V Česku mi chybí srozumitelně předané poselství Velikonoc, říká pastor apoštolské církve

Ne všechny církve slaví Velikonoce stejným způsobem. Apoštolská církev CityHouse existuje jen pět let, už teď ale vítá každou neděli tři stovky lidí. Její hlavní vizí je předávat srozumitelně poselství Ježíše. „Chybí mi aktuální a srozumitelně předané poselství Velikonoc,“ říká hlavní pastor CityHouse Brno Michal Apetauer.

Ztrácí se nám v Česku původní poslání Velikonoc?

Myslím, že v současné době je už víceméně většinově ztracené. V jednom novějším průzkumu jsem se dočetl, že pravý křesťanský význam Velikonoc, tedy Ježíšovu smrt a vzkříšení, zná pouze třetina Čechů. Přiznám se, že jsem byl překvapený, jak málo to je, ale dává to smysl. Jsme sekulární společnost (nenáboženská společnost, pozn. red.) s nedůvěrou v instituce, včetně těch křesťanských, ale to neznamená, že je vše ztracené. Pokud dokážeme poselství Velikonoc předat relevantně a srozumitelně, může i v naší společnosti mít své důležité a klíčové místo.

O čem hlavně by Velikonoce měly být?

Poselství Velikonoc je o naději, která navíc není závislá na okolnostech okolo nás, je o novém začátku, i o tom, že žádná situace a žádný problém nemusí být finální a konečný a že žádná situace není beznadějná. V Bibli se píše o tom, že při Ježíšově smrti na kříži se v chrámu roztrhla opona odshora dolů (tedy nadpřirozeně). To znamená, že každý člověk má přístup k Bohu naprosto volný. Bůh je na vzdálenost jedné modlitby, člověk ani nemusí navštívit církev, když se chce modlit, církev není jediným prostředníkem k Bohu, má hlavně pomáhat a tvořit komunitu. Zároveň vzkříšení ukazuje na to, že jen smrtí to neskončilo, ale je tam nový začátek, nová naděje. Mám za to, že české společnosti ohromně chybí sjednocující hodnoty, něco, čeho bychom se mohli podržet a co by nám dalo kotvu v časech, kdy je to těžší. A křesťanský velikonoční příběh přesně tohle nabízí, naději s přesahem do věčnosti. Jsme jako společnost velmi materiálně zaměření, protože prostě neznáme nic lepšího než se sami postarat o svoje osobní štěstí. Velikonoce přináší myšlenku, že Ježíš nabízí něco lepšího, než co dokážeme sami: naději, která sahá do věčnosti a která není závislá na okolnostech.

Je podle vás vůbec česká společnost zvědavá na křesťanské Velikonoce?

Myslím si, že není zvědavá na nic neříkající křesťanské tradice, které nejsou vysvětlené a lidem by nedávaly význam. Jsem si ale jistý, že poselství Velikonoc může být naprosto aktuální pro každého člověka a je jenom na nás jakožto na církvi, abychom ho dokázali předávat a obraz Boha naopak naší společnosti nedeformovali ještě víc.

Rezonuje v naší zemi Ježíšův příběh? Myslíte, že je pro nás důležitý?

Do nějaké míry asi ano, ale už okrajově. Církev, která by hlavně měla nést aktuálnost Ježíšova příběhu, nemá v naší zemi velkou důvěru. To je i hlavní součástí vize CityHouse, měnit pohled na Boha a na církev v Česku. Mimochodem v jednom výzkumu se téměř 80 % Čechů přiznalo k tomu, že mají v nějaké formě slabost pro horoskopy. To už samo o sobě ukazuje na nadpřirozený prvek a na to, že se samotným nadpřirozenem zas takový problém nemáme. Křesťanská tradice nám je jakožto Evropanům historicky, kulturně i geograficky nejbližší – pokud Bůh existuje a vzal na sebe lidskou podobu Ježíše kvůli nám jako, pak by fyzické vzkříšení z mrtvých nemusel být takový problém, ne? Suma sumárum myslím, že ten Ježíšův příběh je hlavně zaprášený a to je škoda.

Co říkáte na české velikonoční tradice?

Sám se jich do nějaké míry účastním, ovšem hlavně kvůli lidem v mém okolí. Jak s nadsázkou říká jeden z mých sousedů a kamarádů, když mě zve na pomlázku: “Doufám, že s námi oslavíš Kristovo vzkříšení! Potřebujeme s sebou duchovního. Musíš přece udržovat povědomí!”

Chybí vám něco na Velikonocích v Česku?

Chybí mi aktuální a srozumitelné poselství ve veřejném prostoru o tom, co Velikonoce znamenají a co pro nás dnes může znamenat Kristova smrt a vzkříšení. Chybí mi poselství Velikonoc předané civilně, srozumitelně a relevantně pro dnešní dobu.

Jak jsou na tom obecně křesťanské svátky v ČR, jsou společensky přijímané?

Přijímané určitě, jen prostě už nemají ten prvotní křesťanský význam, jsme sekulární společnost (nenáboženská společnost, pozn. red.). Problém není v přijetí, ale v obecném porozumění aktuálnosti křesťanské víry dnes. Víra patří do kostela a jen pro ty, kdo věří. Tento obraz církve a Boha chceme jako CityHouse měnit. Víra totiž patří do běžného života a má měnit vše od našeho jádra k lepšímu, naše přemýšlení, naše vztahy, manželství, naši životní spokojenost i naše činy.

Proč myslíte, že je oblíbenější to původně pohanské slavení (pomlázky, kraslice atd.)?

Protože je to ustálené, komunitní a lidé tomu rozumí. Sám se sousedy chodím s pomlázkou, protože potkávám lidi, které pak zas delší dobu neuvidím. Jednoduše křesťanské pojetí je pro běžného člověka neaktuální.

Jak slavíte Velikonoce ve vaší církvi?

Obecně CityHouse není postavený na formě tradic, ale spíše na to, abychom chápali, proč si danou věc připomínáme. Velikonoce jsou nejdůležitější křesťanský svátek v roce, proto vždy velikonoční neděli věnujeme myšlence vzkříšení a co to pro nás znamená dnes.

Je to hodně rozdílné od oslav katolických církve?

Přiznám se, že přesně neznám katolické tradice, ale v protestantských církvích je obecně méně důrazu na formu a podobu tradic, a spíše mluvíme o smyslu a myšlence Velikonoc. Chceme, aby každý věděl, co Ježíšova smrt a vzkříšení znamená pro něho/ni osobně.

Jak Velikonoce slavíte, nebo prožíváte vy sám?

Děláme vždy slavnost pro děti na neděli vzkříšení, bonbony, dobré jídlo a společně slavíme, že Ježíš vstal z hrobu a že díky tomu i my máme naději, která přesahuje fyzický svět. Chceme, aby to pro ně byla radostná událost. Děti se na to vždy těší, čteme si z Bible, máme spolu hostinu a pak se spolu modlíme, jak kdo chce.