Analýza: Zákulisí sportu jako boj o moc, kde hodnoty jdou stranou

Sportswashing znamená „prát špinavé prádlo“. Nejlépe placený fotbalista je Christiano Ronaldo, který působí v saudskoarabském Rijádu s platem 200 milionů dolarů ročně. Lionel Messi, coby sportovní ambasador saudského království, inkasuje 30 milionů dolarů ročně. Legenda golfu, Tiger Woods, dostal za účast na LIV Tour 800 milionů dolarů. Proč korunní princ investuje do sportu stovky miliard amerických dolarů?

Zeptejte se ve svém okolí na to, jaký by mohl mít význam výraz sportswashing a nepochybně se dovtípíte velmi zajímavých vyústění české lidové slovesnosti. Já jsem to udělal a pobavil se zejména nad variantou, že sportswashing by mohlo být „protnutí důrazu na kosmetické úpravy zevnějšku sportovců v průběhu televizních přenosů“. Podle jiného názoru by mohl být sportswashing nějaký moderní způsob pozátěžové rehabilitace zaměřené na detoxikaci organismu. Celkem logicky by prý mohl sportswashing znamenat boj s korupcí ve sportu.

I když se některé názory úplně neminuly, správný význam je obecnější a zahrnuje problematiku konkrétněji definovanou až po přidělení pořadatelství Evropských her v roce 2015 Baku. Zde byl poprvé použit výraz sportswashing a jeho definice se dostala do veřejného povědomí. Našlo se tak pojmenování pro způsob, jakým jednotlivci, skupiny, korporace nebo vlády vylepšují svou reputaci nebo prosazují jiné zájmy, jako třeba obchodní strategii nebo posílení pozice pro vyjednávání v konkrétní oblasti.

 

Olympijské hry v Pekingu 2008

Osobně jsem začal vnímat propojení politiky a sportu před zahájením letní olympiády v roce 2008. Bylo mi tehdy něco přes dvacet a trávil jsem pár týdnů v Shenzhenu. Všichni pořád dokola mluvili jen a jen o olympiádě. Celá země tím žila. Každý balený nápoj na sobě nesl olympijskou symboliku a na kdejakém rohu se odehrávaly přehlídky podobné spartakiádě, jen pod vlajkou s pěti kruhy. Bylo to zvláštní, protože v Evropě jsme na nadcházející olympiádu nahlíželi kriticky.

Nedalo mi to a zeptal jsem se známého, který si „americkým“ jménem říká Charlie, co si myslí o genocidě právě probíhající v Tibetu. Díky jeho prozápadní otevřenosti jsem očekával podobný nadhled. A přitom vůbec nepochopil o čem mluvím. Raději se mě několikrát zeptal, aby se ujistil, že správně rozumí mé angličtině. Pak zahrabal v počítači a ukázal mi fotografii doplňující tiskovou zprávu, na které byl vyfocený Dalajláma s olympijskou pochodní. A to se dalo v mém chápání přirovnat jen k šílenému příběhu inspirovanému Georgem Orwellem, autorem který ve svém románu 1984 bravurně popsal mechanismy, způsoby klamání a doporučování myšlenek totalitními systémy.

Nic nového. Výrazy se základem v anglikanismu s přídomkem „-washing“ jsou sice moderními termíny. Konkrétně sportswashing je přirozeně zakotven v každé společnosti bez ohledu na její politické uskupení, geografii, významné kulturní vlivy a svým způsobem patří i do každé doby datované historie lidstva. Už staří Římané chápali, že výstavbou stadionů a obřích koloseí dají lidem vedle chleba i hry, a dokázali prostřednictvím sportu udržovat morálku poddaných. Ve středověku byly rytířské zápasy společenskou událostí, kterou si panovníci a šlechta nakláněli střední třídu. Původní africké kmeny si dodnes dochovaly specifické zápasy zaštítěné autoritou.

 

Mediální prostředník 

Výraz sportswashing poprvé použila reportérka Gulnara Akhundova, která napsala článek pro britský The Independent. V něm kritizovala přidělení pořadatelství Evropských her v Baku. Upozornila na to, že Azerbajdžán je zemí, kde se výrazně porušují dohody o lidských právech. Tvrdila, že pořadatelství je plivnutím do tváře všem lidem žijícím na pokraji bídy, když vláda investuje jejich peníze, a nezřídkakdy i životy, při výstavbě jednoúčelové infrastruktury, pompézních hotelů a sportovišť, které po pár týdnech užívání pozbudou jakýkoliv smysl.

Následně se začala plnit internetová diskusní fóra na téma sportswashingu, kdy se mimo jiné skloňovalo i jméno korunovaného krále sportu 20. století, Muhammada Aliho, který odmítl bojovat ve vietnamské válce a dostal boxerskou stopku. Zato však narukoval ve studené válce. Na žádost prezidenta Cartera absolvoval cestu po afrických zemích, aby je vyzval k bojkotu olympijských her v Moskvě. Nebo se připomněl zchátralý sportovní svatostánek v Manile, který nechal v roce 1975 vystavět filipínský prezident Marcos pro mistrovský boxerský zápas, čímž alespoň na chvíli odvedl mediální pozornost od zbídačené země.

 

Jde to i bez pokrytectví

Katar získal pořadatelství nejsledovanější sportovní události planety, fotbalového mistrovství světa v roce 2022, a jako vůbec první se veřejně přihlásil ke sportswashingu podle dnešní definice. Vládní představitelé ukázali, že mohou nejen diskutovat, ale i měnit své postoje v otázkách demokracie, transparentnosti, lidských práv a pracovních podmínek pro dělníky, výměnou za celosvětově otevřené dveře k byznysu a společenskému kreditu. Nejviditelnějšími kroky bylo například posílení postavení žen, přívětivější podmínky pro zahraniční turistiku i bezpečnost práce na stavbách. Jestli trend Kataru vydrží, může se stát vzorem pro další autoritářské režimy.

 Ambivalentní pocity můžete získat při utváření názoru na lídra sportwashingu, Saudskou Arábii. Její aktivity zpracovala i mediální společnost CBS, která téma analyzovala ve svém investigativním pořadu 60 minutes. Ze série rozhovorů a informací, které 60 minutes uveřejnilo, jsem vybral fakta, která jsou dostatečnou ilustrací strategie saudskoarabského království.

Vision 2030 je projekt, kterým chce Saudská Arábie diverzifikovat národní ekonomiku od těžby ropy a upravit zákony i dosavadní sociální konvence. V tomto rozpočtu jsou i astronomické investice v oblasti sportu. „Vize 2030 je benevolencí milovaného krále, je vizionářstvím a dynamickým myšlením korunního prince,“ tak pojmenoval iniciativu Saudské Arábie Jerry Inzerillo pověřený korunním princem Muhammadem Bin Salmanem komunikací s veřejností v oblasti kultury a sportu. Jenže nejen podle názoru Jona Wertheima, reportéra 60 minutes, se pravý motiv schovává za noblesní počin. Ve skutečnosti korunní princ využívá sport se snahou zvrátit veřejné mínění po mnoha skandálech, jimž vévodí závěr CIA o objednávce vraždy žurnalisty Washington Post Jamala Khashoggi.

Dále jsem vybral dva příběhy, Rashi Al Khamis a Liny Al-Hathloul. Rasha je první certifikovanou trenérkou boxu v Saudské Arábii. V rámci titulového zápasu Joshua vs. Ruiz, jehož organizací Saudská Arábie v roce 2019 odstartovala masivní investice ve sportu, dostala příležitost veřejně vystoupit v ringu. A abych osvětlil, co to pro Rashu znamenalo, rozhodl jsem se ji citovat z rozhovoru, který CBS poskytla. „Nikdy jsem si to nedokázala ani představit. Zápasit, řídit mé vlastní auto, navštěvovat zápasy ve své vlastní zemi. To je tak …, tak obrovská změna,“ řekla Rasha a nechala se fotit bez zakryté tváře.

Na druhé straně jsou v dalším rozhovoru pořadu 60 minutes vyjádřeny obavy z jednání vlády mimo mediální dosah. Lina Al-Hathloul kritizuje režim Saudské Arábie z exilu. V minulosti bojovala ve své zemi za práva žen, a to jí vyneslo odnětí svobody za terorismus. Ve vězení zažila cílenou šikanu a po propuštění preventivně zemi opustila. Lina sice uznává, že navenek vypadá skvěle, co publicita spojená se sportem přináší, jenže zároveň trvá na tom, že tohle není krok ke svobodě. Podle ní politické restrikce přitvrzují mimo pozornost médií. Je prý nutné počítat s tím, že šlápnete vedle, někomu se znelíbíte a zítra mohou vtrhnout k vám domů a vzít si všechno. Kariéru, vaše sestry nebo dcery. Její názor umocňuje fakt, že za jediný den v březnu 2023, bylo v Saudské Arábii popraveno 81 lidí.

Korunní princ pro 60 minutes reagoval tak, že žádná země není perfektní. A prohlášení pokračuje ve smyslu, že investice do sportu jsou jistou kompenzací. Vyjmenovává nejvýraznější finanční intervence Saudské Arábie, kam patří miliardy liber do britského fotbalu, ale i španělský fotbal, nebo světový pohár formule E. Stovky milionů z rozpočtu Saudské Arábie inkasují i další sportovci původem z celého světa. Podle zjištění 60 minutes jim dominuje Tiger Woods, který obdržel za účast v golfové LIV tour 800 milionů dolarů.

 

Čas diskuze

Dánská sportovní federace v reakci na cílené udělování pořadatelství vrcholových soutěží sestavila skupinu, která dostala za úkol doporučit postoj ke sportswashingu ve shodě se základními národními hodnotami. Mezi elitní desítkou zasedá například ministr kultury Kresten Lune Nielsen nebo předseda dánského fotbalu Andreas Høj. To dokresluje, jak vážné téma v globální politice sportswashing je. Jak vyplývá ze zápisu, který přibližuje současnou situaci a klade důraz na posílení vlivu v nadnárodních sportovních asociacích s možností rozhodovat o místě konání nejsledovanějších soutěží. Dánští zástupci s volebním hlasem by pak měli vyjednávat v přípravných řízeních s nominovanými zeměmi o zavádění změn směrem k principům demokracie, z nichž vyzdvihují zejména dodržování základních lidských práv a svobod.

 

Kdo má peníze, může cokoliv?

Tvrdím, že finanční prostředky dávají vlivným skupinám možnosti přesahující morální hodnoty. Jenže kvůli centralizovanému platebnímu systému, kterého jsou tradiční měny součástí, jsou peníze jistým závazkem vůči zbytku světa. A když pohár přeteče, jsou tu nástroje korekce, jako třeba sportswashing.

„Země přistupují k nástroji sportswashingu, aby upozadily negativní zprávy z oblasti socio-ekonomických záležitostí, a nebyly skloňovány v otázkách porušování základních lidských práv a svobod,“ řekl při našem rozhovoru k tématu Michal Buchel z Aliance uznaných nezávislých sportovních federací při mezinárodním olympijském výboru v Lausanne. Zároveň dodal, že podle něj byl sportswashing poprvé aplikovaný již při Asijských hrách v Kataru. Baku považuje za první případ v Evropě.

Buchel dále hovořil i o zkušenosti se Saudskou Arábií a její současné strategii spojované s investicí 7 bilionů dolarů. „Strategie 2030 je rozsáhlý dokument, se kterým jsem měl možnost se sám seznámit a pracovat se saudskoarabským olympijským výborem na jeho implementaci. Hlavním cílem je zřejmá snaha o změnu veřejného mínění. Na druhou stranu mohu ze své pozice sledovat, že se země dala na pozitivní cestu, i když stále pod vlivem silných náboženských rozdílů,“ shrnul příležitosti a slabé stránky iniciativy Saudské Arábie Buchel. Vzpomněl si také na svoji nedávnou návštěvu Rijádu na podzim loňského roku při příležitosti zahájení saudskoarabských her. Při úvodním ceremoniálu vystoupil na dvacetiminutovém koncertu David Guetta, který podle člena organizačního týmu, jenž nechtěl být jmenován, obdržel sedmiciferný dolarový honorář. „To myslím dokazuje, že rozpočty Sadské Arábie opravdu neznají žádné limity,“ dodal Buchel.

Rolí sponzorů ve vztahu k otázkám dodržování základních lidských práv se zabýval Australský institut pro ochranu lidských práv v létě 2022. Součástí závěrečné studie byla i statistika odrážející přístup partnerů australského olympijského výboru pro zimní olympijské hry v Pekingu. 13 z 27 korporací sponzoruje zároveň i Mezinárodní olympijský výbor. 22 z 27 korporací se staví veřejně k otázkám lidských práv. 5 z 27 korporací přímo publikuje hesla podporující svobodu slova. 7 z 27 korporací pak považuje Čínu za riziko.

Být partnerem olympijských her je tradiční výsada a za každým „vyvoleným“ čeká řada značek, které by jejich jméno s chutí nahradily, proto nemohou odříct konkrétní účast. Dostávají se tím často do rozporu s pravidly vlastní antidiskriminační politiky a musí tak neustále hledat kompromis, jak se ke kterému případu stavět.

Nemorální či pohoršující? Věřte, že je to mnohem přívětivější, dokud se boj o lepší svět odehrává na stadionech, a ne v zákopech.

 

Text je výstupem korespondenčního kurzu základů žurnalistiky pro ženy a muže ve vězení s názvem Jak napsat příběh pro média, který katedra mediálních studií a žurnalistiky připravila ve spolupráci s občanským sdružením Za branou.