Komentář: K Mezinárodnímu dni ošetřovatelek důstojné mzdy, prosím

Na druhou květnovou neděli letos nepřipadne jen Den matek, ale také Mezinárodní den zdravotních sester a ošetřovatelek. Jak zdravotnické struktury systematicky znevýhodňují ženy ve zdravotnictví? Kdo vůbec jsou ošetřovatelky? Jaká je náplň jejich práce, proč na jejich přehlížené práci stojí společnost, a můžou mít penis nebo třeba důstojné mzdové ohodnocení?

Gender pay gap – fyzikální myšlenkový experiment kapitalistické idyly?

Gender pay gap, neboli rozdíl v ohodnocování mužů a žen, je nejen v českém sociopolitickém prostředí jakousi Schrödingerovou kočkou, kterou se některé zvučnější hlasy jaly hlásat za mrtvou. Předtím, než byla nazvána mrtvou, buďto žila, nebo nežila. Je to vlastně docela jedno, protože ať už to s ní bylo jakkoli, nikoho vlastně její stav moc nezajímal. Alespoň ne nikoho dost důležitého a vlivného, protože pro důležité a vlivné její stav nebyl podstatný.

Ta čtyřnohá ale žila a žije. Můžeme diskutovat proč, můžeme zpochybňovat systematickou diskriminaci, již někteří nazývají eufemisticky proměnnými, které za nerovným ohodnocováním stojí. Nemůžeme tvrdit, že ženy si průměrně vydělají tolik, co muži. Můžeme tedy mluvit o rovném zacházení?

K roku 2023 je dle dostupných dat gender pay gap v Česku šestnáct procent. Toto matematické vyjádření gender pay gapu Český statistický úřad (ČSÚ) definuje jako relativní rozdíl mediánu mzdy mužů a žen, který se pak vztahuje k mediánu mužské mzdy.

Přestože ČSÚ schraňuje a nabízí data vyjadřující tuto propast, pod definicí gender pay gapu doplňuje, že jeho vyšší hodnoty nemusí nutně tkvět v diskriminaci. Samozřejmě, že ne. Ženy vydělávají méně rády a zcela svévolně. V kapitalismu se mnohem lépe žije těm, které na výplatnici za stejný objem práce kvůli strukturnímu útlaku čekají nižší sumy. Ideálně ještě v případě, kdy ze zaměstnání přichází domů na druhou směnu, aby pečovaly o sebe a všechny ostatní. Zadarmo. Pečuje se totiž z lásky, obětavosti nebo altruismu. Není to práce. Práce je třeba být poslancem. Za neúčast na sněmovních jednáních a nehlasování v zásadních záležitostech si teprve správný občan vyslouží krásných šest cifer.

Ženy pečují doma i v práci. Odměnou je jim místo adekvátní peněžní náhrady leda společenské uznání

Jako první příčinu nerovného ohodnocování uvádí Evropská komise sektorální segregaci, která je s jevem spojena asi z jedné čtvrtiny. „Přibližně 24 % gender pay gapu souvisí s nadměrným zastoupením žen v odvětvích s relativně nízkým platovým ohodnocením, jako je péče, zdravotnictví a vzdělávání. Pozice s vysokým zastoupením žen bývají systematicky podhodnocovány,” uvádí.

Ženy ve zdravotnictví tak stojí v pomyslné přední linii bitvy o rovné zacházení se ženami a muži. Jsou to jak ženy na lékařských pozicích, které dle dat ČSÚ z roku 2021 vydělávaly v průměru o 20 tisíc hrubého méně než muži - lékaři, jsou to pak ale právě zdravotní sestry, porodní asistentky nebo ošetřovatelky, které si za svou práci odnášejí asi poloviční finanční náhradu. Porodní asistentky a všeobecné sestry si tak vydělaly průměrně něco přes 50 tisíc měsíčně v hrubém.

Průměrná peněžní odměna pro praktické sestry se blížila 50 tisícům, průměrné mzdy ošetřovatelstva se nevyšplhaly ani na 40 tisíc hrubého měsíčně. Rozdíl je pak také ve vyplácení ošetřovatelů působících ve sféře pobytové péče oproti tomu v oblasti domácí péče nebo ambulantních a terénních služeb.

Třikrát hurá korektnímu jazyku, který z porodních asistentek chirurgyně s platem chirurgů nevykouzlí

ČSÚ v případě této nejhůře hodnocené zdravotnické pozice užívá generického maskulina. Jazyk je v případě zdravotnictví obzvláště skřípavý, protože více než jinde významně prohlubuje představu o genderovém zastoupení na dané pozici nebo vhodnosti k jejímu obsazení. Zdravotní sestra je unikátním slovním spojením, které je inherentně genderující. I v angličtině vychází výraz pro sestru – nurse – původně z latinského nutricia nebo nutricius, tedy ta, která kojí nebo vyživuje.

U zbytku je to jiné. Zažily se pojmy porodní asistentka i ošetřovatelka, což reflektuje historii povolání. Přesto je paradoxní, že slovo asistentka musí být vytvořeno ze slova asistent připojením přípony -ka. Zrovna tak je to i s ošetřovatelkou. I ve věcech tak neodmyslitelně přisuzovaných ženám musí být na počátku to mužské. Default. Jaké pozdvižení však vyvolaly výrazy chiruržka a chirurgyně! I externí redaktor Českého rozhlasu Olomouc Ondřej Bláha cítil potřebu v anotaci epizody pořadu Okolo češtiny, která se zabývala právě pojmenováními ženských pracovních pozic, uvést, že korektnost dnešní doby je v tomhle ohledu absurdní. Opravdu je právě toto na situaci absurdní, pane redaktore?

Nejsou absurdní spíše výsledky výzkumu Nicolase Behbahaniho? Podle něj se totiž ženy méně hlásí na pracovní pozice, pokud nabídky nadměrně využívají tzv. mužského kódování jazyka, které v češtině ztělesňuje generické maskulinum. Není se čemu divit, jazyk staví hranice našemu přemýšlení o světě a je nástrojem reprodukce útlaku a nerovností . Celé to vlastně není absurdní, spíš tristní a pobuřující.

A doplácejí na to i kdo? I muži

Některé studie napovídají, že s feminizací povolání dochází ke snižování mezd, což zasahuje jak příchozí ženy, tak muže v odvětví. Nemůžeme opomíjet, že se lze ve zdravotnických zařízeních setkat i s péčí mužů. Jsou ošetřovateli, záchranáři i neoficiálními bratry (ve formální rovině se tady však výrazivo nerozrostlo, takže i ti nastupují na pozici sestra). I na ně pak dopadá systematický útlak dlící v podřazování žen, jejich práce i zájmů.

Společenská očekávání navázaná na gender mohou dívky, které by se dokázaly stát lékařkami, vést k volbě porodní asistence. Stejně tak dovedou muže odradit od touhy realizovat se na pečující pozici, se kterou se pro ně stále pojí stigma i nízké platové ohodnocení. Zároveň je důležité mít na paměti, že dokázat odporovat tlaku společnosti na konformitu nemusí stačit. Aby se žena mohla stát chirurgyní, musí studovat podstatně déle, než pokud se kvalifikuje na pozici praktické sestry, takže ženy z už tak méně příznivých socioekonomických podmínek, se ze spárů systémového útlaku vyvazují ještě obtížněji.

Na Den matek nebo Mezinárodní den ošetřovatelek si pojďme připomenout všechnu tu neviditelnou práci, kterou ženy vykonávají. Nenechme naši snahu začít i skončit u kytky nebo nugátové bonboniéry. Ptejme se: Kdo o nás pečuje? Dokážeme to vidět? Dokážeme to ocenit?