnohem radši vidí své výtvory v pohybu. „Stalo se někdy, že jste si něco nějak vysnila a nepovedlo se?“ zeptala se v návaznosti jedna z návštěvnic. Denisa vysvětlila, že svou tvrdohlavostí povětšinou dotáhne vše do vysněného cíle.

V místnosti všichni tiše naslouchají výkladu Denisy Nové. Návštěvníci jsou jak ženy, tak muži, mladí i staří, vysocí i malí, s různým stylem oblékání, všechny ale spojuje jedno – láska pro módu. „Tohle je přesně styl, který se mi líbí,“ špitne jedna návštěvnice své kamarádce, se kterou společně dorazily na akci. Styl se drží minimalismu s detaily a zejména nadčasovosti, který Denisa několikrát zmínila. „Baví mě, když zákazník nedokáže poznat, kdy jsem daný kousek vytvořila,“ usměje se talentovaná dáma v proužkované košili. Denisa je drobná, poměrně nenápadná žena s vlnitými hnědými vlasy sčesanými do drdolu.

Místností se line pivoňková vůně, květina stojí ve váze na stole, který je uprostřed prodejny. Ačkoli je rostlina výrazná, nikdo nespouští oči z Denisy a její tvorby, za kterou získala prestižní ocenění Czech Grand Design – módní designér roku. V místnosti jsou i pohyblivé stěny, které umožňují měnit malý prostor do různých variant. „Nafotili jsem tu několik modelů a kolekcí,“ zmiňuje se Denisa. Ateliér vznikl v roce 2008 a stále působí moderně, asi na té nadčasovosti něco bude.

Po prohlídce prodejny nás Denisa Nová zavedla do své dílny, která sídlí hned naproti. Prošli jsem dlouhou chodbou, kde visí velké barevné obrazy s motivy koní. Dílna je stísněnější než obchůdek, proto je náročné se do ní v našem počtu poskládat. Podél stěn jsou zavěšené papírové střihy. „Papírové střihy upřednostňuji kvůli jednodušším úpravám a mohu do nich střihnout na rozdíl od náčrtů křídou přímo na látku,“ vysvětluje módní návrhářka. Poté se střih zkouší nanečisto z plátna, jeden takový vzorek nám představila. Mimo to nám ukázala netypické boty, které měly podpatek vytvořený z 3D tiskárny.

Jedna ze všímavějších návštěvnic, se pomalu rozhlíží po místnosti. „Nebývala tu dílna švadlen?“ zeptá se. Trefila se. Dříve v těchto prostorách vyráběly oblečení pracovnice obchodního domu Vkus. „Tady právě pracovala moje kamarádka, proto je mi to tu povědomé,“ doplní. Tak přeci jen... Brno sice už není jedním z velkých center oděvnictví, ale i přes to se tu textilní tradice udržuje. Sice v menším, ale hlavně pomalejším a udržitelnějším měřítku.