Na Slovensku jsme už vlastně všichni fiktivní nepřátelé národa, říká fotograf Tomáš Rafa

Brno - Slovenský fotograf Tomáš Rafa přinesl do galerie Kontext sbírku audiovizuálních děl, které mapují vývoj společnosti a její radikalizaci ve střední i východní Evropě.

Tomáš Rafa je slovenský fotograf a dokumentarista, který se dlouhodobě věnuje politickým událostem, protestům a projevům radikalizace ve veřejném prostoru. Ve svém dlouhodobém projektu New Nationalism, který tvořil od roku 2009, pracuje s vlastním fotografickým a videodokumentárním archivem. Na výstavě v brněnské galerii Kontext představuje devadesátiminutový film, který propojuje události ze Slovenska s děním v dalších částech Evropy.

Audiovizuální výstava je součástí nového dramaturgického plánu Galerie TIC, který se má podle kurátorky Ivany Hrončekové otevřeně věnovat politickým tématům, porušování lidských práv či válečným konfliktům.

Co bylo prvním impulzem pro vznik devadesátiminutového filmu?

Impulzem byla otázka, jestli dokážu uchopit to, co se děje nejen na Slovensku, ale v celém světě, ve vizuálním jazyce a médiu videa. Řekl jsem si, že si to trochu ztížím a udělám to konkrétně retrospektivou a prací s mým archivem.

Co pro vás znamená název New Nationalism a proč jste si zvolil právě tento název?

Název nevznikl hned. Vznikl přibližně měsíc poté, co jsem ještě jako student Akademie umění v Banské Bystrici zareagoval na situaci na východě Slovenska, kde se v Michalovcích začala stavět první segregační zeď v novodobé historii Slovenska, v blízkosti romské osady Angi Mlyn.

Město se rozhodlo zeď nazvat sportovní, aby ji legalizovalo. Zorganizoval jsem proto fotbalový zápas s romskými dětmi, který jsme natočili, sestříhali do krátké minutáže a zveřejnili online.

Ukázalo se, že na to veřejnost reaguje. Viděl jsem, že taková forma kritického a angažovaného umění může vytvořit diskusi o soužití. Řekl jsem si, že bych mohl najít další body, které s tímto tématem souvisejí. Vyrazil jsem například na protiromský protest jednoho slovenského politického hnutí do Turzovky na Kysucích nebo na podobné aktivity v Polsku, které s daným tématem souvisely a odehrávaly se ve veřejném prostoru.

Když jsem to chtěl zpřístupnit veřejnosti a všechno zveřejňovat online, potřebovalo to také nějaký název. Vznikl New Nationalism, který pomocí vizuálních prostředků mapuje velmi abstraktní pojmy a hranice mezi patriotismem, vlastenectvím, nacionalismem a neofašismem.

Co byste chtěl, aby si návštěvník z filmu odnesl? Jaké pocity chcete vyvolat?

Film vznikal jako zamyšlení nad tím, co se děje na Slovensku jako v lokálním prostředí státu, který má hodně obyvatel. S kurátorkou výstavy jsme se bavili o tom, jestli můžeme zachytit to, co se děje na Slovensku a nějak to odevzdat lidem.

Film přináší různé lokality, jako je Polsko, Česko, Německo, Balkán, a zároveň také situaci na Ukrajině.

Po devadesáti minutách může mít divák nebo divačka pocit, že určitým způsobem dokáže předvídat, jak bude tento algoritmus společnosti fungovat i v blízké budoucnosti. Je to práce s archivem i proto, abychom se podívali na možnosti vývoje situace, ve které se momentálně nacházíme.

Ve filmu je zobrazena také ukrajinský Euromajdan. Jak jste se dostal na takové místo a byl jste tam právě v takovém historickém momentu?

Byl jsem ve Varšavě a mohl jsem za hodinu a půl dojet do zóny na Ukrajině, která vypadala velmi netypicky. Bylo to něco, co bylo velmi blízko, a měl jsem tam i přátele, takže jsem usoudil, že by bylo vhodné tam jet.

V té době jsem ale nevěděl, že to, co budu zaznamenávat, se potom přelije do konfliktu na východě Ukrajiny a vlastně do něčeho, co se nás určitě dotýká i v současnosti.

Důvod, proč je to ve filmu, je ten, že jsem si při práci s archivem řekl: když jste viděli na začátku segregační zeď, která vznikla v menším městě na východě Slovenska, taková malá věc se v určitém momentu může proměnit v něco vetšího a horšího. Lidé umírají a nevědí proč. Žili poklidný život v míru a najednou jim nad hlavami přelétávají nějaké neznámé věci, které dokážou uhasit život člověka během sekundy.

Jaké bylo být v centru dění všech těch protestů?

Ty lidi stále něco formovalo. Je zvláštní být v této situaci a být v srdci toho všeho. Je zvláštní cítit a vnímat tu atmosféru.

Při vysokém adrenalinu se zužuje zorné pole člověka. Je to jako takový kruh toho, co vnímáte. V situacích, kdy dav vidí hněv a soustředí se na policisty, se stáváte na moment neviditelnými. Můžete se pohybovat v davu, ale demonstranti se soustředí jen na tu jednu věc, která je rozčiluje. Mě nevidí.

Jak jste vnímal svou bezpečnost na takových místech?

Situace vypadají dramaticky, ale postupně gradují. Určitě to není tak, že moment, kdy se objeví vyhrocená situace, je zároveň momentem, kdy jsem teprve přišel.

Člověk se musí určitým způsobem aklimatizovat a předvídat jednotlivé kroky. Mně trvalo roky, než jsem se dokázal takovým způsobem dostat do centra dění a vyčíst z davu, co se děje.

Musí tam nastat i určité splynutí s davem a člověk nesmí dávat najevo, že se určitým způsobem odlišuje svým chováním. Kdyby v době, kdy konflikt ještě není, přišel na místo fotograf, který by působil příliš nápadně, přítáhl by hodně pozornosti. Je potřeba vycítit situaci.

Proč jste film ukončil poslední scénou na Slovensku?

Jde o rozhovor profesora vysoké školy výtvarných umění, vedoucího ateliéru, který vedl semestrální práci Kristiána Šmelka. Rozhodli jsme se, že je to takový moment, kdy ta globální krize, která tu je, ovlivňuje naši každodenní činnost.

Slovensko je už na takové úrovni represe, že vlastně všichni jsme nějací fiktivní nepřátelé národa.

Ten rozhovor měl být zrcadlem toho, že svoboda není zadarmo. Veřejný prostor nám dává najevo, co se děje v těch strukturách a institucích, i když v mnohých z nich nevidíme, co se děje.

Tomáš Rafa

• Výtvarník, fotograf a režisér, vystudoval na Akademii umění v Banské Bystrici a ve Varšavě.
• Od roku 2009 dokumentuje rostoucí nacionalismus a neofašismus ve střední Evropě.
• Na rodném Slovensku se angažuje v přetvoření „Sportovních zdí“, segregačních zdí ohraničující romské komunity, v street artové galerie.
• Jeho audiovizuální projekty byly k vidění i například na pražském a berlínském Bienále ale i v newyorské galerii MoMA PS1.