Česko jako velmoc ISICu: Proč stát svěřil identitu studentů soukromé firmě?

Každý český a slovenský student ho zná. Přes den vám odemkne dveře do učebny, přes oběd s ním zaplatíte v menze a večer prokážete svůj nárok na levnější vlak. ISIC je kartou, která se v Česku díky obchodní strategii a vysoké dostupnosti rychle stala univerzálně přijímanou formou prokazování studentského statusu. Ale potřebujeme ještě v dnešní době ISIC? A neměl by stát přijít s vlastním řešením?

Mezinárodní průkaz

Studentka Kateřina v podzimním semestru vyjela na studijní pobyt do tyrolského Kufsteinu. Když nemohla přímo v místě školy najít ubytování, poohlédla se po dostupných bytech k pronájmu v okolí a nakonec zakotvila v nedalekém městě Wörgl. Když potom chtěla ve vlaku uplatnit slevu pomocí zmiňované karty, setkala se s odlišnou praxí než v Česku. Zatímco u nás je ISIC v dopravě standardem, v rakouských vlacích nárok na slevu neprokazuje. Kartička velikosti kreditní karty s charakteristickou tyrkysovou barvou tam funguje, když chcete levněji do muzea nebo slevu na ubytování přes Booking. Ve vlaku s ním ale nepochodíte.

Ve zmíněném Rakousku vydávají státní dráhy tzv. kartu výhod, v případě lidí do 26 let se jedná o Vorteilscard Jugend. Na rozdíl od Česka sleva není vázána na status studenta. Karta vás po zaplacení ročního poplatku 19 eur opravňuje k nákupu jízdného se slevou 50 %. Jiný systém prokazování slevy na dopravu je v provozu i v Polsku. Tam studenti nárok na slevu dokládají pomocí státem vydávané průkazky Legitymacja Studencka. Její pořízení je státem zastropováno na 22 zlotých.

To, že ISIC plošně funguje jako státem podporované a uznávané řešení k prokázání studentského statusu u dopravců, je v rámci Evropy ojedinělé. V Česku a na Slovensku se z průkazu podporovaného organizací UNESCO stal de facto povinný klíč k dotovanému jízdnému a školní infrastruktuře.

ISIC jako jediný digitální doklad ke slevě

Jako alternativa k prokázání nároku na slevu v českých vlacích či autobusech slouží takzvaná oranžová průkazka. Tento průkaz je pozůstatkem dob před zavedením plošné slevy pro studenty a seniory. Jeho pořízení vyjde jednorázově zhruba na padesát korun a student musí, digitalizaci státní správy navzdory, kromě nádraží navštívit i studijní oddělení a zažádat si o razítko. Zatímco senioři se ke slevě prokazují občanským průkazem, který vlastní každý, studenti si svůj doklad na slevu musí vyběhat.

Dominantní postavení ISICu pak vyplývá z toho, že téměř každá vysoká škola v Česku ho má jako čipovou kartu integrovaný ve svém systému. Studentské průkazy bez ISIC licence ale v Česku na slevu ve vlaku neplatí. Masarykova univerzita takto vydává svůj vlastní průkaz studenta, který v rámci univerzity plní stejnou roli jako ISIC. Studenti tak v praxi volí lépe dostupnou a všeobecně přijímanou variantu.

Podle generálního ředitele firmy GTS Alive Group, která je za vydávání ISICu v Česku zodpovědná, Radka Schicha, takto ISIC využívá drtivá většina studentů. „Z technologických důvodů nejsme schopni sledovat veškeré využití průkazů ISIC, většina jde stále přes vizuální verifikaci nebo přes systémy škol. Poznatky k tomuto tématu tedy získáváme nejvíce z našich průzkumů. Z těchto dat se dá říct, že využití průkazů ISIC pro každodenní účely, jako jsou školní čipové systémy nebo veřejná doprava, naprosto převažuje, konkrétně je takto využívá 93 % studentů,“ komentuje Schich.

Integrace slev na dopravu a univerzitních systémů do jedné karty přináší větší uživatelský komfort. Zůstává však otázkou, proč v době digitalizace státní správy není po vzoru Polska možnost prokázat se jako student třeba přes aplikaci eDoklady. Ministerstvo školství přitom už provozuje matriku studentů, kde jsou data o studentském statusu dostupná.

Dle vyjádření Ministerstva dopravy je v současnosti ve hře převedení agendy slev z gesce Ministerstva financí do rukou resortu dopravy. Přenastavení platných průkazů je tedy na druhé koleji. „S ohledem na skutečnost, že s Ministerstvem financí od loňského roku projednáváme, zda slevy ponechat v režimu cenové regulace pod jeho správou, nebo zda celou oblast nepředat do právních předpisů spadajících pod Ministerstvo dopravy, představuje možnost přenastavení průkazů nyní až druhotnou otázku,“ komentuje pro Stisk tiskový mluvčí Ministerstva dopravy František Jemelka. Dále však přiznává, že v případě, že by k přenastavení došlo, nastala by diskuse o rozšíření výčtu a podoby platných průkazů. „Podle našich informací na digitálním potvrzení o studiu pracuje Ministerstvo školství společně s Úřadem vlády,“ dodává Jemelka.

To, že ISIC v tomto ohledu supluje stát, říká i generální ředitel GTS Alive Group. „Naši roli vnímáme jako zcela klíčovou. V situaci, kdy státní správa není schopna přinést vlastní řešení, funguje ISIC jako produkt, který přináší zásadní hodnotu všem zúčastněným stranám: studentům, dopravcům, organizátorům i školám. My jsme rádi, že můžeme takto působit a budeme v tom pokračovat tak dlouho, jak to bude potřeba,“ komentuje Schich.

Velmoc ISICů

Pravděpodobně z důvodů popsaných výše se Česká republika stala zemí, kde je vydáváno rekordní množství průkazů. Druhé místo, kde je vydáváno přibližně čtvrt milionu průkazů ročně, patří Francii. To je asi třikrát méně než u nás, kde letos GTS Alive Group vydalo přibližně 761 000 karet. Tuzemskou popularitu ISICu dokazuje i to, že skupina GTS Alive Group, která průkazy vydává v dalších dvaceti zemích, sídlí v Česku. Vloni firma expandovala do Polska, kde skoupila podíl ve firmě Almatur ID, která zde drží licenci k vydávání průkazů ISIC.

ISIC plní klíčovou roli i při dokazování studentského statusu u městských dopravních podniků, jejichž slevy nejsou státem regulované. V Brně se status ověřuje v reálném čase a je zakotvený v systému Brno iD. V případě, že vám v době platnosti šalinkarty status pomine, přepočítá systém počet dní platnosti dle standardního ceníku pro dospělé.

České dráhy a ostatní dopravci si v tomto ohledu vystačí s tzv. revalidační přelepkou, nebo její, v současnosti zaváděnou, digitální alternativou platnou zpravidla do konce následujícího kalendářního roku po pořízení.

Stát tak pravděpodobně vyplácí miliony na slevách lidem, kteří už dávno nestudují, ale mají stále platný ISIC. Na to, kolik přesně stát vyplatí na kompenzacích studentům s platným ISICem přesto, že studium přerušili nebo ukončili, jsme se rovněž ptali ministerstva. To ale žádnou takovou statistiku nevede. „Nemáme informace o tom, kolik studentů ukončuje studium v průběhu školního či akademického roku. I v případě znalosti tohoto údaje by bylo obtížné odhadovat, jak intenzivně bývalý student využívá veřejnou dopravu. Proto nemáme žádné odhady, jaký objem slev by mohl být takto čerpán neoprávněně,“ říká Jemelka.

Jako možné důvody, proč nedochází k ověření statusu studenta v reálném čase (i když ISIC takovou možnost technologicky umožňuje), udává složitost kontroly pro průvodčího či řidiče. Skenování QR kódu by podle Jemelky přineslo zdržení pro ostatní cestující. Dalším problémem je nárok na slevu pro studenty z jiných zemí, kteří v české matrice zahrnuti nejsou. I ti si ale v současnosti často musí vyřídit ISIC, jelikož není v ostatních zemích tak rozšířený.

Skutečným mezinárodním řešením by mohla být například integrace karty ESC (European Student Card), kterou se snaží prosadit na centrální úrovni Evropská unie. ESC není jednotná karta, ale spíš systém univerzálních vizuálních prvků, které mohou být integrované i v kartě s licencí ISIC. Na rozdíl od českého systému vizuálních přelepek pracuje ESC s tzv. ESC-Routerem – digitálním systémem, který umožňuje okamžité ověření statusu studenta v domovské matrice, ať už studuje v Praze, nebo v Paříži. Zapojení do této sítě by tak vyřešilo nejen Jemelkou zmiňované zahraniční studenty, ale i potřebu každý rok platit za soukromé licence.