Bez dárců by útulky nebyly, říká zakladatelka kočičí charity

Rozhovory

Bez dárců by útulky nebyly, říká zakladatelka kočičí charity
Předsedkyně spolku Kryšpín Lenka Němcová na návštěvě v jednom z kočičích útulků. Foto: Tereza Ticháčková
GALERIE collections

Brno - Koťata v igelitových pytlících, nemocné a zraněné kočky. Každodenní chléb kočičích útulků, které se těmto čtyřnohým smolařům snaží poskytnout domov a bezpečí. Mnoho z nich funguje na soukromé bázi a peníze tak berou, kde se dá. Alespoň těm jihomoravským s tím pomáhá charitativní spolek Kryšpín. „Snažíme se udělat kus práce za útulky, sháníme pro ně peníze a dvakrát ročně jim je posíláme,“ ve zkratce vysvětluje činnost spolku jeho zakladatelka a předsedkyně Lenka Němcová.

Je téměř konec jara, což je čas, kdy se rodí nejvíce koček. Je toto období pro útulky nejproblematičtější?

Samozřejmě. Spadá pod nás devět útulků a téměř není dne, kdy by se v nějakém z nich neobjevila nechtěná koťata. Poptávka po umístění je mnohem větší, než co jsou útulky schopné zvládnout. Navíc jsou v nich ještě odrostlá koťata z minulého roku a už přicházejí nová. Takže situace je opravdu vážná. Částečně se to dá řešit kastrací, na což vám někteří lidé řeknou, že je to proti přírodě. Částečně sice asi mají pravdu, ale na druhou stranu jim proti přírodě nepřijde zabalit čerstvě porozená koťata do pytlíku a vyhodit do kontejneru.

Lenka Němcová

  • vystudovala zahradní architekturu
  • pracuje jako copywriterka v brněnském informačním centru, dříve jako PR managerka v brněnské filharmonii
  • 21. ledna 2021 založila charitativní spolek Kryšpín, kterému také předsedá
  • doma se stará o hluchou a bezzubou kočku Bělinku z útulku Tibet

Jak se vlastně kočky do útulků dostanou?

Většinou je to tak, že si nějaký hodný člověk všimne pohozených koťat bez mámy a zavolá do útulku. Ten pak buď sám pomůže nebo zkouší v okolí sehnat dočasnou péči nebo alespoň těm lidem poradí, co a jak. Ve chvíli, kdy lidé takto koťata najdou, je ale potřeba prohledat i okolí, protože někdy tam ta maminka je. Samozřejmě, když je najdou v igelitové tašce v popelnici, tak je jasné, že se jich jejich majitel chtěl zbavit a máma tam nebude.

A co dospělé toulavé kočky?

Většinou jde o zraněné nebo vážně nemocné kočky. Když u nás v Česku lidé vidí venku kočku, myslí si, že něčí je a pokud je v pořádku, nijak to neřeší. Když vidí, že je zraněná, ti hodní a všímaví zkontaktují útulek, a snaží se jí pomoct. Takže dospělé kočky se do útulků v naprosté většině dostávají v dost zuboženém stavu. Často po autonehodách, dlouho neléčených nemocích a podobně.

Psi dominují

Už jste naznačila, že kapacita útulků je nedostatečná. Co se stane, když někdo přinese kočky, ale útulek už pro ně nemá místo?

Potom je to bohužel na konkrétním člověku. Pan advokát Robert Plicka udělal výklad ze tří zákonů, z nichž vyplývá, že obce mají povinnost se o tyto kočky postarat. Ony to ovšem nedělají. V Jihomoravském kraji například není ani jeden čistě kočičí obecní útulek, a to i přes to, že toulavých koček je mnohonásobně více než psů. Pouze tři útulky pak mají místo i pro kočky, ale oproti psům je to stále v menšině. V lednu byla oficiální kapacita v kraji pro 1342 koček, ale z toho 1151 míst bylo v soukromých útulcích. Ty fungují jako spolky a na svou činnost si shánějí peníze samy. Nejsou dotované obcemi, nejde to z našich daní. Takže nebýt dárců, útulky nejsou.

Čím si tuto psí dominanci vysvětlujete?

Myslím si, že všichni, nejen politici, mají pocit, že kočky jsou venkovní divoce žijící zvířata. Kočky domácí jsou však dlouhodobě domestikovaná zvířata, která jsou pevně svázané s člověkem. Hodně lidí žije v době před sto lety, kdy ještě pro kočky bylo venku jakž takž bezpečno. Od té doby se ale například zvýšilo množství dopravních prostředků na silnicích nebo se změnilo zemědělství, tudíž si kolikrát ani nemají co ulovit. Možná je to i tím, že lidem jde především o sebe a toulavé psy vnímají jako větší nebezpečí, co se týče třeba pokousání.

Cílem je milion korun ročně

Spolek vznikl zhruba před rokem a půl, pozorujete už za dobu jeho fungování nějakou změnu?

Máme vyhlášenou akci, kdy hledáme 834 pravidelných dárců stokoruny, protože to by znamenalo, že za rok vybereme pro kočky milión korun. To je takový náš cíl. V tuto chvíli jich máme něco přes sto padesát, což už je příjemné, že za měsíc můžeme počítat s minimálně dvaceti tisíci na účtu. Ale teď je velký zlom, kvůli zdražování a konfliktu na Ukrajině se pár lidí odhlásilo. Naštěstí zatím stále více přibývá, než ubývá.

Jak jste se vůbec k založení spolku dostala, co vás k tomu vedlo?

Adoptovala jsem si kocoura Kryšpína právě z Tibetu. V té chvíli se ze mě stala kočkařka, i když jsem dříve byla spíše pejskařka. Když poté Kryšpín umřel, napadlo mě založit neziskovku, která bude pro útulky shánět peníze. Vždycky všem říkám, že mi to poradil ten Kryšpín, tím že mě to napadlo u jeho hrobu. Neziskovka se tak musela jmenovat po něm.

Z vybraných peněz podporujete devět útulků převážně na jižní Moravě. Co konkrétně si za ně útulky pořizují?

Peníze vždy použijí na to, co zrovna potřebují. Někdy je to zaplacení dražší operace, nákup steliva, krmiva, léků, odblešení nebo třeba nové škrabadlo. Neurčujeme, na co mají peníze použít, ale chceme, aby nám to zpětně odprezentovaly. Ty částky od nás ale zatím nejsou tak veliké, jedna operace může vyjít i na deset tisíc, což byla zpočátku výše našich příspěvků. Může se to zdát jako hodně, ale kdo má kočku, ví, jak to někdy může být finančně náročné.

A proč zrovna těchto devět? Podle čeho vybíráte?

Než jsem založila spolek Kryšpín, pomáhala jsem pět let útulku Tibet. Takže když jsem pak začala provozovat charitativní spolek, už jsem nějaké kontakty v komunitě měla. Oslovila jsem tak veškeré registrované jihomoravské útulky a sledovala jsem, jak fungují. Jestli jsou transparentní, pomáhají aktivně nebo jak komunikují na sociálních sítích. Také máme podmínku, že než jim pošleme peníze, musíme je osobně navštívit, abychom viděli, že je o kočky opravdu dobře postaráno. Každý útulek pak takto jednou ročně kontrolujeme.

Kočičí dům v útulku Tibet.
Kočičí dům v útulku Tibet. Foto: Tereza Ticháčková

Hodláte toto číslo nějak rozšiřovat?

Stále se na nás obrací mnoho útulků, jestli jim můžeme pomoct. Ovšem my chceme pomáhat jednak jen těm prověřeným, ale hlavně to dělat pořádně. Třeba 8. srpna, na mezinárodní den koček, budeme dělit zhruba tři sta tisíc korun, tudíž útulky od nás dostanou příspěvek od čtyřiceti do deseti tisíc. Vždy částku rozdělíme podle počtu koček, o které pečují. Nechceme pomáhat jen nějakou tisícovkou. Raději pořádně devíti útulkům, jež známe a máme je blízko, než pomálu dvaceti, o nichž toho příliš nevíme. Jakmile budeme mít tři sta trvalých dárců, přidáme nějaké další.

Další články o dobročinnost

Kultúrne centrum Rubín pomohlo Ukrajine umením

Stredajšie dopoludnie na Žabovřeskách ožilo hudbou. Kultúrne centrum Rubín a Diecézna charita Brno spolu so stovkami dobrovoľníkov zorganizovali v kultúrnom ...