Co od práce očekává generace Z? Na JobChallenge jsme se ptali personalistů i studentů

Brno - Sebevědomí, ale i hranice mezi osobním a pracovním životem. Generace Z vstupuje na pracovní trh s požadavky, které starší generace často nechápou. Jak na ambice a nároky mladých lidí reagují personalisté? A co naopak trápí studenty, kteří si hledají první uplatnění? Zjišťovali jsme přímo na brněnském veletrhu JobChallenge.

Generace Z, tedy lidé narození zhruba mezi lety 1997 a 2012, už nějakou dobu vstupuje na pracovní trh a svými požadavky pořádně míchá kartami. Zatímco starší generace často stavěly na obrovské loajalitě a desítkách odpracovaných hodin, mladí lidé hledají víc než jen výplatní pásku. Chtějí smysl, flexibilitu, prostor pro růst a především psychickou pohodu. Jak se s touto změnou vyrovnávají firmy? A co naopak trápí samotné studenty?

Sebevědomí, které je třeba vyvážit pokorou

První pohled přináší korporátní sféra. Jana Černáková, HR ředitelka skupiny Creditas, vnímá u mladých uchazečů výrazný posun v sebevědomí. „Mají v sobě obrovskou energii, na veletrzích je to strašně znát. Nepodceňují se tak jako starší generace,“ popisuje Černáková.

Dodává však, že s tím se pojí i určitá výzva: „Někdy by to chtělo trošku víc sebereflexe v tom, co už opravdu umí a kde se ještě potřebují přiučit. Trošku víc pokory. Na druhou stranu, spousta mladých lidí už má dneska díky digitálnímu světu a sociálním sítím nějakou vlastní pracovní zkušenost, a to je obrovské plus.“

Když dojde na dilema, jestli brát lidi s praxí, nebo dát šanci talentu bez zkušeností, podle Černákové záleží hlavně na velikosti týmu. Zatímco menší týmy si nováčka bez praxe málokdy mohou kapacitně dovolit, v těch větších se skvěle doplňují senioři s juniory a vzniká tak přirozeně rozvrstvené prostředí.

Hledá se psychický klid, ne nutně šéfovská židle

Podobný pohled nabízí i zástupkyně recruiterů Notina, která si přála zůstat anonymní. Podle ní se mladá generace výrazně liší v tom, co od práce očekává. Způsob práce a well-being hrají hlavní roli.

„Vnímáme, že ti lidé chtějí hlavně klid a být v psychické pohodě. Není pro ně až tak důležitý kariérní růst v tom smyslu, že by se nutně chtěli stát lídry a šéfy. Chtějí mít svoji práci dobře odvedenou, ale potom chtějí mít hlavně svůj osobní život,“ popisuje. Firmy se tak snaží reagovat workshopy zaměřenými na duševní zdraví, zvládání stresu nebo nabídkou hybridního režimu.

Vyzkoušet si všechno na vlastní kůži

Že generace Z prahne po reálných zkušenostech a zpětné vazbě, potvrzuje i Tomáš Kremr, redaktor zpravodajství Českého rozhlasu v Brně. V rozhlase se snaží stážistům a mladým lidem otevřít dveře dokořán a dát jim šanci si osahat vše od krátkých zpráv až po živé vstupy.

„Snažíme se dávat co nejvíc zpětné vazby. Máme úvodní, průběžné i závěrečné diskuze a myslím, že to funguje jako skvělá symbióza,“ říká Kremr. Dodává, že z řad úspěšných stážistů často plynou i noví externí spolupracovníci do mladého redakčního týmu.

A co na to druhá strana? Pohled studentů

Zatímco firmy řeší, jak si mladé udržet a jak pochopit jejich styl práce, sami studenti mají jasno v tom, co je pro jejich kariérní start klíčové. Když jsme se ptali Jana Duláka, návštěvníka veletrhu, co je pro něj absolutní „dealbreaker“, měl jasno: „Nejasně stanovené povinnosti, nízký plat, dlouhé pracovní dny nebo směny – v podstatě by se dala najít asi miliarda věcí.“

Pozitivní zprávou pro veletrhy typu JobChallenge ale je, že mladým lidem takové akce reálně pomáhají. Jak sám Jano doplňuje: „Dalo mi to určitě minimálně přehled o těch firmách a co se vyžaduje od pracovníků. Také ujištění, že ten trh práce není v takovém stavu, jak jsem si možná myslel.“

Když přijde řeč na to, co na českém trhu nejvíc chybí, zaznívají specifické obory. „Juniorní pozice v IT – za to ale může primárně AI a úplně se to asi už nikdy nespraví,“ zamýšlí se Jano. Najít práci, která člověka rozvíjí, podle něj nakonec není úplně nemožné, ale dostat se tam už vyžaduje pořádnou dávku úsilí.