V lidech mizí kreativita, říká šperkařka Karolína Hamalová

Brno - V posledních letech se stále více lidí obrací k lokálně vyráběným produktům, hledajíce nejen originalitu, ale i příběh za jednotlivými výrobky. Mezi takovými designéry se objevila také mladá šperkařka Karolína Hamalová, která svou kariéru zahájila na netradiční cestě. Ta vedla od užité malby ke šperkařství. V následujícím rozhovoru se dozvíme více o jejím přístupu k výrobě šperků a výzvách, kterým čelí jako nezávislý umělec na dnešním trhu.

Byla výroba šperků vaším vysněným povoláním?

Na střední jsem studovala užitou malbu, čili malování obrazů. Vždycky jsem měla v hlavě to, že budu malovat a nikdy jsem si nedokázala představit, že bych dělala cokoliv jiného. Moje vize byla, že až vyjdu ze školy, budu tetovat. Jenže během studia v koroně mě malba úplně přestala bavit. Takže jsem si jako koníček našla práci s různými materiály, začala jsem vyrábět přívěšky a malbu jsem úplně opustila.

Karolína Hamalová (21)

Karolína Hamalová je šperkařka, která se po studiu užité malby na střední škole a ztrátě zájmu o malbu během pandemie koronaviru, obrátila k výrobě originálních cínových šperků. Jako samouk si osvojila techniku zpracování cínu a začala vyrábět šperky, které si rychle získaly oblibu mezi jejími spolužáky a následně i širší veřejností přes Instagram. Karolína se zaměřuje na prodej svých výtvorů hlavně online na instagramovém účtu @carolblakc, kde buduje silnou komunitu zákazníků a podporovatelů. Její práce zdůrazňuje důležitost podpory lokálních umělců a etické výroby.

Co vás přivedlo k tomu, začít vyrábět cínové šperky?

Měla jsem v roce 2020 docela závažné zdravotní problémy a byla jsem hodně ve stresu. Nevěděla jsem, z čeho to pramení, a jak se z toho dostat. Hledala jsem řešení úplně všude. Začala jsem si vyrábět talismany z parohů s runami a začala jsem je nosit do školy. Spolužákům se líbily, tak jsem je začala vyrábět po více kusech i pro ně a po čase jsem je začala prodávat.

Jak jste se naučila pracovat s cínem?

Já jsem samouk. Jsem skoro až proti tomu, aby mě někdo něco učil, protože mě to většinou akorát odradí. Učím se tedy všechno způsobem pokus a omyl. Odmalička, jsem se starším bratrem vyráběla ze dřeva nějaké meče a podobné věci, takže jsem už měla nějaké zkušenosti s opracováváním materiálu. Vždycky jsem ve všem hledala svoje vlastní postupy, které pro jiného člověka nemusí dávat smysl. Řekla jsem si, že mám doma určitě pájku a cín. Našla jsem je a začala jsem zkoušet. Vůbec jsem nevěděla, jak se s tím pracuje, prostě jsem to vzala do ruky a začala jsem něco plácat.

Kolik produktů průměrně vytvoříte za měsíc?

Aktuálně jsem spíš ve fázi, kdy toho vyrábím méně. Teď je to třeba k té stovce za měsíc, ale když se chystají trhy, dokážu vyrobit i padesát kusů za den. Vždycky záleží i na tom, jestli je to design, který už mám vyzkoušený a dělala jsem ho víckrát, nebo jestli je to něco nového, co se teprve snažím vymyslet a zařadit do nabídky. Některé kousky mi na začátku trvaly vyrobit třeba dvě hodiny, než jsem na to přišla. Teď už zvládnu třeba jeden kousek za deset minut.

Proč by podle vás měli lidé podporovat lokální tvůrce?

Já jsem velký zastánce ekologie a správných morálních zásad v životě. Snažím se držet toho, že je zbytečné podporovat jakékoliv utrpení ve světě, ať už se to týká třeba toho, že někde v Číně malé děti vyrábí šperky. V našem moderním světě to není vůbec potřeba podporovat, a když už chce člověk zažít ten luxus, že se může hezky oblékat, tak by mohl podpořit někoho, kdo to dělá bez utrpení.

Někteří lidé mají pocit, že ceny ručně vyráběných produktů jsou příliš vysoké. Co všechno se odráží v ceně vašich šperků?

Jedna z nejzákladnějších věcí, která se promítne v ceně, je čas, materiál, doba, než se člověk naučí produkt vyrobit a samozřejmě zkušenosti. Protože tvorba z cínu není mezi tvůrci ojedinělá, musím se držet ceny, která je určená trhem. Já se snažím držet ceny co nejnižší, ale nemůžu si nastavit výrazně levnější cenu, než mají ostatní, protože by to nebylo fér. Najednou bych byla úplně nejlevnější konkurence a ostatní by tak mohli přijít o zákazníky. Je to takové všeobecné pravidlo, kterým se drží hodně tvůrců, co prodávají podobné věci.

Vy podnikáte hlavně na internetu. Účastníte se například i trhů?

Jezdím jenom na trhy, kde mi vyhovují podmínky, protože to tam často není úplně jednoduché. Když člověk nemá vybudované jméno nebo v oboru není tak zběhlý, tak je docela složité na trzích nějak přežít, protože nájem nebývá nejlevnější. A když člověk ještě nemá tolik zákazníků, tak se to třeba nemusí vůbec vyplatit. Ale není to jenom o nájmu, třeba na zemkovních trzích musí mít člověk i svůj vlastní stánek a nějaký skladovací system, aby se zboží dalo jednoduše zabalit a zase rozbalit. Mě už zkoušení nových akcí přestalo bavit. Takže už jezdím jenom na Minerály v Brně.

Jsou ještě nějaká další místa, kde vás lidé mohou potkat?

Pořádám svoje vlastní akce v Brně nebo s dalšími tvůrci pořádáme třeba pikniky, kam přineseme šperky nebo jiné výrobky na prodej. Tyto akce už dělám vyloženě jenom z toho důvodu, že mě to baví. Pro mě to je opravdu malé procento toho, co si vydělám. Líbí se mi, že se potkám s dalšími tvůrci a můžeme si popovídat třeba i o tom, co chystáme. Také mě na tom baví, že se více poznám i se svými zákazníky.

Pomáhá vám někdo s vaším podnikáním?

Přítel mi pomáhá na akcích právě proto, že se vždycky vyplatí, když jsou na stánku nejméně dva lidé. Ale jinak si úplně všechno dělám sama. Dokonce jsem si teď vymyslela i design vizitek, abych si je nemusela nikam dávat tisknout, ale už si všechno mohla vyrobit sama. Takže se snažím být závislá jenom na sobě.

Co je největším úskalím toho, že podnikáte sama?

Není si komu stěžovat, protože jakmile se stane něco nepříjemného, tak v okolí není nikdo, kdo by mohl pochopit, jaké to je věnovat se řemeslu. Nejhorší na tom je, jak se člověk může cítit kvůli tomu, že mu někdo napíše, že se mu nelíbí jeho práce. Když tomu člověk věnuje tolik energie, dokáže to být opravdu psychicky náročné.

Dá se proti tomu nějak bojovat?

Na to se teprve snažím přijít. Tím, že funguji hlavně přes sociální sítě, naváží se do mě mnohem více lidí, než do jiných tvůrců. Samotné mi to dělá opravdu velký problém. A myslím si, že jediný způsob, jak pomoct tomu, aby se to nedělo, je o tom mluvit. Protože čím je člověk úspěšnější, tím víc si k němu lidé dovolují.

Jak byste popsala komunitu, která kolem vašeho řemesla vzniká?

Co se týče šperkařů, mám obrovské štěstí na lidi, kteří se navzájem podporují. Například pořádáme ty společné akce, kde prodáváme naše šperky a můžeme si tak najít společné zákazníky. Dělali jsme i několik charitativních akcí. Takže se snažíme tuto komunitu tvůrců držet pohromadě.

Co je hlavní myšlenkou vaší tvorby?

Přijde mi, že náš svět přichází o kouzlo detailů. Dneska je úplně všechno, co máme doma z Ikei. Přijde mi, že tím, že to podporujeme, mizí v lidech kreativita. Proto si myslím, že řemeslo je hodně důležité ve všech aspektech našeho života, i když to tak spoustě lidem nemusí na první pohled vůbec připadat.