Dost mi to zkomplikovalo začátek školy. Jaký byl návrat do Brna pro studenty z oblastí zasažených povodněmi?

Homepage

Dost mi to zkomplikovalo začátek školy. Jaký byl návrat do Brna pro studenty z oblastí zasažených povodněmi?
Zdevastované černé auto - pravděpodobně značky Seat - vytáhl bagrista Lukáš Guzej zpod blízkého mostu. Pomohl i při stavbě provizorní cesty, která u poškozených domů v pozadí úplně zmizela. Foto: Petr Šimon Janíček
GALERIE collections

Brno - Několik dní před zahájením podzimního semestru zastihly Českou republiku děsivé povodně. Odhadovaná škoda je zhruba 19 miliard. Vyzpovídali jsme studenty z nejvíce postižených oblastí, tedy Jesenicko a Ostravsko, o jejich návratu do školy a pocitech z hořkého vstupu do dalšího semestru.

 

Nasedám do autobusu a nechávám za sebou odloupaný asfalt a podemleté silnice, které visí ve vzduchu stejně jako železniční tratě, po kterých teď vlak ještě dlouho nepojede. Náhradní autobusová doprava mezi Jeseníkem a Zábřehem na Moravě funguje teprve pár dní, od pátku 4. 10. , tedy přesně tři týdny po tom, co se Jesenickem prohnala ničivá povodeň. Cestovat v podstatě kamkoliv je velmi náročné, protože na některých místech úplně chybí veškerá infrastruktura. Podobné problémy zažívá i mnoho dalších studentů z postižených oblastí.

Příjezdová cesta? Neexistuje

 

Sarah, která má na Jesenicku rodinu, studuje na Univerzitě obrany v Brně. Vracela se domů z Brna hned první den po tom, co opadla voda, tedy v den začátku semestru. “Dost mi to zkomplikovalo začátek školy, ale musela jsem prostě pomáhat doma. Uvnitř domu byl metr a půl vody, musí se co nejdřív vysušit.”

"Celý tenhle týden je strašně hektický, a já nestíhám ani jíst, protože řeším pojistku. Snažím se doma zprovoznit cestu - kontaktuju známé z armády, aby tam co nejdřív udělali příjezdovku.” Když se ptám na její pocity ohledně celé situace, zasměje se a řekne: “Jsem voják, mě tyhle věci neovlivňují. Stalo se, nikdo z mých známých a blízkých neutrpěl na zdraví a materiální věci neřeším, to se prostě časem spraví. Jsem vůči tomu obrněná.”

Doprava z a do postižené oblasti není snadná. Voda si brala vše, co jí přišlo do cesty, včetně silnic a svahů. Popraskaný asfalt a utrhané břehy, místy úplná absence jakékoliv pozemní komunikace. “Auta zůstala na zahradě na druhé straně řeky. Jedno auto přežilo, druhé bylo pod vodou a je nepojízdné,” dodává Sarah. Z příjezdové cesty před domem, která vede podél řeky, zbyl úzký pruh polámaného asfaltu a voda úplně vymlela celý břeh, takže ani není na co novou silnici položit.

"Na autobusák jsem do Jeseníku musela jít pěšky, protože k nám k baráku se nedá dostat autem. Je to přes celé město a nemá mě tam kdo hodit, takže jsem šla půlhodinovou procházkou s těžkými věcmi. Pak už to bylo víceméně v pohodě, jenom spoje jsou teď na nic a člověk musí vícekrát přesedat, takže cesta trvá asi o hodinu dýl. Proto teď nebudu ani tak často jezdit domů.”

 

Nemáte cestu? Nevadí, bagr si poradí

 

Nyní se již na Jesenicku pomalu daří infrastrukturu obnovovat. K tomu velkou mírou přispěl také dobrovolný hasič a bagrista Lukáš Guzej. U základní školy v České Vsi úplně zmizela asfaltová silnice a břeh řeky, na kterém byla položená, byl vymletý do takové míry, že z něj zbyl malý ostrůvek a okolo něj tekla voda z obou stran. Lukáš se rozhodl konat, aby ale mohl řeku přehradit, musel se dostat do odříznutého středu vesnice.

"Pracuju pro povodí Odry, tak jsem řekl - nechte to na mně. Nešlo se dostat přes vesnici a když jsem zkusil s bagrem najet na louku, zabořil jsem se. Jediná cesta od nás vedla po kolejích. Nad domem jsem na ně vyjel a pokračoval po nich asi 200 metrů až ke hřbitovu. Dostal jsem se na druhou stranu té díry a pak jsem mohl začít pracovat. Dodneška mi zvoní v hlavě, musel jsem jet po pražcích,” směje se.

 

Když k řece přijel, viděl jen proud vody a nános všeho, co povodně přinesly. “Otrhal jsem asfalty, co byly úplně podemleté, udělal jsem si nájezd a skočil dolů. Použil jsem ten ostrov, co tam vznikl, bral jsem štěrky a kameny z řeky a přehradil jsem tu druhou řeku okolo. To byl nejhlavnější úkol, abych mohl začít budovat cestu. Musel jsem být na suchu a dávat pozor, co beru, bylo tam spoustu železa a podobných věcí.”

 

Tímto způsobem jen pár dní po povodni vznikla kamenitá cesta a místní se mohli dostat za rodinou na druhou stranu vesnice a do přilehlého Jeseníku. Teď už je v těch místech provizorní asfalt a dvouproudová silnice. Pořádná cesta se začne budovat až na jaře, celá silnice spadá pod ministerstvo dopravy. Lukášovi přijel potřást rukou i ministr dopravy Martin Kupka. Místní silnici přezdívají “Guzej Straße” a Lukáše považují za hrdinu, což skromného bagristu přivádí spíše do rozpaků. Na Jesenicku je teď prioritou hlavně náhradní autobusová doprava a regionální spoje.

 

Vhledy z Bruntálska a Ostravska

 

Okres Jeseník ale nebyl jedinou zasaženou oblastí - problémy s dopravou měli i studenti z  Bruntálska nebo Ostravska. Matyáš je ve druhém ročníku na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Pochází z malé vesničky Karlovice na Bruntálsku. „Měli jsme doma vodu ve sklepě a vypláchnutý byl i další sklep u druhé budovy, kterou máme v Karlovicích. Zničilo nám to taky tepelné čerpadlo, každopádně oproti zbytku vesnice se jedná o maličkosti.“

Díky vedení univerzity, která o týden posunula vyučování, alespoň nepřišel o začátek semestru. V podobných místech je ovšem škola vedlejší. „Snažil jsem se teď celé dva týdny aspoň dobrovolně pomáhat i přes to, že to bylo jak fyzicky, tak psychicky dost náročné. Když vyklízíte hned druhý den po povodni dům, který sice není váš, ale je zničeny, plný bahna a vidíte zoufalé lidi, tak z toho člověku není úplně fajn.“

V nejtěžší beznaději najdeme i světlé stránky, které chytí lidi za srdce. I přes velké rozepře a nenávist, kterou často z lidí na internetu cítíme, se Češi dokáží spojit a navzájem si pomáhat. „Moc se mi líbila pomoc zvenčí, nečekal jsem tak velkou solidaritu a pomoc od ostatních lidí, ať už materiální nebo množství dobrovolníků, které sem přijelo pracovat.“

Petr pochází z Třince a studuje na Masarykově univerzitě matematiku a fyziku se zaměřením na vzdělávání. Kdyby neměl k dispozici auto, do školy se pravděpodobně nedostane. “RegioJet přestal obsluhovat stanice Ostrava - hlavní nádraží až Bohumín, a ani vlaky na trase Třinec - Bohumín nejezdily až do Bohumína, ale končily blíž. To byl problém, kdybych chtěl jet vlakem, musel bych se nějak dostat na Svinov, pak náhradní autobusovou dopravou do Hranic a teprve tam nasednout na vlak.”

 

Situace na železnicích

Povodně poškodily přes 80 železničních tratí, přičemž tři desítky jsou stále mimo provoz. Nejhorší je situace na severu Olomouckého kraje. V Ostravě byla pod vodou důležitá spojka Ostrava-Svinov, která dnes již funguje. Na zprovoznění eskalátorů a výtahů dělníci stále pracují. Na většině poškozených úseků funguje náhradní doprava mimo několika tras na Jesenicku - kde není silnice, těžko mohou jezdit autobusy. V Moravskoslezském kraji se z Opavy do Ostravy nedostanete vlakem minimálně do poloviny října, z Hanušovic do Jeseníku možná ani do Vánoc. Ministr dopravy Martin Kupka odhaduje škody kolem 10 miliard korun.

Ze studentského pohledu (oba autoři pochází ze zasažených oblastí) to nebyl právě ideální začátek semestru, a proto jako obzvlášť vstřícné gesto vnímáme jak samotné posunutí začátku semestru, tak nabídku zapůjčení notebooků, grafických tabletů, sluchátek a webkamer v případě, že o ně někteří studující během povodní přišli.

Další články o povodně