Brno v kapse. Lidé objevovali krásu ulic a otiskli si ji do notýsků
Domácí
Netradiční procházka ukázala, že do herbáře se nemusí sbírat jen sušené květiny. Šestnáct účastníků se ve středu 15. dubna odpoledne vydalo z brněnského Domu pánů z Kunštátu objevovat hmatatelnou tvář města. S pomocí takzvané chlebové gumy a tiskového inkoustu tvořili kapesní herbář, který hravou formou doplňuje aktuální výstavu Terapie venkovem.
Akce startuje v půl páté odpoledne přímo v místnosti Vašulka Kitchen Brno uvnitř Domu pánů z Kunštátu. Právě tady organizátorky rozdávají potřebné vybavení. Účastníci si ale musí svůj tiskařský polštářek nejprve sami vyrobit – do speciální malé krabičky s kouskem látky si každý opatrně nalévá tiskový inkoust.
Teprve s připraveným vybavením a malým sešitkem se všichni přesouvají na nádvoří, kde organizátorka Gajane Achverdjanová představuje koncept výstavy a pravidlo 3-30-300 o zeleni ve městě.
Pravidlo 3-30-300
Základní myšlenka spočívá v tom, že by každý obyvatel měl mít ze svého okna výhled na alespoň 3 vzrostlé stromy, v každé městské čtvrti by mělo být minimálně 30 % plochy pokryto korunami stromů a nikdo by neměl bydlet dál než 300 metrů od nejbližšího kvalitního parku či veřejné zeleně.
Zpomalení na Dominikánském náměstí
Hned před vchodem do Domu pánů z Kunštátu vznikají první zkušební otisky. Organizátorka Gajane s úsměvem radí, ať účastníci na gumu příliš netlačí. Neobvyklé počínání okamžitě přitahuje pozornost. „Co to tady děláte? To vypadá zajímavě,“ promlouvá na skupinku skrz otevřené okno kavárny Johana Žarská a jedna z účastnic jí ochotně ukazuje, co zatím otiskla do svého notýsku.
Skupina se následně přesouvá na Dominikánské náměstí, které organizátorky označují za oázu klidu. Debatuje se o platanech, kterým prý rostou kořeny netypicky rovně pod chodníky. Běžný ruch náměstí narušuje jen malá účastnice Editka. Ta se stará o zábavu a s dětskou bezprostředností bedlivě krotí tempo dospělých. „Zpomalte!“ velí skupině, která se vydává dál v procházce.
Trasa vede dál do ulice Zámečnická k velkým betonovým květináčům. Právě tady hmatový průzkum nabízí překvapivé objevy. Pozornost se stáčí k rostlinám a listům a z obyčejných věcí najednou vznikají fascinující abstraktní obrazy. „Vypadá to trochu jako rentgenový snímek mozku,“ směje se paní Monika Kopřivová nad svým temným otiskem listu.
Pohled do minulosti
Na rušném náměstí Svobody se guma a inkoust na chvíli schovávají. Zde nikdo netiskne. Hmatový zážitek střídá historie. Organizátorka ukazuje dobové fotografie náměstí a srovnává je se současnou podobou, což skupina dělala i u předchozího Dominikánského náměstí.
Od historie se výprava vrací zpět k otiskování u kostela na Jakubském náměstí. Vzduch proříznou sirény projíždějících hasičů, účastníky to ale nevyvede z míry. Fascinovaně tisknou strukturu květiny na poštovní schránce. „Našla jsem kytičku na schránce a mezitím mě zaměřila policie, docela se na mě divně dívali,“ směje se jedna z účastnic Beáta Sedláková. Podle ní je skvělé zkusit si něco mimo svůj obor a vnímat město jinak. „Normálně pracuju za kompem, takže je super zkusit něco úplně jiného a v takové skupině si člověk nepřipadá jako úplný šašek,“ dodává Sedláková.
Když nevíš, otiskni kanál
Závěr procházky probíhá u jezdecké sochy markraběte Jošta. Právě zdejší bronzový model Brna se stává hitem a sklání se nad ním hned několik sešitů najednou. „Kanály se strašně hezky tisknou, nevím proč, ale mám tendenci se koukat spíš dolů,“ vysvětluje své nadšení pro pouliční detaily Beáta Sedláková, která už kanály otiskovala kdysi dávno na jiném workshopu. „Lidi si jich moc nevšímají, a přitom mají moc hezké vzory.“
Vzápětí padne i legendární rada celého podvečera: „Když nevíš, otiskni kanál,“ hlásí starší paní Klára Rišská. Jedna z organizátorek k tomu s úsměvem přidává historku o tom, jak jí právě do brněnského kanálu v minulosti spadl mobilní telefon. V osmnáct hodin se výprava se smíchem rozchází. Domů si odnášejí prsty od inkoustu, ale i notes se svými obtisky, gumu a pocit, že město kolem sebe už nikdy neuvidí tak obyčejně jako dřív.
