Je možné, že AI bude za pár měsíců umět všechno jako my, říká genealožka

Brno - Někdy stačí jediný zápis v matrice, aby se odhalilo rodinné tajemství, o kterém nikdo léta nevěděl. Genealogie není jen o sestavování rodokmenů, ale také o skládání příběhů lidí, na které se dávno zapomnělo. Dnes do tohoto oboru stále výrazněji vstupuje umělá inteligence, která se učí číst i staletí staré rukopisy. „Bojím se, že se naše profese devalvuje,“ říká genealožka Lenka Peremská.

Lenka Peremská

Vystudovala historii na Masarykově univerzitě v Brně. Po škole pracovala v muzeu, kde si vyzkoušela různé pozice. Poté se rozhodla věnovat genealogii, na kterou si založila živnost. Předáváním rodinných příběhů se živí již šestnáct let. Na svou práci dnes už není sama, má svůj tým lidí.

Když se řekne genealogie, většina lidí si představí sestavování rodokmenových stromů. Co všechno vaše práce ve skutečnosti obnáší?

Sestavování rodokmenů není jen o hledání jmen a dat, ale o vytváření celkového přehledu o životě předků včetně podrobných rodinných kronik. K tomu lze využít řadu pramenů, z čehož pak vznikne plastický přehled o tom, jak vaši předci žili v minulých stoletích. Kroniky mívají třeba 350 stran.

Co vás na vaší práci nejvíce baví a co je nejnáročnější?

Baví mě samotné pátrání, procházení starých knih a matrik, dodávání věcí do souvislostí. Hlavně mě baví to, jak na mě ti lidé po staletích mluví. Jsou to lidé, na které se dávno zapomnělo, už i v jejich generaci. Například, když žena po porodu zemřela a otec si našel novou manželku, dítě často ani nevědělo, že má jinou matku. Zajímavé je také vytváření statistik, díky kterým získáme bohatý a pestrý přehled o tom, co se v minulosti dělo v rámci malého mikroregionu. Nejtěžší je luštění škrabopisu a situace, kdy prameny chybí.

Na svých stránkách uvádíte ceny vašich služeb, které se pohybují v desítkách tisíc. Jak dlouho vám takové sestavení rodokmenu zabere času?

V zásadě klasická otcovská linie do šesté generace nám trvá asi dva dny. Měla jsem ji hotovou i za dvě hodiny, ale to byla spíše náhoda, protože všichni žili v jedné vesnici. Pak se to ale může někde zadrhnout – není nějaký pramen, někdo se přestěhoval nebo je zápis nečitelný.

Jak často se stává, že se zaseknete v bodě, kdy už nemůžete nic dalšího dohledat?

Zákonitě se to samozřejmě stane v každém rodokmenu. Nicméně v běžných výzkumech se nedostáváme tak daleko. Pokud se při náročnější práci dostaneme například do poloviny 17. století, je občas nutné se smířit s tím, že dále už pátrat nelze.

Modrou krev nemá skoro nikdo

Co lidé nejčastěji chtějí vědět, když se na vás obrací?

Většina lidí nemá přesnou představu o tom, co všechno dokážeme zjistit. Bývají překvapeni, když dostanou kroniku, s údaji, že v roce 1880 měli ve stáji čtyři krávy, o deset let později měli pět prasat. To jsou detaily, o kterých netuší, že lze z archivů vyčíst. Často nás také vyhledají s rodinnou báchorku a chtějí ověřit její pravdivost.

To, co chtějí vědět, většinou zjistíme. Lidé přijdou s tím, že se u nich v rodině o něčem mluví, ale neví podrobnosti. My zjistíme, že ve třetí generaci došlo k narození nemanželského dítěte, což byla událost, která celou rodinu rozkmotřila. Pokud však někdo přijde s představou, že má šlechtický původ, v 99 % případů zjistíme, že žádnou modrou krev nemá.

Stává se, že při pátrání narazíte na něco, co úplně změní dosavadní představu klienta o jeho rodině?

Stává se to téměř vždy. Valná většina lidí si pamatuje tři, maximálně čtyři generace zpět, cokoliv staršího je pro ně neznámé. Lidé bývají výsledky překvapeni. Občas mají velká očekávání, ale my zjistíme, že pocházejí z klasické selské rodiny. Vždy však říkám, že to neznamená, že nemají krásný příběh.

Máte nějaký příklad, kdy jste klientovi odhalila něco, co by raději sám ani nevěděl?

Nejcitlivější byla nacistická minulost jednoho z předků, který byl vysoce postaveným fašistou. Klientce jsem informace předala na rovinu a dala jí možnost volby, zda chce tento fakt v kronice uvést. reagovala skvěle - prohlásila, že jde o součást identity rodiny a i když se za to stydí, tak to v dokumentu chce.

Rodokmen na pár kliknutí?

Na platformě GitHub se minulý týden objevil nový nástroj umělé inteligence, který má lidem usnadnit pátrání po rodinných předcích. Využívá AI asistenta Claude a dokáže samostatně procházet digitalizované české matriky, číst historické zápisy a sestavovat z nich rodokmen. Výsledkem může být také přehledný rodinný web s mapou a příběhem rodu. Jeho autor Jindřich Šaršon uvádí, že největší dosud zpracovaný rodokmen obsahoval 243 předků v jedenácti generacích. Nástroj podle něj ale není neomylný a jeho výsledky je potřeba kontrolovat.

Laik důvěryhodnost nepozná

Používáte při své práci umělou inteligenci?

Při procházení písemných pramenů ji striktně nepoužívám. Potřebuji se spoléhat výhradně na vlastní smysly a na kritický přístup. Klientům nabízím své know-how, které nemohu nahradit automatizovaným výstupem - to považuji za hranici etiky. Umělou inteligenci využívám pouze jako pomocný nástroj v momentě, kdy potřebuji osvětlit konkrétní odborný pojem či souvislost. S výzkumem předkládaným klientovi však nemá nic společného.

Některé nástroje umělé inteligence dnes dokáží například zbarvit nebo rozpohybovat staré fotografie. Považujete to za zajímavé rozšíření genealogie?

Veřejnost je v tomto rozdělená na dva tábory. Mně osobně se to sice líbí, ale fakt je ten, že tato technologie vymazává rysy tváře. Nikdy nevíte, zda ti lidé v pohybu skutečně takto vypadali. Různé komerční subjekty toho využívají a vytváří AI videa z minulosti. Nejde však o odborníky a historická hodnověrnost takových výstupů je velmi nízká.

Bojíte se, že vám umělá inteligence v budoucnu výrazně omezí nebo úplně převezme vaší profesi?

Bojím se, že medializace umělé inteligence vzbudí v lidech dojem, že genealogie je snadná. Bude potom těžké obhajovat finanční hodnotu naší práce, za níž stojí roky studia a odborných zkušeností. Tímto přístupem se naše profese devalvuje.

Myslíte, že i tak budou lidé, kteří si raději vyberou vás nebo jiného genealoga před AI, třeba kvůli etické rovině?

Ráda bych tomu věřila. Myslím si, že část klientů dá lidskému přístupu vždy přednost. Využití AI navíc v mnoha lidech vzbuzuje negativní pocity a vzhledem k její energetické náročnosti se neshoduje s ekologickým uvažováním některých zájemců. Záleží na tom, jak se k této problematice společnost začne stavět.

Jak podle vás bude vypadat práce genealoga za deset let?

Pevně doufám, že to bude vypadat podobně jako dnes a lidé budou i nadále více důvěřovat lidské práci než strojům. Doufám, že současný vrchol nadšení z umělé inteligence v určitém bodě opadne a situace se stabilizuje. Snažím se zůstat optimistkou.