Češi Rusko nepotřebují, tvrdí odborníci

Brno - Česko na Rusku závislé není, chudší země ale takové štěstí nemají. Pomoc ukrajinským uprchlíkům a Čechům ohrožených chudobou se nevylučují. Odborníci z Fakulty sociálních studií ve středeční čtvrté debatě o ruské invazi obeznámili diváky s dlouhodobými dopady ruské invaze a integrace Ukrajinců.

Debatou ve středu 23. března rezonovala především energetika, těžká situace postsovětských republik a důvody pro neobvyklou českou solidaritu. Zúčastnili se jí Zinaida Bechná a Jan Osička z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií, Csaba Szaló z katedry sociologie a Mojmír Vlašín z katedry environmentálních studií. Debatu moderoval Jiří Svoboda.

Tranzice od ruského plynu je podle Jana Osičky možná. Během současné topné sezóny se bez ruského plynu obejdeme. Hlavním problémem není odstavení od ruského plynu, ale jeho vysoká cena od léta. „Státy Evropské unie na globálním trhu plyn seberou někomu jinému, což může vyvolat problémy v jiných regionech,“ uvedl.

Mnozí považují plyn za méně emisní zdroj. Mojmír Vlašín však zdůraznil, že u ruského plynu platí opak. „Rusové těží plyn špatným způsobem, při těžbě dochází k velkým únikům oxidu uhličitého. Energie ve výsledku není vůbec čistá,“ řekl.

Červená pro zelenou dohodu? Naopak, válka ji „nakopne“

Podle Osičky válka na Ukrajině spíše dekarbonizaci ekonomiky urychlí. Češi se nemůžou spoléhat na tradiční zdroje energie, jako jsou jaderné a tepelné elektrárny. „Jaderné elektrárny stojí miliardy eur, stavíte je dvacet let. Pokud by se následujících pět let investovalo do uhlí, šlo by o utopené náklady do budoucna,“ osvětlil.

Osička řekl, že při prosazení nové nekonvenční technologie můžou na jádro změnit názor i státy, které jsou tradičně proti němu. „Můžou je získat slovy: ‘zapomeňte na Černobyl, tohle je nová technologie, firmy budou moci stavět rychle a za menší peníze‘,“ popsal. Vlašín potvrdil, že se objeví nové jaderné technologie, princip bude ale stejný. „Místo jednoho Temelína postavíme tisíce malých Temelínků,“ řekl.

Podle Vlašína si Češi žijí z hlediska energie nad poměry. Stačí přitom málo k tomu, aby státy spotřebu výrazně omezily. „V Německu zjistili, že můžou ušetřit polovinu energie. Například tím, že nebudou vytápět tenisové haly a v dubnu stříkat umělý sníh, aby mohli lyžovat,“ uvedl příklady.

Dědictví Sovětského svazu. Menšiny a na Rusku závislé republiky

Mnohé postsovětské republiky jsou na Rusku závislé a mnohým již Ruská federace naznačila, aby se nepřibližovaly Západu. Bechná uvedla, že každý z nich je specifický případ. Arménie třeba potřebuje Rusko kvůli konfliktu o Náhorní Karabach. „Arménie plánovala uzavřít asociační dohodu s Evropskou unií. V poslední chvíli se toho zřekla a podepsala smlouvu s Ruskem. Arménie nemůže jít proti Rusku, byť by si to Arménci přáli,“ vysvětlila.

Bechná a Szaló připomněli, že v postsovětských státech jsou rusky mluvící menšiny. Velkoruský nacionalismus u nich však nutně nemusí nacházet podporu. Je to dáno i tím, že mnozí z nich nejsou etničtí Rusové. Příležitostné konflikty mezi rusky mluvícími menšinami a národnostní většinou vznikaly kvůli otázce jazykových práv.

Nenávist k rusky mluvícím menšinám je častá ve státech se špatnou zkušeností k Rusku a ve státech, které se již potýkají s chudobou. Szaló připomněl, že na Ukrajině panuje silná averze vůči Rusům. „Ukrajinští politici zašli dokonce tak daleko, že integrovali ukrajinská radikální hnutí, aby byly státotvorné,“ zdůraznil. Jmenoval přitom milici Batalion Azov.

Z odmítače uprchlíků příznivcem integrace

Podle průzkumu Střediska empirických výzkumů (STEM) 97 procent respondentů souhlasí s integrací ukrajinských uprchlíků. Před sedmi lety přitom většina společnosti uprchlíky odmítala. Jan Skalík z katedry environmentálních studií nedorazil na debatu kvůli nemoci, vyjádřil se k situaci však telefonicky.

Skalík při uprchlické krizi v roce 2015 vedl neformální skupinu dobrovolníků. Dobrovolníkům pomáhajícím Ukrajincům je podle něj násobně víc. „Na srbsko-chorvatskou hranici jezdili spíše jednotlivci, bylo tam za následující léta tak pět až šest tisíc Čechů,“ odhadl. Míní, že roli hraje malý kulturní rozdíl mezi Ukrajinci a Čechy, dodal ale, že nijak závratný nebyl ani mezi Čechy a Syřany.

Podle Szala hrál v roce 2015 velkou roli rasismus a samotná vzdálenost. „To, že umírají lidé ve Středozemním moři, nikoho nezajímá,“ řekl. Utrpení lidí na Ukrajině podle něj nikdo mediálně ani politicky nezpochybňuje. Jeho slova potvrdil i Vlašín. „Měli jsme pocit, že si to zavinili sami, že se mlátí mezi sebou. Tady vidíme, že jeden stát napadl druhý. Ukrajinci se netlučou mezi sebou, ale brání se,“ poznamenal. Dodal, že jako pamětník vidí podobnost se situací Čechoslováků v roce 1968, a že nejspíš není sám.

Szaló odmítl, že přijetí ukrajinských uprchlíků uškodí Čechům potýkajících se s chudobou. Situace podle něj naopak přiměje vládu zabývat se ohroženými skupinami a zlepšit například bytovou politiku. „Není to fotbalový zápas ve smyslu 2:1 pro ukrajinské uprchlíky,“ řekl. Doplnil, že Česko není soběstačné populačně a ukrajinští uprchlíci jsou řešením tohoto problému.

Čtvrtá debata o ruské invazi byla poslední. Vedení fakulty však plánuje pořádat v budoucnu příležitostné debaty o aktuálních společenských tématech.