Mezinárodní den žen v příbězích dvou brněnských pamětnic

Brno - Mezinárodní den žen, který slavíme 8. března si můžeme připomenout mnoha způsoby. Jedním z nich jsou příběhy pamětnic, které nám ukazují jejich sílu a odhodlání stát pevně na straně svých přesvědčení a nezřídka i proti režimům, které je chtěly utlačovat. Příběhy Dagmar Halasové a Květoslavy Musilové, brněnských pamětnic, jsou toho jasným příkladem. Tyto ženy, každá jiným způsobem, přispěly k formování hodnot a k podpoře ideálů.

Dagmar Halasová, spojená s intelektuálními a kulturními kruhy Brna, psala svou životní cestu nejen v oblasti literatury a  kultury, ale i v politických souvislostech, kdy s manželem tajně překládali Jeruzalémskou bibli během normalizace. Květoslava Musilová, se zase postavila totalitnímu režimu a bojovala za svobodu.

Dagmar Halasová

Dagmar Halasová, rozená Pojerová, pocházela z brněnské lékařské rodiny. V dětství se setkávala s básníky Františkem Halasem a Janem Zahradníčkem, s nimiž se její rodina přátelila.

Po válce se Pojerovi vrátili do Brna a i nadále se stýkali s Františkem Halasem. Ten se stal poslancem KSČ, ale po návštěvě SSSR pochopil, že komunistická ideologie je chybná. Po jeho smrti ho režim nejprve oslavoval, poté zavrhl. Z čítanek zmizel i Jan Zahradníček, kterého komunisté uvěznili. Dagmar mezi prvními zjistila o tragické smrti jeho dvou dcer po otravě houbami. Zahradníček se o jejich smrti dozvěděl až při dočasném propuštění z vězení.

Studovala románskou filologii na Masarykově univerzitě, kde čelila nátlaku kvůli své víře. Hrozilo jí vyloučení, ale díky podpoře rektora nakonec mohla dostudovat. Podobné potíže měla i její sestra Marta, kterou odmítli přijmout na medicínu kvůli náboženství.

V roce 1963 se Dagmar provdala za Františka X. Halase, syna Františka Halase. Rodiče jí vyčítali, že neemigrovala a zůstala s manželem v Československu. Během normalizace pracovala v Moravské galerii, kde tlumočila. S manželem v utajení překládali Jeruzalémskou bibli, což bylo spojeno s rizikem, zejména po zatčení spolupracovníka Dominika Duky.

Rodina Halasových se přátelila s básníkem Bohuslavem Reynkem. Kvůli návštěvám u něj v Petrkově byla Dagmar vyslýchána StB, která ji podezřívala ze styků s disentem. „Když jsme přijeli, zavřeli mě do cely, která se nedala otevřít. Pak se otevřely dveře. Vedli mě k výslechu,“ vzpomíná.

V roce 1990 odjeli s manželem do Říma, kde František X. Halas působil jako velvyslanec u svatého stolce. V roce 2009 manželé Halasovi oficiálně vydali překlad Jeruzalémské bible. Publikaci o dva roky později osobně předali papeži Benediktu XVI. ve Španělském sále Pražského hradu.

Květoslava Musilová

Květoslava Musilová, rozená Kolačná, se narodila na Starém Brně, což byla tehdy více německá než česká část města. Byla nadšenou vlastenkou, která ctila ideály první republiky a prezidenta Edvarda Beneše.

V roce 1945 nastoupila na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Rovněž se hned na podzim 1945 zapojila do činnosti v Československé straně národně socialistické - ČSNS. Tři poválečná léta prožívala s nadšením. Na fakultě se stala členkou spolku Právník. V rámci svých stranických aktivit se stýkala například s Vlastislavem Chalupou nebo se zemským tajemníkem ČSNS Reiterem. Sešla se i s Miladou Horákovou.

Po únoru 1948 byla vyhozena z fakulty. Po nedobrovolném odchodu nastoupila jako kancelářská síla v továrně Pilana. Později se dozvěděla o náboru do zdravotnictví a byla přijata jako rentgenová laborantka.

I po únoru 1948 neustále udržovala kontakty se svými přáteli z bývalé ČSNS. Věděla o jejich ilegální činnosti, kdy shromažďovali a archivovali hospodářské a politické zprávy o situaci v Československu a snažili se je předávat do zahraničí.

„Stb už toho tehdy moc neměla, tak hledali takové lidi, kteří se s někým stýkali a spolupracovali. Měli spojení na Povolného a Chalupu. Já jsem o tom něco věděla a také mi přidali pokus o přechod hranic.“

V roce 1953 začala StB získávat poznatky na Květoslavu Kolačnou. V roce 1954 bylo již rozhodnuto o zavedení jejího osobního operativního svazku, protože byla podezřelá z členství v ilegální národně socialistické organizaci. Nakonec byla 25. června 1955 zatčena.

Trest však podléhal amnestii a byl z tohoto důvodu 9. listopadu 1955 odpykán. Na svobodu byla Květoslava Kolačná propuštěna až 11. listopadu 1955. V roce 1966 se provdala za svého bývalého spolužáka z gymnázia Miroslava Musila. V roce 1990 jí byl také oficiálně předán titul doktorky práv. Když vzpomínala na svůj život, neopomněla připomenout, že jí vždy udělalo radost, když mohla doběhnout komunisty.

 

Vznik MDŽ

Mezinárodní den žen vznikl jako reakce na boj žen za svá práva na počátku 20. století. První impulz přišel v roce 1907 na sjezdu socialistických žen ve Stuttgartu, kde zazněl návrh na každoroční setkání za volební právo. V roce 1908 proběhla v New Yorku demonstrace žen požadujících kratší pracovní dobu, zvýšení mezd, volební právo, ale také politická i hospodářská práva.

V roce 1910 na konferenci v Kodani prosadila německá socialistka Clara Zetkinová myšlenku Mezinárodního dne žen. Poprvé se slavil v roce 1911. Datum 8. března se pak ustálilo po událostech v Rusku v roce 1917, kdy ženy protestovaly proti 1. světové válce. Po abdikaci cara pak byla ustanovena prozatímní vláda, která schválila volební právo žen.