Neuspokojuje mě jen pověsit obrázky na zeď, říká umělkyně Eliška Podzimková

Brno - Fotografka a ilustrátorka Eliška Podzimková putuje se svou výstavou Malý princ po městech České republiky. V současné době vystavuje v Brně. Pomocí interaktivní výstavy dokázala vytvořit dokonale tajemný intimní prostor, který návštěvníkům umožňuje nechat se unášet vlastní fantazií.

Jak jste si našla cestu k Malému princi?

Oslovilo mě nakladatelství Albatros, já bych si na to sama úplně netroufla. K samotnému Malému princovi jsem si našla vztah až během tvoření projektu. Předtím to pro mě byla povinná četba z nějaké šesté třídy, kdy jsem knížku přelouskala pod lavicí a řekla si: „Jo, dobrý.“

Co na knížku říkáte teď s odstupem času?

Konečně jsem si k Malému princovi vztah našla a těším se, až si ho za pár let přečtu znova a najdu v tom zase trošku něco jiného i sebe zase jinak. Na té knížce je fajn, že ji můžete zapasovat do jakéhokoliv prostředí, jakékoliv doby, nálady. Je svým způsobem geniální.

Jak dlouho jste se na výstavu připravovala?

Úplně tu první výstavu v Praze jsme dělali skoro tři čtvrtě roku s mojí bandou pomocníků, kteří jsou u těch příprav do dneška. A tady v Brně jsme výstavu stavěli zhruba týden. Musíme to do posledních detailů všechno doladit a několikrát se otočit v lese pro nějaké větve a stromečky máme z minulých Vánoc. Snažíme se jich po Vánocích vždy posbírat co nejvíce, aby měly ještě nějaké využití. To je takový proces, který nás dost baví. Podíváme se také do měst, kam bychom normálně nezajeli jako třeba do Opavy.

O výstavě v Brně jste mluvila už v roce 2019, jste ráda, že jste sem konečně zavítali?

Ano, Brno byla naše vysněná zastávka. Jsem zvědavá, jak tady na ni budou brněnští reagovat. Těším se, že se zavřou do našeho princovského světa a trošku se odpoutají od všech těch věcí, co se kolem nás dějí a že jich není málo.

Výstavu vám přerušil covid… Dotklo se vás to nějakým způsobem?

Jsem docela přizpůsobivý typ. Říkala jsem si, že když to pojede někam, kam jsme se domluvili, bude to super, a když to pojede jinam, tak to bude taky fajn.

Eliška Podzimková

Narodila se 27. března 1992 v Praze.

Při studiu gymnázia, kdy jí bylo diagnostikováno nádorové onemocnění Hodgkinův lymfom, začala dokreslovat ilustrace do fotografií.

V roce 2014 absolvovala Filmovou Akademii Miroslava Ondříčka v Písku. 

Má na svědomí například fotoilustraci pro Jamieho Olivera, obsazení titulní stránky New Yorského deníku Metro, dokreslené fotky pro americký Vogue a další...

Kolik úsilí za celou výstavou stálo?

Dost. Každá zastávka výstavy nám přináší nový prostor, se kterým se snažíme pracovat jinak. Přes léto byla výstava v Plzni, kde byl prostor úplně odlišný. Byla to obrovská industriální hala. Vždycky se snažíme na každé výstavě vymýšlet nějaké nové stanoviště. Takže úsilí to stojí dost, ale baví mě to i tu bandu, co k tomu mám.

Proč jste si k tvorbě výstavy Malého prince vybrala právě Island?

Island jsem chtěla zpracovat nějakým způsobem v jednom ze svých projektů a tenhle se k tomu skvěle nabízel. I nějakou náladou a atmosférou, který ten příběh má. Na Islandu jsem předtím nikdy nebyla. Takže jsem ho znala jen z fotek a videí kamaráda Petra Hricka, který tam jezdí a dělá skvělé fotky. Řekla jsem si, že by to mohlo skvěle fungovat. Neměla jsem naplánované všechny ilustrace na určitých místech, ale dva týdny jsme jezdili po Islandu. Občas jsme vzali batoh a šli čtyři hodiny někam po cestičce a já jsem vymýšlela něco, co by na fotku mohlo fungovat. Občas jsem ilustrace vymýšlela přímo na místě, nebo až potom doma při projíždění fotek.

Přinesla jste si odtamtud nějakou vzpomínku, nebo vtipnou historku?

Věděla jsem, že na Islandu jsou papuchálci, což jsou takoví ti malí ptáčci s barevným zobákem. A my jsme tam přijeli asi týden a půl po tom, co zahnízdili. Nebyli vidět a byli schovaní. Zalezlí na zimu. A já jsem říkala: ‚‚Do háje, já potřebuju vyfotit papuchálka.“ Protože ho tam mám vymyšleného k nějaké ilustraci. A můj tehdejší manažer říkal: ‚‚Počkej, já někomu zavolám.“ A zavolal svému kamarádovi, což byl shodou okolností jeden z producentů filmu Hra o trůny, a říkal: ‚‚Hele, nemáte v rekvizitách papuchálka?’’ A on říkal: ‚‚Jo, máme jich tady asi dvacet. Přijeď si.’’ Takže jsme měli normálně vycpanou rekvizitu papuchálka z natáčení Hry o trůny. Takže ten papuchálek, co je na té ilustraci bohužel není živý, já bych byla radši, ale zážitek super.

Jak jste tvořila animace obrázků, které si návštěvníci mohou prohlédnout v aplikaci Artvive?

Věděla jsem, že když budu dělat animace z ilustrací, tak je musím jinak rozkreslit a připravit. Například jsem si musela rozdělit jednotlivé části těla, s kterými budu animovat. Trvá to o něco déle. Některé animace jsou kreslené v ruce, jiné ve Photoshopu nebo na iPadu. Všechno to kombinuji dohromady. Je to koláž, ať už fyzických věcí, nebo digitálních, které se naskenují nebo připraví pro animaci. Potom pracuji v aplikaci Adobe After Effects, kde to rozanimuji, takže ty animace nejsou žádné světoborné. Není to animovaný film. Ale díky animaci mohu svých schopností využít více, aby výsledek nebyl jen statický.

Měla jste jasno už od začátku, že vaše výstava bude interaktivní?

Během toho, co jsem pracovala na ilustracích, tak jsem přemýšlela, že udělám výstavu. Měla jsem předtím už výstavu, ale neměla jsem k tomu výstavnímu světu nikdy takový vztah. Neuspokojuje mě jen pověsit obrázky na zeď. Takže pro mě bylo důležité vytvořit ten svět kolem. A teď pracuji na dalším, který bude inspirovaný Afrikou a Tanzanií.