Místo lednice popelnice: dumpster diving v Brně a na Islandu

Brno - Až třetina světových potravin se vyhazuje. Ačkoliv si Česká republika v mezinárodním srovnání nevede špatně, ročně se u nás vyhodí až 108 kilogramů potravin na obyvatele. Podíl na množství vyplýtvaných potravin mají i velká nákupní centra a supermarkety. Právě tam chodí Adam Krecl praktikovat takzvaný dumpster diving.

Chybějící legislativa

Dumpster diving je zjednodušeně řečeno vybírání odpadků v kontejnerech za velkoobchody  s potravinami. V Česku taková praktika není nijak legislativně upravena, nicméně je na ni možno nahlížet jako na krádež. Odpad je totiž majetkem jeho původce a pokud jste při dumpster divingu v Česku přichyceni může vám hrozit i pokuta.  

Adam Krecl, který momentálně studuje na Islandu ve městě Akureyri, začal s dumpster divingem krátce po příchodu na vysokou školu do Brna. „Kamarádka mi řekla, že chodí vybírat popelnice, tehdy se mi to zdálo jako příšerný nápad a jíst jídlo z popelnice mi přišlo nechutné. Nicméně jsem se nechal přemluvit a na svůj první dumpster jsem šel někdy koncem prvního semestru na vysoké škole,” říká o svých začátcích Adam.

Dumpster diving si ale rychle oblíbil. „Je to skvělý způsob, jak zadarmo získat potraviny, a ještě se cítit dobře, že nepodporuji konzumní společnost a dělám něco dobrého pro životní prostředí. Je to pro mě také sociální aktivita, potkám se u toho s lidmi, kteří mají stejné zájmy a pohled na svět, jako já. Sám jsem nikdy na dumpster nešel, je to přeci jen pořád nelegální, takže je fajn mít okolo sebe lidi kterým důvěřujete a můžete se na ně spolehnout,” popisuje výhody dumpster divingu Krecl.

Aktuální data ukazují, že v Evropské unii se ročně vyhodí přes padesát pět milionů tun jídla, což je zhruba 127 kilogramů potravinového odpadu na rok. Více než 5 milionů tun, tedy celkových devět procent představují odpady z restaurací a stravovacích služeb, kam můžeme řadit i velkoobchody s potravinami. Česko patří v plýtvání potravinami v domácnostech mezi úspěšnější státy Evropské unie a do roku 2030 se zavázalo svůj objem potravinového odpadu snížit o polovinu. Do popelnice často přijdou i potraviny, které jsou naprosto v pořádku, jen neodpovídají vizuálním požadavkům, například jsou příliš malé, nebo mají neobvyklý tvar.

V kontejnerech za brněnskými obchody je především zelenina a ovoce. „Nejčastěji jsme si odnášeli jablka, banány, papriky nebo třeba brambory. V Brně jsem chodil zhruba jednou za dva týdny a bohatě mi to stačilo, jídla je tam skutečně hodně. Po jednom dumpsteru jsem měl na týden plnou ledničku. V Brně existuje i facebooková skupina, kde lidé sdílí, k jakým obchodům má cenu chodit a kde je to třeba víc hlídané,” popisuje Krecl.

Dalším důvodem, proč se dumpster diving stává populárním jsou rostoucí ceny potravin, které mohou být pro studenty citelné. Pokud by si Adam šel nakoupit do obchodu před rokem, zaplatil by například za cibuli a brambory o třetinu méně. „Když to propočítám, tak za měsíc ušetřím celkově kolem tří až čtyř tisíc korun, a to z kontejnerů beru pouze zeleninu a občas pečivo,” říká Krecl.

Rozdílnou zkušenost má ale z Islandu, kde momentálně studuje. „Lidé tu u nakupování nekoukají na ceny, i když vám Islanďan řekne, že je z nižší střední třídy, určitě ho neuvidíte nakupovat jen ve slevách. Kdybyste jim řekli, že chodíte vybírat popelnice, pravděpodobně by na vás koukali trochu z vrchu. Nechápou, že je to i způsob životního stylu,” vysvětluje Krecl, proč není dumpster diving na Islandu tak populární.

Dobrá životní úroveň místních je tedy asi hlavním důvodem, proč mezi jediné, kdo chodí ve dvacetitisícovém islandském městě Akureyri “dumpstrovat” patří zahraniční studenti. Na rozdíl od Brna je ale možné v popelnicích najít mnohem širší sortiment. „Je tu sice jen pět větších obchodů, kam se dá chodit, ale nikdy se mi nestalo, že bych přišel a popelnice už by byly vybrané. V Česku poznáte, že už tam před vámi někdo byl. Na rozdíl od Česka nejsou podniky tak hlídané a je velmi jednoduché se k popelnicím dostat,” říká Krecl.

Stejně jako v Česku ani na Islandu není dumster diving legální, nicméně málokdy se stane, že byste u popelnic narazili třeba na ochranku, nebo že by popelnice byly zamčené.

V roce 2019 vyhodil průměrný Islanďan přibližně 115 kg potravin. Z této hodnoty je zhruba 14 procent ze supermarketů. Ačkoliv se množství vyhozených potravin na Islandu a v Česku tolik neliší, Adam si všiml toho, že obsah popelnic za supermarkety je velice rozdílný. „Vyhazují tady opravdu všechno. Nevím, jestli se to v Česku děje taky, jen to není vidět, ale tady můžu v popelnicích za obchoďáky najít pečivo, ovoce, zeleninu, balené bagety, drogerii, mléčné výrobky nebo i maso,” přibližuje obsah kontejnerů Krecl. Island má ale v dumpster divingu oproti Česku jednu nespornou výhodu. „Většinu roku je tu pod nulou, popelnice tak fungují jako veliké lednice a potraviny se v nich nekazí tak rychle,” vychvaluje si severské klima Krecl.