„Jako první si okolí všimne času, který tam závislý není”, říká adiktolog o závislosti na hazardních hrách

Hazardní hry jsou staré jako lidstvo samo a závislost na nich zasahuje do života hráčů i jejich rodin. S příchodem online heren hazardní scéna značně proměnila. Jakým způsobem se tato proměna projevila a jak závislému pomoci popisuje adiktolog a odborný ředitel společnosti Podané ruce Lukáš Carlos Hrubý. “Když máme ve svém okolí někoho závislého, nesmíme zapomínat na vlastní zdraví,” říká Hrubý.

Dá se odhadnout, kolik je v Česku závislých na hazardních hrách?

Existuje zpráva o hazardu, kterou vydává Národní monitorovací centrum pod Radou vlády pro koordinaci závislostní politiky. Každý rok vychází výroční zpráva, kde se to číslo aktualizuje. Pohybuje se okolo 40 tisíc odhadovaných lidí s vysokým rizikem vzniky patologického hráčství.

Jak rychle se člověk stane závislým?

Je to hodně individuální. Řada lidí bude vykazovat nějaké prvky návykového chování bez toho, aniž by se k té závislosti dopracovala. Třeba si čas od času vsadí na nějaký sport, budou chodit do virtuálního nebo i do reálného kasina hrát poker nebo třeba i automaty, ale bude to pro ně občasná zábava, relax, který může takhle fungovat roky. Pak může přijít nějaký podnět, klidně i pozitivní - výhra v loterii, dědictví - nebo negativní a najednou se to, co do té doby fungovalo jako občasný relax, stane dominantním a rozvine se v závislost. Někdy se samozřejmě může stát, že člověk začně hrát a velmi rychle se propracuje k problémovému hraní, případně k závislostem.

Jak mohou zasáhnout do života hráče?

Jsou tři oblasti, kterých se to dotýká téměř vždy a to jsou peníze, čas a zdraví. Peníze jsou jasné. Nehrají jen za takzvané volné peníze, tedy za peníze, které nám zbývají po zaplacení všeho potřebného. Hráč hraje za stále větší a větší sumy, takže začíná zasahovat do každodenního rozpočtu. Pak se může stát, že hraje za půjčené peníze od kamarádů, rodiny nebo i od lichvářů. Tam už samozřejmě vzniká velký problém. Takže ta první oblast, kterou zasáhne je finanční zdraví, které ale má tendenci zasáhnout i jeho široké okolí.

Čas je velmi podobný. Kolik času tomu člověk věnuje? Zase je to na úkor ostatních činností, takže nejdřív to může být nějaký relax, posléze se to může stát více dominantním chováním. Věnuje tomu několik hodin denně. Tři čtyři hodiny hraje, pak na to čtyři hodiny myslí, bere mu to spoustu času, který by jinak mohl věnovat vztahům, sobě, přátelům, jakýmkoliv jiným koníčkům nebo práci. Je to také první věc, které si všimne okolí. Nevšimnou se těch peněz, to hráč umí docela dlouho zastírat, schovávat, ale všimnou si toho, že tam ten člověk není. Pořád je zavřený u počítačem, případně tam fyzicky není, protože odchází do kamenné herny nebo kasina.

A ta třetí oblast je zdraví. Může začít špatně spát, bolí ho hlava, záda, má žaludeční problémy, sexuální problémy. Prostě řadu symptomů, které souvisí se stresem, nevyspáním, postupujícími depresivními prožitky. Zhoršuje se mu komplexně zdraví.

Může mu jeho okolí nějak pomoct?

Určitě, na druhou stranu nesmíme okolí vinit. Oni nemůžou za jeho chování. Nejsou zodpovědní za to, co on bude nebo nebude dělat, ale pomoci mu můžou. Jako první se nabízí skutečně dát jasnou zpětnou vazbu, nehrát s ním hru, že je to jenom něco malého. Není moc dobrý nápad udělat tlustou čáru, za tím co se stalo a nemluvit o tom. Většinou za tou tlustou čárou zůstává všechno, co nemohlo být vyřčeno a nakonec se to zase někde projeví. Co nejvíc otevřeně problém pojmenovat, mluvit o něm. Možná trochu vytvořit tlak a říct: „Hele, víme, že hraješ. Běž s tím něco dělat." Tím, že se k tomu okolí postaví transparentně, umožní hráči, aby byl nucený začít svůj problém řešit.

Ve chvíli, kdy blízkým a okolí dojde, že vedle sebe mají hráče nebo hráčku, je důležité, aby mysleli i na své vlastní duševní zdraví. Aby se jim zároveň s tím člověkem, který prožívá tento velký problém, nerozbily jejich vlastní vztahy a způsob život.

Liší se nějak doba odvykání nějak výrazně například od látkových závislostí?

Je to velmi podobné. Co se liší je rychlost s jakou si hráč uvědomí, že má problém a potom čas, za který si řekne o pomoc. Sice se to v poslední době zkracuje, což je dobře, ale pořád platí, že hráči hrají tímto problematickým způsobem řadu měsíců či let, než si řeknou o odbornou pomoc. U látkových závislostí je to trochu jinak. Pro závislé na nelegálních látkách existuje systém, který jim může pomoci už v momentu, kdy sami ještě přespat nechtějí. U alkoholu...jsme mokrá společnost, devadesát devět procent z nás nějakým způsobem alkohol pije, deset procent s tam má problém, čtyři procenta jsou závislá. Ale všichni s tím nějak umíme zacházet, zpětnou vazbu člověku dáváme relativně rychle a on tuší, kam by si případně mohl říct o pomoc. Hráči pořád velmi často neví, kam se mají obrátit, co s tím mají dělat. Zároveň se za to stydí, dělají všechno proto, aby to o nich okolní svět nevěděl, což snižuje možnost říct si o pomoc. Ve chvíli, kdy už se do nějaké služby dostanou, tak je proces velmi podobný. Je rychlý nebo pomalý, to je opět hodně subjektivní, ale tam už ten rozdíl tak výrazný není.

Který typ hazardních her je nejvíc náchylný k tomu, že se na něj hráč vytvoří závislost?

Existují studie, pomocí kterých se dá říct, které hazardní hry mají vyšší závislostní potenciál než jiné. Což ale neznamená, by závislost nevznikala na všech. Dá se říct, že automaty mají vyšší závislostní potenciál než hraní pokeru. Potenciál se zvyšuje mírou náhody a rychlosti. Ve chvíli, kdy sázím na čirou náhodu, což je případ automatů, kde zmáčknu tlačítko a točí se válce, které nijak neovlivním a zároveň další sázka je otázkou milisekundy, než to tlačítko zmáčknu znovu, je velký potenciál vzniku závislosti. Kdežto sázka u pokeru přichází mnohem pomaleji. Předchází jí nějaké rozhodnutí, dopředu mám bank peněz, který do hry vkládám a hra trvá někdy i více hodin, takže riziko závislosti je o něco menší.

Změnily se nějak počty problémových hráčů s nástupem online heren?

Scéna se změnila hodně. Počty zůstaly více méně stejné, spíš se přesunuly. Někteří lidé, kteří byli zvyklí chodit do kamenných kasin přestali hrát, jiní, kteří mají blízko k technologiím, začali hrát nebo se přesunuli z kamenných heren do online prostoru. Spíš se změnila struktura hráčů než, že by se změnil počet hráčů. Mění se však jejich chování. Dřív bylo potřeba se rozhodnout odejít z práce, z domu, jít do herny, tam strávit nějaký čas a pak se zase vrátit. Teď se dá hrát kdykoliv otevřeme svůj chytrý telefon, téměř bez kontroly. Změnila se dostupnost a s tím i potenciál rizika, které je vyšší.

Kamenná kasina musí mít povolení a musí splňovat určité požadavky. Platí to samé i pro online herny?

Prochází velmi podobným systémem. Musí podat žádost, aby mohly na českém trhu existovat, taky mají licence a musí mít schválený herní plán, který musí dodržovat včetně povinných přestávek. Je tam toho skutečně hodně. Zároveň se ale v online prostoru nabízí možnost pro ty, kteří tyto pravidla dodržovat nechtějí. Vznikají takzvané černé herny, vznikají samozřejmě i fyzické černé herny, ale online je to jednodušší. Existuje řada zahraničních nabídek v perfektní češtině, takže běžný hráč nemá šanci poznat, že jde o nelegální server.

Kdyby někdo závislý chtěl vyhledat pomoc, jaké jsou jeho možnosti?

V České republice existuje systém, za který jsem vděčný, protože ještě před pár lety tady nebylo skoro nic. Ten systém není dokonalý, není ve všech větších městech. Ale dá se říct, že v každém kraji je nějaká specializovaná poradna a i soukromí terapeuti a psychologové se toho nebojí tolik jako dřív.

Někde úplně na začátku existuje anonymní linka pro hráče i pro blízké, která běží dvacet čtyři hodin denně. Zároveň dělá rozdělovník, protože může hráče nasměrovat na konkrétní službu v místě. Nebo pomocí Mapy pomoci, která existuje, si může hráč najít ambulanci, která se tímto zabývá. Pod Radou vlády vznikla síť center specializujících se na práci s hráči a pak existuje pár léčeben, které jsou pro hráče, pro které je dobré úplně vypadnout z jejich běžné rutiny a na chvíli vypnout.