„Nic není stoprocentně napsáno v naší DNA“ Genetika mění pravidla, říká Roman Hobza

Brno - Jsme určeni pouze tím, co máme zapsáno v naší DNA, nebo můžeme svůj osud změnit? O hranicích genetického inženýrství, mýtech spojených s genomem i o tom, jak rychle se obor proměňuje, jsme si povídali s Romanem Hobzou z Biofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Co považujete za největší mýtus o genetice, kterému veřejnost stále věří?

Asi to, že to, co je napsáno v naší DNA, nás určuje. Že nás určitě potká to, co nám je určeno. Je tam spousta vrstev, které to všechno můžou někam posunout nebo odklonit. Nic není v naší DNA napsáno na 100 %. Všechno se může pomocí epigenetiky a dalších faktorů změnit. Nejsme otroci osudu.

Kdybychom se podívali na minulost a naše předky, nakolik rodokmen a genetická historie ovlivňují to, jaké choroby či vlastnosti si neseme do života dnes?

Velmi. To, co nám naši předkové dávají do vínku, máme schované.

Jak se za poslední roky proměnily možnosti genetického inženýrství a jaká rizika to přináší pro další generace?

Velká revoluce přišla asi před 10 lety, kdy jsme se naučili do DNA sahat velmi přesně. Každé jednotlivé písmeno, které vám může způsobit chorobu, dokážeme dohledat a současně změnit a opravit. Tohle je dnes obrovská revoluce. Nejsme odsouzeni k nevratnému osudu. Lidé dnes nechtějí vědět, co je potká. Jenže už to není jenom povídání, protože ještě před dvěma lety, když jsem o tom mluvil, bylo sahání do lidského genomu něčím, co přijde jednou v budoucnu. Je to tady.

Těch postupů už je víc. Jsou to finančně velmi náročné zákroky, léčby za miliony korun. Teď nastává doba, kdy můžeme něco měnit. A teď přichází etika. Protože když něco změníte a dnes to bude výborné a pomůže vám to přežít, za tisíce let to najednou může být obrovská zátěž pro další generaci. To, co dnes máme špatně, bylo kdysi dobře a obráceně.

Takže když unifikujeme naše genomy, abychom se vyléčili ze všech lidských chorob, riskujeme, že časem přijde změna, která bude přesně tyto genomy likvidovat. Nový mor, cokoliv, co nás v dějinách lidstva potkalo. Když se mě lidé ptají, jestli jsem pro, nebo proti, jsem pro, ale byl bych velmi obezřetný, aby existovala diverzita, aby tady byla pestrost, aby to potom nevyřadilo celé lidstvo z provozu.

Co vás během vaší kariéry v oblasti genetiky nejvíce překvapilo?

Jak se to všechno strašně rychle mění. Myslel jsem si, že to bude jednou za generaci, kdy se věci někam posunou. Jenže teď se věci mění každé dva roky, a to velmi dramaticky. Člověk začne studovat a než dostuduje, je to kompletně jiný obor.

Co byste vzkázal studentům, kteří přemýšlejí o genetice jako o svém budoucím oboru? V čem je tato věda dnes nejvíce strhující?

Před pěti lety jsem studentům radil, aby dělali bioinformatiku, aby uměli zpracovávat data. S tím už jsem dnes přestal, protože umělá inteligence všechno posunula úplně někam jinam, takže v tuto chvíli nevím. Před pěti lety jsem věděl a dnes už ne. Umělá inteligence udělala strašnou paseku v tom, co radit. Nezbývá než sledovat AI a to, jaké možnosti nám bude nabízet.