Pracovníci Masarykovy univerzity pomáhají obětem sexuálního obtěžování

Brno - Sexuální obtěžování je závažná forma nevhodného chování a Masarykova univerzita ho nijak nebude tolerovat. Poradenské centrum nabízí pomoc všem, kdo se se sexuálním obtěžováním na akademické půdě setkali. Manažerka Poradenského centra Silvie Šimonová nám v rozhovoru řekla, jak postupovat v případě sexuálního obtěžování.

Co je to sexuální obtěžování?

Různé definice pojmů sexuální obtěžování a genderově podmíněného násilí se nepatrně liší. V prostředí MU požíváme definici, která vychází z antidiskriminačního zákona a odborných publikací. Tedy na MU platí, že sexuální obtěžování je jakákoliv forma nevyžádaného verbálního, neverbálního anebo fyzického jednání sexuální povahy. Kdy je cílem nebo důsledkem zásah do důstojnosti člověka, obzvlášť když vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující nebo urážlivé prostředí.

Pod pojmem sexuálního obtěžování můžeme zařadit sexuální nátlak, nežádoucí sexuální pozornost a sexistické chování jako je například uplatňování genderových stereotypú.

Takové chování je nežádoucí mezi studujícími navzájem, mezi zaměstnanci. A to z obou stran, nejen ze strany vyučujících vůči studujícím, ale také i ze strany studujících vůči vyučujícím.

 

Proč je podle vás důležité, aby se na vysokoškolské půdě otevřeně mluvilo o sexuálním obtěžování?

Podle projektu Unisafe se s genderově podmíněným násilím v akademickém prostředí setkají až dvě ze tří osob. Vysoké školy jsou velké organizace, ve kterých fungují různé hierarchické vztahy. Věřím, že pokud chceme, aby byly zároveň bezpečným prostředím, je třeba, aby nevhodné chování či sexuální obtěžování nebyly tabu. Je důležité aby univerzita deklarovala své hodnoty a vymezila se proti obtěžování. Tím podporuje členy akademické obce, aby se v takových případech vymezili, případně si o pomoc řekli a případ nahlásili. Jasně nastavené procesy řešení přispívají k tomu, že oběť ví, kde pomoc hledat.

 

Kde je hranice toho, co se ještě považuje za přijatelné chování?

Obecné hranice na MU vymezují platné dokumenty jako Disciplinární řád, který je závazný pro studující, Etický kodex, který je závazný pro zaměstnance, Pracovní řád či právě Metodika k řešení případů sexuálního obtěžování. Osobní hranice potom může mít každý člověk nastaveny trochu odlišně. Myslím, že pokud s druhými jednáme s respektem, pomůže nám to poznávat vzájemně hranice a nepřekračovat je.

 

Jak nejlépe postupovat v případě, že jsem se stala obětí sexuálního obtěžování?

Sexuální obtěžování může mít různé podoby a každá oběť může mít jiné potřeby, proto nelze jednoznačně určit nejlepší postup. Důležité je, aby si každý, kdo se stal obětí uvědomil, že nic z toho, co se jim stalo, není jejich chyba. Také že jejich pocity jsou legitimní, každý máme hranice jinde. To, co někomu může připadat jako vtip, může být pro ostatní zraňující. A hlavně na to nejsou nikdy sami, sexuální obtěžování je obrovskou zátěží na psychiku.

Dále, pokud se jedná o obtěžování v rámci MU, může se člověk, který se stal obětí sexuálního obtěžování, obrátit na některou z kontaktních osob pro řešení případů sexuálního obtěžování, která poskytne individuální poradenství a případně možnost nahlášení v rámci Masarykovy univerzity. Každá z kontaktních osob má na webu krátký medailon a kontaktní údaje, které může příchozí využít k domluvení setkání. Kontaktní osoby se vždy snaží případům věnovat co nejdříve, zároveň to jsou lidé, kteří zastávají ještě další pozice v rámci univerzity.

Samozřejmě, pokud to situace vyžaduje, může oběť vyhledat lékařskou pomoc nebo se obrátit na Policii ČR. V takových případech je možné využít služeb např. neziskové organizace Persefona, která nabízí doprovod a další podporu.

 

Jaké dopady má SO na jeho oběti?

Sexuální obtěžování může mít různé podoby a každá oběť je jiná, dopady jsou tedy vždy individuální.

Příklady možných dopadů:

• strach, úzkosti, stud, hněv
• snížená produktivita
• horší docházka
• snížené sebevědomí
• slabší výkony
• vyhýbání se vyučujícím
• předčasné ukončení studia
• přenos zkušenosti do dalšího života

Sexuální obtěžování má samozřejmě negativní vliv na oběť, ale i na svědky či celkovou atmosféru a kulturu univerzity. Bezpečné prostředí je důležité pro naplňování stěžejního poslání univerzity, tedy vzdělávání studujících.

 

Můžou vás kontaktovat i ti, kteří se stali obětí před nějakou dobou?

Ano, mohou. Kontaktní osoby jsou k dispozici pro všechny studující a zaměstnance a zaměstnankyně MU, kteří se chtějí v této problematice poradit, svěřit nebo nějaký případ v rámci univerzity řešit.

 

Proč je důležité aby oběti vyhledaly pomoc?

Důležité je, aby nabídka pomoci existovala, zahrnovala různé možnosti a oběť o ní věděla. To, jaká pomoc je pro konkrétní oběť důležitá, je individuální. Myslím, že je zásadní, aby oběť věděla, že na tu náročnou situaci nemusí být sama a nekladla vinu na sebe.

 

Jak se svěřit rodině a považujete za důležité se rodině svěřit?

Jako primární otázku vnímám, zda vůbec oběť cítí potřebu se rodině svěřit a může z toho nějakým způsobem benefitovat. Tím myslím to, zda jí bude nasloucháno, získá podporu a tak dále. Hodně také záleží na vztazích a stylu komunikace v dané rodině. Může se stát, že rodinný příslušník se s takovou situací setkává poprvé a neví, jak reagovat. Snažila bych se vybrat klidnou chvíli, kdy bude dostatek času a soukromí.

 

Česko moc často obětem sexuálního obtěžování nevěří, můžou vás v tom případě považovat za to jedno místo, kde se jim věřit bude?

Kontaktní osoba má výhodu, že případ dále nešetří a nijak v něm nerozhoduje, jejím úkolem je vyslechnout příchozí/ho, nabídnout mu/jí podporu a informovat o dalších možnostech. Jejím úkolem tedy není výpověď stěžovatele/stěžovatelky jakkoli posuzovat či zpochybňovat.

 

Jak se vypořádat s vnitřním pocitem viny?

To je těžká otázka. Jak uvádíme i na webu, to, že má někdo ponižující nebo sexistické poznámky, dělá vám nevhodné návrhy nebo vás fyzicky napadne, není nikdy vaše chyba. Zodpovědnost leží vždy na člověku, který dané věci dělá.

Oběť však mohou napadat výčitky a pochybnosti, logicky se snaží hledat nějakou příčinu toho, co se stalo. Pokud se s těmito těžkými pocity potýká, může využít psychologickou pomoc, svépomocnou skupinu nebo jinou formu sdílení.

 

Jak si stanovit hranice toho, co je pro nás příjemné a přijatelné a jak to dát ostatním najevo?

V průběhu života se každý z nás učíme poznávat, kde jsou naše hranice. Je to první krok k tomu, abychom je dokázali vymezit i směrem ke svému okolí. Pokud chování druhého člověka mé hranice překračuje, je dobré to vyjádřit a to s respektem. Je dobré hovořit o sobě, o tom, co je nám příjemné.

 

Měl by podle vás každý sexuální obtěžování nahlásit?

Oběť určitě nemá povinnost případ nahlásit. Na prvním místě by mělo být bezpečí oběti. Oběť by měla udělat to, co je pro ni nejlepší. Pokud například není připravena o své zkušenosti mluvit, může být užitečné dopřát si nějaký čas.

 

Pokud čin oběť nechce nahlásit na policii, může vás i přesto zkontaktovat?

Určitě může. Ne vždy se v případě sexuálního obtěžování jedná o trestný čin. Studující či zaměstnanci se na nás mohou obrátit například i v případě, kdy jen přemýšlí, jak se proti nějakému chování vymezit a chtějí si o tom s někým popovídat.

 

A jak můžu rozpoznat, zda je někdo obětí?

K bezpečnému prostředí přispívají tzv. aktivní přihlížející – tedy osoby, které zareagují, pokud jim nějaká situace nepřipadá v pořádku. Aktivní přihlížející může například vyjádřit, že je mu situace nepříjemná či pojmenovat, co se právě stalo. Může také vhodným způsobem oslovit toho, kdo se mu jeví být obětí, a ujistit se, zda je vše v pořádku, případně nabídnout podporu. Této problematice se věnuje například projekt StandUp proti obtěžování na veřejnosti, který na stránkách nabízí deseti minutové online školení.

 

Pokud zjistím, že je někdo obětí, jak mu pomoci?

Předně bych se snažila zjistit, zda situaci takto sám/sama vnímá, a zda o pomoc stojí. Dále bych v případě, že tomu tak je, vyjádřila podporu a snažila se naslouchat. Je možné také informovat o způsobech, jak lze situaci řešit, nabídnout pomoc s nahlášením a podobně. Vždy bychom hlavně měli respektovat přání tohoto člověka.