Arachnofobie jako odkaz našich předků. Odborník vysvětluje, jak se jí zbavit

Domácí

Arachnofobie jako odkaz našich předků. Odborník vysvětluje, jak se jí zbavit
„Velká část lidí má z pavouků spíše přirozený strach," říká terapeut Petr Pivoda. Foto: Osobní archiv Petra Pivody

S pavouky se setkáváme v přírodě, někdy i v rozích pokojů. Respekt k nim je přirozený. Pokud se však přehoupne v úzkost, která omezuje každodenní život, jde o arachnofobii. Proč v nás osm nohou budí paniku a jak se jí zbavit, vysvětluje v rozhovoru kognitivně-behaviorální terapeut Petr Pivoda.

Kognitivně-behaviorální terapie

Vychází z poznatků kognitivní psychologie a behaviorismu. Podle kognitivní psychologie jsou reakce a chování člověka ovlivněny tím, jak přemýšlí. Behaviorismus vychází z myšlenky, že chování člověka je formované okolním prostředím. 

Zdroj: rozhovor s Petrem Pivodou

Jak byste vysvětlil fobii?

Fobie je prožívání nějaké úzkosti. Je to nadměrná reakce organismu na situaci, která ho objektivně neohrožuje. Může to být reakce na činnost, věc nebo zvíře.

Jaký je rozdíl mezi pouhým strachem a fobií?

Strach je naučená reakce organismu, která je přirozená. Srdce nám buší a přelévá krev do svalů, protože jsme připraveni na boj nebo útěk. Reakcí může být také ztuhnutí. Když přijde rozzuřený pes, máme z něj strach, jsme připraveni na útěk. Je to reálné ohrožení. Když tady jen projde pes na vodítku a já začnu panikařit, to už je úzkost čili fobie.

Co je arachnofobie?

Arachnofobie je panický strach z pavouků. Je to fobie, o které se mluví nejčastěji. Pavouci dřív pro lidi představovali nebezpečí, protože mají jed. V lidech je už zakódované, že jsou něco ohrožujícího a přirozeně se k tomu v našich reakcích vztahujeme. Druhá věc je, že je to zvíře, které má osm nožiček a pohybuje se nestandardně.

Jak často se s touto fobií setkáváte?

V praxi jsem se s arachnofobií setkal jen dvakrát nebo třikrát. Řekl bych, že velká část lidí má z pavouků jen přirozený strach.

Může arachnofobie u dětí vzniknout na základě pozorování chování rodičů?

Ano. Pokud vaše máma křičí, když vidí pavouka, tato reakce organismu se ve vás v dětství zafixuje. Fobie také může vzniknout tak, že po dítěti poleze pavouk, dítě se strašně lekne a strach v něm už zůstane.

Na druhou stranu, pokud má dítě z pavouků strach, ale bude chodit na zahradu, kde pavouci jsou, je možné se na pavouky přizpůsobit. Pokud se jim člověk celý život vyhýbá, je logické, že si fobii pěstuje.

Může arachnofobie vzniknout v pozdějším věku?

Já jsem se s tím v praxi nepotkal. Řekl bych, že zrovna tato fobie je vypěstovaná už od malička. V dospělosti vznikají fobie způsobené spíše nějakou situací, která má více faktorů.

Jak arachnofobie ovlivňuje každodenní život člověka?

Forma strategie chování, kterou člověk s fobií zvolí, může být vyhýbání. Vyhýbá se podnětu, který mu způsobuje nepříjemné pocity. Takže například nechodí do lesa, do přírody, nejezdí na dovolenou a tak dále, což ovlivňuje jeho život.

Jakým způsobem se arachnofobie léčí?

Expozicí, tedy opakovaným vystavováním se nepříjemným podnětům. Klient ale musí být pro změnu motivovaný. Podle výzkumu je 80 % úspěchu klienta v terapii o tom, že je aktivní mezi setkáními.

Jak expozice probíhá?

Když člověk přijde a má velký strach z pavouků, nejdřív si o nich něco přečteme. Jestli jsou pavouci ohrožující, jak se chovají. Potom se člověk dívá na pavouka ze vzdálenosti třeba deseti metrů po dobu deseti sekund. Vzdálenost od pavouka se následně postupně zmenšuje a čas pozorování zvyšuje.

Nakonec může člověk zkusit natáhnout ruku a nechat si na ni pavouka přelézt. Tím, že si zvykne a situace ho neohrozí, dokáže se strachu postavit. Za vystavování nepříjemným podnětům se člověk odměňuje.

Je možné arachnofobii vyléčit úplně?

Dá se říct, že ano. Do stadia, kdy nebude způsobovat potíže a člověk se nebude ničemu vyhýbat.

Jak to máte s pavouky vy?

Nevadí mi vzít johanu (třasavka velká, pozn. red.) do ruky, nebo když mi po ruce leze nějaký větší pavouk. Že bych to ale vyhledával, to ne. Doma bych žádného velkého pavouka mít nechtěl. Když budete mít doma tarantuli, zvyknete si na ni a přestane vám vadit.

S jakými fobiemi se setkáváte nejčastěji?

Teď se nejvíc setkávám s fobiemi ze zubařů a odebírání krve. Také často se sociálními úzkostmi, ale to je trochu jiné. Nejbizarnější fobie se kterou jsem se setkal je asi strach z knoflíků.

Co byste lidem doporučil, aby problémům předešli?

Fobie často nastávají po velkém stresu. Je důležité na sebe myslet a pečovat o sebe. Spánek, pohyb, strava. To, jak o sebe pečujeme, má vliv na to, jak věci prožíváme. Když se nějaký strach objeví, nebát se říct si o pomoc.

Petr Pivoda

  • kognitivně-behaviorální terapeut

  • je členem České společnosti kognitivně-behaviorální terapie a České asociace pro psychoterapii

 

 

Další články o stisk online