Z kina komunitním centrem. Brněnská Sibiř ožila díky dobrovolníkům.

Brno - Promítaly se v ní filmy, vznikal zde televizní dabing a hrálo divadlo. Poté budova několik let chátrala. Dnes v někdejším husovickém kině Sibiř znovu znějí koncerty, konají se výstavy a přednášky nebo filmová promítání. Historie prostoru na Dukelské třídě přitom sahá až do první poloviny minulého století a je spojená také s československými legionáři.

Kino pod taktovkou legionářů

Kořeny Sibiře sahají do počátku 20. století. Kino původně fungovalo v hostinci U Mlejnských na dnešní Cacovické ulici, kde se promítalo už od roku 1911. Postupně neslo názvy Grand Bio Austria a Grand Bio Moravia. V roce 1923 získala licenci k jeho provozování husovická Jednota československé obce legionářské, která mu dala název Bio Sibiř. O šest let později se kino přestěhovalo do upravených prostor na dnešní Dukelské třídě a nový sál zde zahájil provoz v říjnu 1929.

Od filmového plátna k televiznímu studiu

Ani během následujících desetiletí nezůstala podoba kina stejná. Za okupace neslo název Zora, po druhé světové válce se vrátilo ke jménu Sibiř. Filmy se na Dukelské promítaly až do konce šedesátých let. Tím ale kulturní život budovy nekončil. Objekt následně získalo brněnské studio Československé televize. To jej nejdříve využívalo jako sklad, později zde začaly vznikat televizní pořady. Televize v budově vybudovala také dabingové a hudební studio, které fungovalo do poloviny devadesátých let. Poté zde působila soukromá dabingová společnost a Divadlo In Flagranti. Postupem času ale provoz ustal a někdejší kino zůstalo bez pravidelného využití.

Chátrající budově vrátili život dobrovolníci

Další výrazný obrat přišel v roce 2017. Tehdy se budovy ujala iniciativa Kulturou proti chátrání, která se od roku 2013 snaží hledat nové využití pro opuštěné brněnské objekty. Před Sibiří se její členové pokoušeli získat například městské lázně v Zábrdovicích nebo budovy na Francouzské ulici. V Husovicích se jim nakonec podařilo vytvořit prostor, který mohli dlouhodobě rozvíjet.

Začátky ale nebyly především o kulturním programu. Členové kolektivu museli objekt nejprve vyklidit a postupně zprovoznit. „První dva roky probíhaly opravy, aby se na Sibiři mohlo vůbec něco konat. Během té doby se vize teprve hledaly,“ popsala členka kolektivu Ester Hotová v rozhovoru pro brněnský Metropolitan.

Z koncertů vyrostlo komunitní centrum

První akce se soustředily hlavně na hudbu a alternativní scénu. Postupně se ale nabídka rozšiřovala. Do bývalého kina se vrátila filmová promítání, začaly se zde konat výstavy, přednášky, workshopy nebo festivaly. Prostor hostil například festival nezávislých filmů NAIFF, feministickou konferenci nebo akce Centra experimentálního divadla.

Aktuálním příkladem využití prostoru je také festival Brno za kulturu FEST, který se na Sibiři koná právě dnes. První ročník jednodenní akce dává prostor především mladým a méně známým tvůrcům z Brna i dalších měst. Propojuje hudbu s výtvarným uměním, módou nebo tetováním. Za festivalem stojí dva studenti, kteří chtějí prostřednictvím akce podpořit nezávislou brněnskou kulturu a nabídnout prostor tvůrcům, kteří si své místo na scéně teprve budují.

Sibiř se mění, kultura zůstává

Sibiř dnes funguje jako nezávislé kulturní a komunitní centrum. Nemá přitom pevně danou dramaturgii jako běžné kulturní instituce a program tak vzniká především z nápadů lidí, kteří se na provozu centra podílejí.

Z někdejšího legionářského biografu se tak během více než sta let stalo televizní studio, divadlo, opuštěná budova a nakonec kulturní centrum. Něco z původního účelu ale Sibiři zůstalo. Do sálu, kam lidé chodili na filmy už za první republiky, se po desetiletích znovu vracejí diváci. Tentokrát nejen za kinem, ale také za hudbou, výtvarným uměním nebo setkáváním se s ostatními.