Recenze: Odpovědi na otázky viny a smrti hledá belgický seriál Beau Séjour

Brno - Jaké to je být mrtvý? Tuto otázku si za život položí snad každý, ale najít odpověď se asi nikomu nepodaří. Nicméně tvůrci belgického seriálu Beau Séjour se o to pokusili.

Jméno Beau Séjour nese malá osobní jachta. Malebná červená plachetnice se stane dějištěm událostí, které však nijak malebné nejsou. V prvních scénách seriálu se na jejím stěžni za záhadných okolností oběsí šedesátiletý námořník Mauric. Špatné vztahy s příbuznými, úmrtí v rodině a alkohol by sebevraždu - alespoň v prvoplánovém snímku - mohly vysvětlovat. To ale není Mauricův případ. Jak už to u mysteriózních seriálů bývá, tvůrci staví diváka do nevědomé role. Na celou situací se musí zamýšlet, nemůže být pouhým konzumentem.

Zmizelé osoby, záhadná úmrtí či snad cestování časem jsou běžnými motivy tajuplných seriálů a filmů, část z nich se vyskytuje i v Beau Séjour. Seriálem však provází téma smrti, které je ale pojato trochu jinak. Hlavní hrdina, nebo spíše postava, protože od hrdiny má daleko, je sice mrtvý, ale jeho živé já se smrtí příliš nezaobírá. Na osudovou noc si nevzpomíná a spíše se snaží zjistit, co se stalo a ospravedlnit se.

Staré rodinné křivdy

Mauric si totiž s sebou táhne břemeno nejen své vlastní smrti, ale i rodinné křivdy, které divák vidí pouze okrajově a mohou ho mást. Zároveň mu dávají prostor na vytvoření si vlastního názoru na postavu. Součástí prvního dílu je několik scén odehrávajících se osm nebo deset let před hlavním dějem. V nich Mauric nejprve stojí v roli hlavy rodiny, oceňovaného námořního důstojníka. Později je svými příbuznými obviněn z vraždy člena rodiny a vzhledem k dalším okolnostem vyplývá, že na něj rodina zanevřela.

V seriálu není velký počet důležitých postav, zhruba dvanáct, avšak všichni jsou členové jedné rodiny. Velká část pracuje u námořnictva nebo policie - nebo dokonce u námořní policie - a divák opět může tápat, kdo v příběhu hraje jakou roli, a jak se změnilo jeho postavení. Příbuzenské vztahy hrají v příběhu velkou roli, ale málokdy jsou na plátně výslovné. Neplatí to v případě několika emotivních scén, kterými se první dva díly jenom hemží.

Emoce a zmatek

Scéna, ve které Mauric vyhledá svou matku a zastihne ji ve chvíli, kdy jí policie oznamuje úmrtí jejího syna, v pozadí doplňuje emotivní hudba. Slovy “mami, matko” Mauric rozhodně nešetří. Jeho samotného, avšak i diváka, překvapuje, že matka mrtvého nevidí, i když zřetelně sedí vedle sebe. Střídání scén, ve kterých obě postavy vidíme vedle sebe, s prostřihy na samotnou zarmoucenou matku, jsou působivé a navíc ukazují, co možná do té doby nebylo všem jasné - Maurice jen tak někdo nevidí.

Podobnou scénou je o něco pozdější setkání mrtvého s jeho sedmiletým vnukem. S tím rozdílem, že malý Kasper svého dědu vidí. Tvůrci rozhodně nešetří s mrtvými, takže vyjde najevo, že i Kasper je mrtvý. A v očích části rodiny nese vinu právě Mauric.

Na hodinu a půl projekce to pro diváka může být příliš mnoho vjemů, jmen, vztahů, krizí a úmrtí. Seriál zkrátka klade moc otázek, odpovědí se divákovi už moc nedostává. Větší soustředěnost si zaslouží i původní znění. Vlámština není pro průměrného českého diváka denním chlebem, a tak se může stát, že místo hledání odpovědí na otázky v ději přemýšlí nad podobností a odlišností s jinými jazyky.

Přesto se producenti snažili dát důraz na světovost. Díky scénám u moře nebo námořnictvu by se mohlo zdát, že se seriál odehrává kdekoliv u moře, na samotnou Belgii a tamní kulturu není téměř brán zřetel. Snad jen, že tamním zvykem snad bude nechávat si záložní klíč od domu “pod květináčem”, jak to ukazují hned dvě scény.

Jinak si seriál zanechává vážnou tvář, avšak s mírným povrchním nadhledem. Psychologie postav, zvlášť v situacích, ve kterých se nacházejí, by mohla být propracovanější.

Přijít s něčím novým

Co se tvůrcům naopak povedlo, je zapojení obyčejných lidí do příběhu. V tomto typu seriálů bývá zvykem, že se tajemnosti dějí pouze úzké skupině, na zbytek města se nějak zapomene. Scéna, ve které se spousta lidí jde rozloučit s mrtvým chlapcem Kasperem se tomu alespoň částečně snaží vzdorovat.

V řadě věcí se snímek drží trendů a možná se bojí experimentovat. Po vzoru amerických kolegů Belgičané vložili scény, které mají až idylický nádech. Moře, lehký vítr a především hudba. Můžou působit klišoidně, ale minimálně v případě hudby jde o klasické podkresy podle dramatičnosti scény. Nic, co by nadchlo, nebo naopak urazilo.

Pro milovníky mysteriózních seriálů může Beau Séjour představovat novinku alespoň co do tématu a místy i zpracování. Příjemnou změnou je neokoukanost herců a nezatíženost jinými rolemi, což alespoň v případě české kinematografie může být problém. Pozornost dokážou scény dostatečně udržet, jednotlivé díly končí napínavě, čímž se snaží vyvolat touhu zhlédnout další díl. Bylo by však špatné tvrdit, že se seriál vnucuje. Divák pravděpodobně bude hledat odpovědi na nastolené otázky, ale není vyloučené, že ho zmatenost pohltí a odradí.

První série seriálu, známá také pod názvem Hotel Beau Séjour, vypráví o smrti dívky, která se následně snaží najít svého vraha. Druhá série je antologií, tudíž se v ní vyskytují jiné postavy, jiný příběh, ale podobné téma. Českým divákům se druhá série úspěšného belgického seriálu poprvé předvedla na plátně v brněnském Divadle na Orlí, a to jako součást festivalu Serial Killer. Jeho organizátoři do programu zařazují méně známé seriály a letos se zaměřili na belgickou tvorbu. Snímky jsou dostupné zdarma na webových stránkách festivalu.