Opravdu po svém: Gender jak ho (ne)známe

Brno - Queer filmový festival Mezipatra není jen o celovečerních filmech. Jeho čtyřiadvacátý ročník uvedl také Mezinárodní soutěž krátkých filmů. Celkem čtyřicet snímků z různých zemí postupně představilo odlišné aspekty života LGBTQ+ komunity. Vynikl mezi nimi čtvrteční blok Opravdu po svém, který dává nahlédnout pod oponu genderových stereotypů.

Jedinci lapení do sítě binárních opozic muž - žena. Co se stane, když se rozhodnou zpřetrhat pouta a jít vlastní cestou? Protagonisté a protagonistky pěti krátkých snímků se musí nejen poprat se společenskými důsledky svých rozhodnutí, ale především najít odpovědi a odvahu v sobě samých. Jak se jejich život změní poté, co se rozhodnou pro tranzici? A co když se škatulkám dvou pohlaví úplně vymykají?

Život na Marsu

Trávit čas s kamarády, dobře se bavit a hlavně - zapadnout. Charlie (divákům známá jako Elle z úspěšného seriálu Srdcerváči), hlavní hrdinka filmu Mars, se ve svých touhách od ostatních teenagerů v ničem nerůzní. Přestože má milující rodinu a komunitu, která je připravena ji za všech okolností podpořit, cítí, že se jako trans dívka od ostatních vrstevníků liší. Stále častěji si proto nasazuje metaforický skafandr a ve svých snech utíká na Mars, kde na žádných rozdílech nezáleží. Jen tam se totiž cítí být sama sebou.

Britský snímek Mars je v podstatě snovou fantazií plnou hudby a pestrých barev. I přes místy neobratné dialogy a rozklepanou kameru, která působí spíš rušivě než autenticky, si svou cestu k srdci diváka najde. Každý z nás byl koneckonců jednou náctiletý a hledal své místo mezi ostatními. A přesně o takovém pátrání film vypovídá.

Stát na vlastních nohou

Prostředí psychiatrického zařízení je pro dítě velmi nehostinným místem. V dánském filmu Změna (Sværddrage) se teenager Milo jen stěží dokáže zabydlet uprostřed labyrintu bílých stěn a striktních pravidel. Bojovat musí nejen s vlastním vztekem, ale i s okolím, které nerozumí jeho identitě. Kdykoli má však Milo pocit, že už nemůže dál, smí upadnout do přívětivé náruče pečovatele Nickiho. Není tedy divu, že když Nicki zařízení opouští, Milovi se hroutí jeho dosavadní svět.

Poté, co přichází o svou berličku v podobě mužského vzoru, je Milo nucen postavit se na vlastní nohy. Takto komplexní a silný příběh o nutnosti dostat svůj život pod kontrolu film zvládá pokrýt na kratší než dvacetiminutové stopáži. I přes strohé a minimalistické záběry je překvapivě citlivou a dojemnou sondou do života problémového dítěte. Snímek, který získal ocenění na Festivalu krátkých filmů v Dánsku (OFF), patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co letošní Mezipatra přinesla.

Okolnostem navzdory

Devítiletá Shahrokh musí v íránském snímku Úprava (Tatbiq) zvládat nelehký úděl. Nejenže  je kvůli své trans identitě šikanována spolužáky, ale kvůli strachu z reakce vesničanů ji odmítá i vlastní otec. Jediným člověkem, v němž nachází útěchu, je její mladší kamarádka ze školní lavice. I to však Shahrokh stačí, aby získala odvahu přijít do školy v ženských šatech. Příběh zasazený do nehostinného prostředí íránských hor je nejen svědectvím o nezlomném dětském odhodlání. Je především důkazem toho, že někdy i malé gesto náklonnosti a pochopení stačí, aby v člověku odstartovalo zásadní změnu.

Navzdory nepříznivým okolnostem se svou pravdu snaží žít také protagonisté amerického pseudodokumentu Alternativní scénáře (The Script). Film je překvapivě laskavým a zábavným ztvárněním nekomfortních situací, jež trans pacienti prožívají na návštěvě u sexuologa. Nabízí však navíc také scénář, v němž se místo zpochybňování či zesměšnění pacientovi dostane pochopení. Film se nesnaží odpovědět na otázku, zdali je lepší se zavedenému systému podřídit, či mu vzdorovat - pouze nabízí námět k zamyšlení.

Touha po lásce

Svět randění a vztahů může být velmi ošemetný. Natož pokud musíte potencionálnímu partnerovi oznámit, že jste se původně narodila v mužském těle. Je lepší počkat s tím až na třetí rande, nebo jít s kůží na trh už od začátku? Existuje vůbec správný čas? Taková dilemata řeší Andie v posledním krátkometrážním snímku Jak (ne)randit, když jsi trans (How Not to Date While Trans). Američanka Nyala Moon odvedla ve filmu, v němž nejen ztvárnila hlavní roli, ale také ho zrežírovala a napsala si k němu scénář, obdivuhodnou práci. Film dokázal diváky v kinosálu brněnského Kina Art nejen rozesmát, ale také dojmout. Dotýká se totiž všeplatné lidské touhy po lásce a přijetí.

Okolo této základní myšlenky se ostatně točí celý filmový blok. Každý z filmů umožňuje nahlédnout na zkušenosti queer a trans lidí z trochu jiného úhlu. Některé tak činí zdařileji než jiné. Jedno však mají snímky společné - nekladou si ambice dát divákovi klíč k univerzální zkušenosti lidí, kteří se identifikují jako trans. Žádná taková totiž neexistuje. Oproti tomu nabízí prostor k bezpečnému prozkoumávání vlastních hranic. Gender v nich není chápán jako definice, ale jako příležitost pro hledání sebe sama. A v tom vidím jejich zdaleka nejpodstatnější přínos.