Proč ženy nemají rády pomlázku: tradice versus respekt

Denisa Jirčíková se každé Velikonoce jako malá dívka třásla strachy doma a při zazvonění u dveří vyskočila nervozitou. Je jednou z mnoha českých žen, pro které velikonoční pomlázka představuje spíše stres než radostnou tradici.

„Z Velikonoc mám ráda spíš jen pečení mazance a to, že se sejde rodina dohromady," říká dnes jednadvacetiletá Denisa. „Ale pomlázka? To je sice tradice, ale ne všechny tradice jsou v pořádku. Šlehání pomlázkou je podle mě sexistické a vlastně nedává moc smysl. Opravdu nevěřím, že když mě někdo šlehá pomlázkou, tak omládnu."

Velikonoční pondělí, den, kdy podle tradice muži a chlapci obcházejí domy s pomlázkami a šlehají ženy, aby jim předali svěžest, mládí a zdraví, je pro řadu žen nejméně oblíbenou částí jinak radostných jarních svátků.

„Vzpomínám na to ve špatném," pokračuje Denisa. „Jediní dědové mi nevadili, ale všichni ostatní ano, hlavně cizí lidé. Problém podle ní není jen v samotném šlehání, ale i v narušení soukromí. „Najednou i lidé, které bych nikdy nepozvala domů, mají pocit, že můžou přijít a sedět na našem gauči," popisuje s nechutí.

Pro mnohé ženy to navíc nezůstává jen u symbolického vyšlehání. „Zažila jsem i bolestivé šlehání, kdy mě někdo držel za paži. Já se ale nebránila, protože jsem k němu měla respekt. Pamatuji si, že i moje mamka si stěžovala, že to bolelo," vzpomíná Denisa.

Socioložka Kateřina Nepalová potvrzuje, že odmítavý postoj k pomlázce není ojedinělý. „Znám ženy, které vnímají Velikonoce jako nejméně oblíbené svátky, a to především a pouze kvůli tradici pomlázky," říká. "Samotné je mi přes padesát a uznávám, jsou to nejspíš ženy z mé věkové kategorie. Možná důsledek emancipace žen – naše dětství, dospívání a mladší produktivní věk, pomlázka byla něco, co tak prostě je a musí se vydržet. Hlavně na vesnicích a malých městech. Teď už to stále více žen téhož věku držet nechce." Tento svátek není ale oblíbený ani u mladších žen, také Denisa má pocit, že dívky v jejím okolí tento svátek nemají rády.

Sociální antropoložka Alica Synek Rétiová dodává, že pokles popularity pomlázky souvisí s několika faktory: „Kromě většího zcitlivění společnosti západního světa k otázkám genderové rovnosti, lidksým právům a tělesné autonomii souvisí klesající popularita pomlázky s přeměnou trávení volného času. Velikonoční pomlázka souvisí s komunitním životem, který se ale s narůstající urbanizací oslabil.“

„Mám pocit, že to upevňuje patriarchální hodnoty," říká Denisa o tradici pomlázky. „Ženy čekají doma na muže, co přijdou a omladí je, a ještě je musí pohostit." S tímto pohledem souhlasí i Synek Rétiová: „Pomlázka, jako ji známe dnes, je výrazem symbolického aktu mužské nadvlády, reprodukuje genderové stereotypy a staví muže a ženy do velmi nerovné pozice." Nepalová shrnuje rozdíl v přístupu: "Pomlázka je populární pro muže, ale nepopulární pro ženy."

„Vnímá se to teď jinak, protože ženy nemají takový strach se ozvat," myslí si Denisa. Tento posun potvrzuje i Nepalová: „Myslím, že se tam spíše odráží to, že žena si umí více říct, co je jí příjemné a co je jí nepříjemné, čemu chce být vystavená pro své blízké a čemu ne. Upřímně bych v tom nehledala lidská práva, tělesná práva a genderovou rovnost – jde spíše o životní zkušenost ženy, její větší sebejistotu a vědomí si vlastní hodnoty, a tím i stanovení si hranic.“

„Tradici bych nerušila, možná jen změnila," zamýšlí se Denisa. "Já osobně bych zrušila pomlázky a šlehání. Ale důležité je, ať si to každý dělá tak, jak je mu to příjemné. Být to na mě, ať si lidé přijdou, ať se setkávají, ale bez pomlázky a alkoholu." Synek Rétiová nabízí alternativu: „Populární genderově neutrální alternativou je třeba hledání čokoládových vajíček, které obsahuje prvky hry, oblíbené u dětí.“

Jak také sociální antropoložka podotýká, proměna tradic je přirozeným vývojem. „Význam a popularita lidových tradic se neustále v čase mění, a tak tradice nemůžou být nositeli kulturní identity. To, jaký význam tradici přikládáme, nám může mnoho povědět o charakteru současné společnosti."

Denisa našla svůj způsob, jak se s neoblíbenou tradicí vyrovnat: "Teď se o Velikonocích cítím dobře, protože jsem si nastavila hranice a neslavím je. Udělala jsem si tradici vlastní a pokaždé odjedu na výlet s kamarády. To možná také není nejlepší volba, ale cítím se tak lépe."

Přesto ji trápí, že jiné dívky možná nemají odvahu se ohradit. "Občas lituji mladé dívky, protože i jako dítě jsem se bála si ty hranice vymezit. Cítila jsem se nucená k něčemu, co dělat nechci."

Zatímco pro některé představuje pomlázka radostnou jarní tradici, pro jiné zůstává nepříjemnou zkušeností. Jednou z výzev současné společnosti je najít způsob, jak zachovat kulturní dědictví a zároveň respektovat osobní hranice a měnící se společenské hodnoty. Jak ukazuje příběh Denisy i slova odbornic, tato cesta může vést přes individuální volbu a respekt k preferencím každého z nás.