K planetě se chováme jako parazité, varuje autorka výstavy Pohlcování Júlia Káčerová

Brno - Když zanikne termití hnízdo, stane se přirozenou součástí pralesa, po člověku však zůstává jen nerozložitelný beton. Sochařka Júlia Káčerová zahájila výstavou Pohlcování nový akademický rok v Galerii Edikula na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Výstava vznikla s podporou fakultního stipendijního programu. V rozhovoru autorka výstavy přibližuje pozadí vzniku umělého termitiště i to, proč se lidstvo k planetě podle ní chová jako invazivní parazit.

Výstava Pohlcování

Autorkou díla je sochařka Júlia Káčerová

Kurátorka projektu je Terézia Šranková

Výstava se nachází v Galerii Edikula v budově C Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Instalaci je možné v prostorách galerie vidět do 27. listopadu 2026

Vstup je pro všechny návštěvníky zdarma

Galerie je otevřena každý všední den od 8:00 do 20:00 a o víkendech od 8:00 do 17:00

Výstava je financována Stipendijním programem pro podporu spolkové, kulturní a umělecké činnosti studentů FF MU

Zdroj informací https://www.phil.muni.cz/kalendar-akci/u/vystava-julia-kacerova-pohlcovanie

Jaká byla vaše inspirace pro vznik této výstavy?

Prvotním impulsem byla má cesta do Ekvádoru . Byla jsem tam s přítelem už před pěti lety, ale myslím si, že téma vykořisťování přírody a devastování životního prostředí je stále aktuální a možná se o tom poslední dobou mluví čím dál víc . Jde mi hlavně o přírodu . Výběr díla navíc trochu vycházel i ze samotného prostoru, který mi tu byl nabídnutý. Krásně mi to sem zapadlo, a navíc podobné dílo ještě nebylo v Česku vystavené.

Proč jste se do Ekvádoru původně vydali?

Cestovali jsme tam hlavně kvůli zaměstnání mého partnera. Přítel je paleoentomolog, zaměřuje se tedy na zkoumání hmyzu. Původně jsme tam nejeli pozorovat termity, ale hledali jsme konkrétní druhy švábů. Ty jsme sice nakonec nenašli, ale objevili jsme termity, kteří mě úplně fascinovali.

Jela jsem s ním prakticky jen jako doprovod. Spolu s přítelem se věnujeme paleoenvironmentálním rekonstrukcím hmyzu, což znamená, že zkoumám a kreslím, jak vypadal pravěký hmyz zalitý v jantaru nebo jinak zkamenělý. Úzce spolupracuji se Slovenskou akademií věd, a protože tam partner pracuje, tak jsme vyrazili do Ekvádoru společně.

Jak v samotném termitím hnízdě vnímáte vztah mezi přírodním světem a tím lidským?

V samotném hnízdě je zakotvený celý koncept díla. Termiti na rozdíl od nás žijí v naprosté symbióze s přírodou. My jako lidé tu přírodu do značné míry ničíme. Sice se o ni umíme i postarat a snažíme se ji obnovovat, ale třeba v Ekvádoru je vidět, jak špatné to je . Často máme tendenci se tvářit, že se takové věci dějí někde daleko na druhém konci světa, jenže ono se to děje i na Slovensku a stejně tak v Česku .

Máme jako lidé s termity vůbec něco společného, nebo jsme úplně rozdílní?

Termiti jsou vysoce eusociální hmyz . Mají svá společenství, vnitřní řád a strukturu, fungují ve své společnosti v podstatě stejně organizovaně jako my . Těch společných rysů by se dala najít celá řada .

Když zanikne termití hnízdo, tak se ten jejich mikrosvět stane přirozenou součástí pralesa . Těch opuštěných hnízd na místě, kde jsme byli, byla spousta . Jenže když opustíme nějaký prostor my lidé, zůstane po nás jen ruina, která do přírody přirozeně nezapadne . Možná časem něčím zaroste, ale rozklad trvá neuvěřitelně dlouho, zvlášť u moderních staveb .

K čemu odkazuje hlavní objekt výstavy?

Tvar hnízda trochu připomíná embryo . Pro mě osobně to ztělesňuje úkryt, domov a bezpečné útočiště . Motiv domova je tu klíčový, protože je to domov pro termity, ale zároveň tím narážím na náš vlastní lidský domov . V tom se oba světy propojují .

Z jakých materiálů jste hnízdo vyrobila?

Kdybych měla jít do technických detailů, tak jádro tvoří polystyren. Vyloženě jsem chtěla použít materiály, které jsou pro přírodu cizí, abych zdůraznila ten kontrast. Ráda ve své tvorbě právě kontrast využívám. Hnízdo jako objekt znázorňující přírodní útvar je vytvořené ze stavebních materiálů, které jsou prakticky nerozložitelné.

Bylo pro vás náročné převést velký kontrast přírodního a lidského světa do fyzické podoby?

Dílo vzniklo již dříve, takže jsem ho nevytvářela na míru tohoto výstavního prostoru. Zároveň nemám dílo, které by se do tohoto prostoru hodilo lépe. V interiéru může hnízdo na lidi působit jako něco cizího, jako invazivní prvek . Snažím se dílem poukázat na motiv jakéhosi parazita . Nechci, aby to vyznělo nějak hrubě, ale lidé se k planetě občas chovají právě jako invazivní parazité.

Jak vznikla finální podoba výstavy?

Fotografie, deníkové zápisky a další detaily přicházely na řadu postupně během instalace . Zvažovali jsme, co ještě přidat, co vyzkoušet a co už ne . Původně jsem těch materiálů měla mnohem víc, ale museli jsme selektovat . Měla jsem v záloze i dost menších objektů, které jsem zvažovala zakomponovat, ale nakonec jsme usoudili, že by prostor působil přeplněně . Tohle se vždycky ladí až přímo na místě v procesu instalace .

Vycházíte při tvorbě z konkrétní představy, nebo se výsledná podoba děl vyvíjí během procesu?

Během tvorby svých děl nefunguji tak, že mám napřed nějakou myšlenku, kterou se poté snažím zhmotnit do nějakého tvaru nebo objektu. A nefunguje to ani naopak, že bych měla tvar a pak se k tomu snažila něco vymyslet. Přichází to vždy naráz.

Když mě něco inspiruje, tak se mi v hlavě objeví nápad, jak ho uchopit, a zároveň se k němu začne rýsovat i nějaký tvar .Vše se pak začne navzájem doplňovat. A přesně takhle vzniklo i toto dílo.

Sochařka Júlia Káčerová (*2000)

Čerstvá absolventka Ateliéru volného sochařství na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.

Během studia sbírala zkušenosti také na Académie royale des Beaux-Arts v Bruselu a na pražské Divadelní fakulta Akademie múzických umění.

Inspiraci nasbírala během výzkumných pobytů v ekvádorské rezervaci Rio Bigal v roce 2021 a v paleontologického ústavu Čínské akademie věd v Nankingu o tři roky později.

Svou tvorbu v minulosti představila v bratislavském Zichyho paláci na výstavách Hniezda v roce 2024 a Prepletené o rok později.

Svou práci také pravidelně vystavuje v rámci skupinových projektů a festivalů.

Zdroj informací https://www.juliakacerova.com/about