Za každým psem je nezapomenutelný příběh, říká Lucie Nollová

Brno - Spolek Tlapky na cestě pomáhá opuštěným, zanedbaným i týraným psům hledat nový domov. Jeho zakladatelka Lucie Nollová v rozhovoru popisuje, jak probíhá adopce, s jakými osudy se při své práci setkává a proč je někdy nejtěžší vědomí, že pomoci nelze všem.

Tlapky na cestě

- Spolek zaměřený na pomoc psům v nouzi

- Zajišťuje péči o svěřené psy a hledá jim nové domovy

- Financován je mimo jiné z darů a výtěžků akcí

- Jak pomoci: adopce, venčení, sbírky a akce; transparentní účet 2000660841/2010

Co vás vedlo k založení spolku Tlapky na cestě?
Nestalo se to ze dne na den. Už jako malá jsem nosila domů zvířata a snažila se jim pomáhat. Po škole jsem nastoupila do práce a postupně přišel zlom. Občas jsem někomu pomohla, jindy jsem hledala nový domov pejskovi, který ho potřeboval. Uvědomila jsem si, že nechci pomáhat jen příležitostně, ale chci tomu věnovat mnohem víc. Z původní snahy pomoci jednotlivým zvířatům se stala práce, která je dnes velkou součástí mého života.

Na co jdou výtěžky z akcí, které pořádáte?
Vždy na chod spolku a péči o naše svěřence. Nejčastěji z nich hradíme veterinární ošetření, léky a krmivo, například konzervy, ale také běžné potřeby, jako jsou hobliny nebo dřevitá vlna. Investujeme tam, kde je to zrovna nejvíc potřeba. U zvířat v naší péči se neustále objevují nové výdaje a každá koruna pomáhá.

Jak probíhá adopce?
Většina lidí nás sleduje na Facebooku, kde si prohlížejí pejsky hledající domov. Pokud je některý zaujme, mohou se s ním někdy seznámit na našich venčících dnech, pokud je na procházky připravený. Naši svěřenci totiž přicházejí z různých podmínek a mnozí z nich neznají ani obyčejné vodítko.

Zájemce nám napíše e-mail, ve kterém představí sebe, svou rodinu a podmínky, které může pejskovi nabídnout. Pak se domluvíme na osobní schůzce, kde si povídáme o tom, jak se pejsek chová, co potřebuje a co adopce obnáší, včetně adopční smlouvy. Pokud vše dobře dopadne, následuje další setkání, po kterém pejsek odjíždí do nového domova.

Nikdy ho nedáváme rodině hned při první schůzce. Osvědčilo se nám, že lidé mají čas si vše promyslet a uvědomit si, že pes je závazek na pět, deset i více let. Někdy nám po první schůzce napíšou, že si adopci rozmysleli. A to je v pořádku. Raději ať se rozhodnou předem, než aby se pejsek stěhoval do rodiny, která si není jistá.

U některých psů je potřeba i deset setkání, než máme jistotu, že si na novou rodinu zvyknou. Každý pes je jiný a respektujeme jeho tempo, jakým si k lidem buduje důvěru.

Co zájemci o adopci nejčastěji podcení?
Kolik času a trpělivosti může nový pejsek potřebovat. Z fotografie může působit jako bezproblémový společník, ale nikdo nevidí, čím vším si prošel. Někteří naši svěřenci se teprve učí chodit na vodítku, být o samotě nebo důvěřovat lidem. Potřebují čas, klid a pochopení.

Adopce je také dlouhodobý závazek s časovými i finančními nároky, a proto se snažíme se zájemci vše důkladně probrat. Nehledáme pro pejska domov za každou cenu. Hledáme takový, ve kterém bude skutečně šťastný a kde s ním jeho rodina bude počítat po celý jeho život.

Co je pro vás na téhle práci nejnáročnější?

Nejnáročnější je asi vědomí, že nemůžeme pomoci úplně všem. Často se setkáváme s případy, kdy bychom si přáli zasáhnout a vzít k sobě dalšího pejska, ale naše kapacity nejsou neomezené. Musíme myslet na to, abychom dokázali dobře pečovat i o zvířata, která už u nás jsou.

Velmi náročná je také psychická stránka této práce. Člověk se setkává s utrpením, zanedbáním a příběhy, které se mu dostávají pod kůži. Přesto musí dál řešit veterinární péči, provoz, finance a hledat nové domovy. Je to práce, která nekončí tím, že zavřete dveře útulku. Člověk na ni myslí i ve volném čase. Přesto má smysl pokračovat, protože každý pejsek, kterému se podaří změnit život k lepšímu, nám připomíná, proč jsme s tím začali.

Který psí příběh vás zasáhl nejvíc?
Je to těžká otázka, protože za každým zachráněným pejskem stojí příběh, na který se nezapomíná. Naposledy nás silně zasáhl případ z Rousínova, odkud jsme převzali šestnáct pejsků, kteří celý život žili zavření ve dvou až třech místnostech. Silným příběhem byl i Áron, kterého jeho majitel úmyslně zapálil a odjel v domnění, že je mrtvý.

Předtím to byla například kauza Odrovice, odkud jsme si přivezli šestačtyřicet psů, převážně štěňat. Nebo pomoc jinému spolku, když lidé při procházce našli v rybníku plavat banánovou krabici s pěti štěňátky, která sotva viděla. Tím, že stále častěji pomáháme také Krajské veterinární správě při případech odebrání zvířat z nevhodných podmínek, takže se s podobnými osudy setkáváme opakovaně.

Na každém z těchto případů je pro mě nejtěžší vědomí, že za utrpením zvířete často stojí člověk, který mu měl poskytnout bezpečí a péči. O to větší radost pak máme, když se pejsek postupně zotaví a najde rodinu, ve které už bude jen milovaným členem domácnosti.

Co pro Tlapky na cestě plánujete do budoucnosti?
Chtěli bychom rozšířit činnost a pomáhat většímu počtu zvířat. Současné zázemí, kde spolek sídlí, je plně vytížené a dál se tam rozrůstat nemůžeme. Přáli bychom si proto najít nebo vybudovat větší zázemí, které by nám umožnilo přijímat další zvířata v nouzi.

Při rostoucích cenách pozemků a stavebních materiálů je to ale finančně velmi náročné. Činnost můžeme rozvíjet hlavně díky lidem, kteří nás podporují, a jejich pomoci si nesmírně vážíme. Nové zázemí je ale tak velká investice, že ji sami nezvládneme. Největším přáním samozřejmě je, aby bylo méně pejsků, kteří potřebují naši pomoc, ale zatím je to spíš opačně.

Lucie Nollová

- Majitelka spolku Tlapky na cestě

- Pomoci zvířatům se věnuje od dětství

- Vede adopční procesy a podílí se na každodenním fungování spolku

- Jejím cílem je rozšířit zázemí spolku a zvýšit kapacitu pro příjem zvířat v nouzi