Novela stavebního zákona bydlení nezlevní, varuje architektka

Brno - 8. září proběhla v Tržnici na brněnském Zelném trhu diskuse s Annou Vinklárkovou o novele stavebního zákona. Debata zakončila letošní cyklus Dne architektury. Novela, která má rozsah celého zákona, získala přezdívku Lex Developer. Kritici jí vytýkají, že ve prospěch rychlejšího povolování výstavby ruší téměř vše, ať jde o ochranu přírody a kulturního dědictví, nebo o práva občanů a obcí.

„Novela stavebního zákona zrychluje řízení, omezuje byrokracii a pomáhá otevírat cestu k dostupnějšímu bydlení,“ uvádí ministerstvo pro místní rozvoj na speciálních webových stránkách věnovaných novele, která vejde v platnost od 1. ledna 2027.

„Ačkoliv zjednodušení povolení zejména u malých staveb je na místě, představa, že tato novela vyřeší nedostatek dostupného bydlení, je mylná,“ vysvětluje Anna Vinklárková. „V Praze mají dnes developeři povolení na bytové projekty, které nestaví a čekají, aby náhodou nepustili příliš bytů na trh najednou“. Rychlejší povolení tak neznamená vždy rychlejší výstavbu, zákon naopak může dát prostor větší spekulaci developerů. Vinklárková dále upozorňuje, že v současném stavebním zákoně jsou tři paragrafy věnované dostupnému bydlení, které vláda z novely vypustila, aniž by je nahradila jakoukoli alternativou.

O byty na trhu se navíc neucházejí pouze lidé, kteří potřebují bydlet. Usilují o ně také zahraniční investoři, banky a movití lidé, kteří chtějí své peníze zhodnotit. Zatímco ve městech jako Vídeň nebo Mnichov je možnost zahraničních investorů skupovat byty omezená, v Česku budou mít dále volnou ruku.

Superúřad bez dohledu

Hlavním obsahem novely je nová struktura stavebních úřadů. Dnes sice patří pod státní správu, ale protože jsou jejich úředníci zaměstnanci obcí, nemusí být jejich nezávislost vždy dokonalá. Nově má vzniknout soustava státních úřadů v čele s jedním centrálním úřadem, který bude rozhodovat o nejdůležitějších stavbách a developerských projektech s hlavní funkcí bydlení a rozlohou nad deset kilometrů čtverečních. Tento superúřad nebude mít žádný kontrolní ani odvolací orgán, který by na jeho činnost dohlížel. V jeho čele bude stát jediný předseda, kterého bude jmenovat a odvolávat vláda.

„O nezávislosti úřadů nemůže být řeč, jde o centralizaci státní správy, která bude podřízená vládě,“ komentuje Anna Vinklárková. „Mezi zaměstnanci stavebních úřadů je zároveň velká nechuť přejít do nového systému, zhoršila by se jim mzda a další pracovní podmínky. Třetina z nich je také v důchodovém věku, takže je možné, že část úředníků radši půjde do důchodu nebo přejde na jinou agendu v obcích. Proces se tak paradoxně může zpomalit."

Územní plány, které jsou pro výstavbu v obci závazné, budou nadále schvalovat zastupitelstva. Zásadní změna se však skrývá v řešení sporů. Dnes nemůže pořizovatel plánu rozhodnout v rozporu s dotčenými orgány, jako jsou památkáři nebo ochrana přírody. Podle novely bude spory řešit krajský stavební úřad, který bude moci rozhodnout i v rozporu s ochranou přírody a památek.

Z této změny má obavy také Jana Kaštánková, autorizovaná architektka a územní plánovačka s pětatřicetiletou praxí. „Tento zákon je pro mě poslední tečkou, kdy s praxí územního plánování končím, protože absolutně vyrývá smysl mojí pětatřicetileté práce. Strávila jsem celý svůj profesní život tím, že jsem procházela spory, hádky, stanovovala jsem limity, a teď se přijde s tím, že se udělí výjimka ze systému pravidel, který byl složitě nastavený odbornou veřejností a politiky. K čemu pak je územní plánovač?“

Velkým rizikem je podle Vinklárkové i nerovné postavení obcí při jednání s developery. Developer přichází na jednání dobře připravený, zatímco obcím často chybějí odborníci i potřebné kapacity. To platí mnohdy i pro krajská města, jako je Olomouc. Na kompetentním vedení obce proto bude záležet více než dřív. Velká města si budou moci dovolit městského architekta, malé obce nikoli.

Více bytů neznamená lepší bydlení

Rychlejší povolení a více nových bytů a staveb – to od novely slibují vládní politici. Více bytů ale nutně neznamená vyšší kvalitu bydlení. Mnohdy to může být právě naopak. Kontrastem k současným developerským projektům jsou podle Anny Vinklárkové sídliště s panelovými domy, kterým se někdy přezdívá králíkárny. Na rozdíl od dnešní výstavby byla často obklopena zelení, děti se do školy dostaly bez nutnosti přecházet silnici a sídliště bylo dobře připojeno na hromadnou dopravu.

Podobnou zkušenost popisuje účastnice debaty z publika, pedagožka architektury, která studentům ukazuje například sídliště v Bohunicích. „Během revoluce jsem byla studentka, takže jsem paneláky a sídliště nesnášela. Dnes vidím, že něco tak kvalitního tady vůbec nevzniká.“