Máme přes 3600 vyřešených žádostí o pomoc, říká koordinátorka MUNI pomáhá

Brno - Kateřina Tichá je absolventkou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v oboru Psychologie. V lednu odstátnicovala a na univerzitu se už váže jen přes MUNI pomáhá. V tomto dobrovolnickém centru je momentálně na pozici seniorní koordinátorky a stará se o vztahy s veřejností.

Proč MUNI pomáhá vzniklo a jak dlouho to trvalo?

Bylo to hrozně rychlé a bylo to na výzvu rektora v reakci na koronavirovou epidemii. Dostali to na starost Barbora Hauserová a Jiří Uher, kteří to centrum vytvořili dost rychle a nabrali jeden nebo dva týmy. Od 13. března 2020 jsme už fungovali, takže teď budeme slavit třetí narozeniny.

Kdy jste do centra nastoupila vy?

Hned na začátku, v březnu 2020, asi týden po spuštění dobrovolnického centra. Nejdřív jsem byla dobrovolnice na pozici koordinátora. Měli jsme čtyři koordinační týmy a já jsem byla členem toho úplně posledního, který se přidal na poslední chvíli.

Koordinační týmy měly každý svůj úkol, kterému se věnovaly?

Protože ze začátku těch poptávek bylo opravdu hodně, tak jsme měli sdílenou excelovou tabulku, kam jsme psali žádosti o pomoc a k tomu jsme aktivně sháněli dobrovolníky. Ze začátku jsme měli dvanáctihodinové směny na rektorátu, to se postupně krátilo, a pracovaly jsme dva týmy zároveň, každý v jiné místnosti, ale dělali jsme to stejné. Ze začátku jsme se střídali ob den a pak když už poptávek bylo méně, tak tam na tu dvanáctihodinovou směnu byl jeden tým, to se pak také krátilo a střídali jsme se po čtyřech dnech.

Na jaké pozici jste teď?

Už od doby, kdy byla první vlna a skončil běh koordinačních týmů, tak jsme zbyli asi čtyři, kteří jsme přešli na pozice seniorních koordinátorů a na této pozici jsem doteď a starám se o PR.

Změnilo se něco v tom, jak fungujete?

Ano, centrum prošlo velkými změnami. Po skončení koordinačních týmů nás tam bylo jen pár s jednou vedoucí – Barborou Hauserovou. Jak už jsem říkala, byli jsme čtyři seniorní koordinátoři a když přišla druhá vlna koronaviru, nic jsme nestíhali. Takže jsme začali hledat juniorní koordinátory, což jsou dobrovolníci, kteří mají na starosti nějakou agendu. Někdo měl na starosti očkovací centra, někdo měl na starosti něco jiného. Potom se to ale zase změnilo. Barbora odešla na mateřskou dovolenou a měli jsme dvě nové vedoucí Markétu Koláčkovou a Danielu Vonbauer, které tam máme doteď. Juniorní koordinátoři už moc nefungují, a seniorních koordinátorů je nás tam teď pět včetně mě.

Takže teď se střídá na směnách vás pět?

Ano, vždy má směnu jeden z nás a vede vlastně celé to centrum. Během směny řešíme to, co máme zadané akutně, ale většinou máme spíš nějakou denní agenda, jako je procházení mailů a odpovídání na ně nebo řešení věcí v aplikaci.

V jakých hlavních oblastech jste během tří let působení pomáhali?

Určitě koronavirus v první i v druhé vlně, pak bylo tornádo a potom vypukla válka na Ukrajině. Koronavirus trval hrozně dlouho, takže tam byly další sekce, kterým jsme se v průběhu věnovali. Ve velkém jsme roznášeli roušky a dezinfekci, doučovali a hlídali jsme děti. Třeba medikům se děti hlídaly ve skupinách. Potom jsme měli mediky z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, které jsme ale nekoordinovali přímo my z rektorátu, oni se koordinovali sami. Zajišťovali jsme dobrovolníky do očkovacích center a velkou součástí té první vlny a začátku koronaviru byli ambasadoři po celé republice. Ty jsem pak měla na starosti já a oni nám mapovali situaci v regionech, protože hodně těch dobrovolníků bylo při lockdownu doma a mohli jsme tak mít hodně lidí v různých krajích. Dávali nám informace o tom, co je kde potřeba a co kde potřeba není. Tito ambasadoři pak pracovali i v očkovacích centrech, ale to jsme rozjížděli jen tady v Jihomoravském kraji.

Na webových stránkách píšete, že boj s koronavirem je stále na denním pořádku. Jak tento boj teď vypadá?

Momentálně se to hodně ustálilo. Někdy se objeví, že někdo je v karanténě a potřebuje třeba nakoupit, ale teď už opravdu minimálně.

Jak pomáháte, co se týče Ukrajiny?

Hlavně pracujeme s ukrajinskými dětmi. Třeba v našem projektu Letní škola doučování byl minulý ročník hodně soustředěný na děti z Ukrajiny. Dále se snažíme i spolupracovat s dalšími spolky. Hlavně ze začátku války jsme dodávali dobrovolníky do výdejních a sběrných míst, třeba na třídění do Vesny. Zajišťovali jsme hodně lidí na tlumočení, byly potřeba překlady dokumentů, nejen pro Masarykovu univerzitu, ale třeba také když někdo potřeboval k lékaři, tak jsme zařizovali, aby s nimi šel tlumočník.

Kdo všechno se může zapojit a jakým způsobem?

Může se zapojit úplně každý. Od konce roku 2020 nebo začátku roku 2021 máme aplikaci, takže je to jednoduché. Člověk si stáhne aplikaci, vyplní si profil, zadá, co umí a co chce dělat a podle toho si pak může filtrovat žádosti o pomoc a hledat, s čím chce pomáhat. Máme i webovou verzi dobrovolnik.munipomaha.cz.

Aplikace je jen pro lidi, kteří chtějí pomáhat, nebo i pro ty, kteří pomoc potřebují?

Jen pro lidi, kteří chtějí pomáhat. Když někdo potřebuje od nás pomoct, tak nám buď volá, to bývají většinou senioři, protože třeba nemají přístup k internetu, anebo máme na webu formulář. Jak pro jednotlivce, tak pro instituce, který nám vyplní, my dostaneme upozornění v systému a zveřejníme to, takže se to objeví v aplikaci.

Takže aplikace se osvědčila?

Ano, funguje dobře.

Máte dostatečné množství dobrovolníků?

Dobrovolníků v databázi je hodně, ale různě to osciluje. Všimla jsem si, že čím větší je krize, tím větší je tendence pomáhat. Takže velké nárusty dobrovolníků jsme měli právě třeba když byl ten koronavirus, když bylo tornádo nebo když začala válka na Ukrajině. Ale jsou to hlavně studenti, takže záleží, jak zrovna mají čas a jestli nejsou třeba pryč.

Máte zhruba představu kolika lidem se vám povedlo pomoct?

V aplikaci momentálně registrujeme přes 3600 žádostí o pomoc, ke kterým se přihlásili dobrovolníci. Ale každá žádost je jiná, takže některé řešili jednotliví dobrovolníci a některé řešily celé skupiny. V době první vlny koronaviru registrujeme zhruba 2500 žádostí.

Slavíte třetí narozeniny. Jaká bude oslava?

Budeme mít dort, asi budeme mluvit i o centru, ale jinak to máme v plánu udělat spíš volnější. Takže bude nějaký kvíz a tombola a také tam bude hrát DJ.

Může přijít kdokoliv, nebo je oslava jen pro členy?

Každý, koho to zajímá, tak může přijít. Máme na to událost na facebooku, takže kdo se chce zúčastnit, stačí zaškrtnout, že se zúčastní a dorazit.