Rabbit Jumping Moravia: (Ne)říkej hop, dokud králík nepřeskočí

Brno - Asi sto padesát závodníků s dvěma páry nohou a jedním párem dlouhých chlupatých oušek odstartovalo dohromady čtyřsetkrát, a to vždy v doprovodu dvounohého vodiče. O čem je řeč, pokud nejde o zadání slovní úlohy ze středoškolské matematiky? Přece o sobotních závodech v králičím hopu, které se uskutečnily na brněnském výstavišti. Zúčastnila se jich i redaktorka Stisku. Nutno dodat, že pouze jako divačka.

​​Děti a zvířata. Na základě vlastních zkušeností bych od této kombinace očekávala mnohé, ale rozhodně ne relativní klid a ticho. Nicméně právě taková je v pavilonu E0 situace. Blíží se zahájení závodů v králičím hopu, a tak organizátoři dokončují poslední úpravy soutěžní dráhy a chovatelé na tréninkových překážkách rozcvičují své ušaté svěřence. Ti by si dnes mohli vyskákat dokonce i kvalifikaci na mistrovství ČR.

„Na některých lidech je vidět, že jim jde o výhru, ale většina z nás to dělá pro zábavu. Mě nejvíc baví ta důvěra, kterou si mezi sebou musíme s králíkem vybudovat,“ svěřuje se mi chovatelka z Pardubic Nikola Zahradníčková. O králičím hopu se dozvěděla přes internet a dnes se mu věnuje už šest let. Soutěžit přijela s třinácti králíky. Ještě o jednoho ušáka více si do Brna přivezla její známá Simona Grossová. „Kolik máme každá králíků doma, raději ani nepočítáme,“ směje se Grossová.

Nejmladší sportovní disciplína Českého svazu chovatelů v mnohém připomíná parkurové skákání koní nebo jeho psí obdobu agility. Králík při ní pod vedením svého lidského parťáka, kterému musí být aspoň sedm let, zkrátka skáče přes překážky. Kromě parkuru spadá pod králičí hop taky rovinná dráha, skok daleký a skok vysoký. V těch budou králíci závodit i dnes, a to na všech možných úrovních – lehké, střední, těžké i elitní.

O ruch, který zde postrádám, by se možná postarali diváci. Ti si ale budou muset letos vystačit s přímým přenosem. „Králičí hop bývá součástí každoroční chovatelské výstavy Moravia Brno, kterou jsme museli letos zrušit. Závody jsme se ale rozhodli ponechat, protože s králíky většinou soutěží děti, a ty jsme o zážitek nechtěli připravit,“ vysvětluje na začátku vysílání předseda jihomoravského sdružení chovatelů Radek Novotný.

První soutěžní disciplínou dnešního dne je rovinná dráha. Na každém druhém kobercovém pásu jsou za sebou nachystané překážky. Všechny z nich jsou vlastně variací jednoho a toho samého – různého počtu krátkých tyčí položených z obou stran na dřevěných stojanech. Zatímco mě upoutává různé provedení stojanů – od tvaru srdce po dopravní značku – pro závodníky je mnohem podstatnější, jestli je daná překážka výšková, délková, složená nebo jestli je její součástí vodní příkop. Tím myslím malý lavorek, ve kterém vlastně voda ani napuštěná není. „Překážky musí být hlavně bezpečné,“ komentuje podobu závodní dráhy cvičitelka Lada Šípová. Právě ona přivezla králičí hop do Česka.

„Nesmím to vzdávat,“ říká si chovatelka právě čekající na startu. Ve vlasech má gumičku s králičími oušky. Její králík moc nadšeně nevypadá. Před jednou z překážek si ho chovatelka bere na chvíli do náruče.

„Když králík do překážky narazí a shodí tyčku, tak má rovnou trestný bod. Pokud si ale vodička všimne, že si králík třeba špatně nakročil, tak si ho právě může vzít do ruky a přemístit ho tak, aby měl lepší rozběh. Bez strhnutí bodů to tak soutěžící můžou udělat třikrát,“ popisuje rozhodčí Jana Komarovová. Králíkovi zásah chovatelky rozhodně pomohl, některé další překážky skoro až přelétává a dvojice ve výsledku stíhá dokončit dráhu ve slušném času.

„Uvědomte si, že musíte tu vzdálenost s králíkem taky stihnout absolvovat. Takže když začnete trénovat se zvířaty, taky toho dost naběháte,“ poznamenává Šípová. V tomhle je králičí hop sport jako každý jiný. Chovatelé kvůli němu také vyšlechtili speciální plemeno sportovní králík. Účastnit se soutěží ale může jakýkoli králík starší pěti měsíců, pokud je očkovaný proti myxomatóze, což je druh neštovic, který postihuje pouze tyto čtyřnohé mazlíčky, a králičímu moru. Pokud ale není jeho vodič členem Klubu Králičího hopu, může králík soutěžit pouze v lehké třídě rovinné dráhy a parkuru.

Před očima se mi začne odehrávat zajímavý, ale vlastně nepřekvapivý výjev. Slečna z organizátorského týmu si bere smeták a lopatku a začíná na dráhách zametat králičí bobky, do kterých přece nechce nikdo šlápnout. Další a z pohledu soutěže i podstatnější důvod tohoto konání se ale dozvídám od Šípové. „Pachové stopy jsou důležité. Trať je třeba uklidit proto, aby měl každý králík stejné podmínky,“ informuje. Fair play je zkrátka fair play a kvalifikaci na mistrovství ČR si musí soutěžící zasloužit právem. „Důležité ale je, aby to bavilo toho králíka,“ vybaví se mi slova chovatelky Zahradníčkové. A takhle bavit se ušáci budou až do večera. Proskákat se ještě musejí třemi disciplínami.